PůvodEdit
V roce 1691 předvedli soudci v Jürgensburgu, městě ve švédském Livonsku, osmdesátníka známého jako Thiess z Kaltenbrunu v domnění, že je svědkem v případu týkajícím se vykradení kostela. Byli si vědomi toho, že ho místní lidé považují za vlkodlaka, který se stýkal s ďáblem, ale zpočátku se o taková tvrzení, která s daným případem nesouvisela, příliš nezajímali. Nicméně, i když to s případem nijak nesouviselo, Thiess se soudcům otevřeně přiznal, že kdysi vlkodlakem byl, ale tvrdil, že se toho před deseti lety vzdal. Thiess jim dále nabídl výklad o lykantropii, který se výrazně lišil od tradičního pohledu na vlkodlaka, jenž tehdy převládal v severním Německu a pobaltských zemích.
Thiess soudcům vyprávěl, jak před deseti lety, v roce 1681, také stanul před soudem, když obvinil sedláka z Lemburgu, že mu zlomil nos. Podle příběhu, který tehdy vyprávěl, putoval jako vlk do pekla, kde ho sedlák, který byl praktikující satanistickou čarodějnicí, udeřil do nosu násadou od koštěte ozdobenou koňskými ocasy. Soudci tehdy odmítli jeho příběhu uvěřit a vysmáli se mu, ale jeden ze soudců si ověřil, že mu skutečně zlomil nos.
Tentokrát se jürgensburští soudci rozhodli brát jeho tvrzení vážněji a ve snaze zjistit, zda je šílený, nebo příčetný, se zeptali několika osob u soudu, které Thiesse znaly, zda je příčetný. Ti vypověděli, že pokud vědí, jeho zdravý rozum ho nikdy nezklamal. Tito lidé také vypověděli, že Thiessovo postavení v místní komunitě se od jeho střetu se zákonem v roce 1681 ještě zvýšilo.
Thiessův účetEdit
Původní zápis z procesu z roku 1691, citovaný v Duerr, 1985.
Thiess tvrdil, že v noci na svátek svaté Lucie a obvykle také v noci na Letnice a svatého Jana se on a ostatní vlkodlaci proměňují ze svých lidských těl ve vlky. Když byl Thiess dále dotazován, jak k tomu dochází, zpočátku tvrdil, že to dělají tak, že si oblékají vlčí kůže, a tvrdil, že tu svou původně získal od jednoho sedláka, ale že ji před několika lety předal někomu jinému. Když ho soudci požádali, aby tyto osoby identifikoval, změnil svou verzi a tvrdil, že on a ostatní vlkodlaci jednoduše odešli do křoví, svlékli se a pak se proměnili ve vlky. Následně Thiess vyprávěl, že on a ostatní vlkodlaci se potulovali po místních farmách a roztrhali všechna hospodářská zvířata, na která narazili, a pak maso upekli a sežrali. Když se soudci ptali, jak mohou vlci péct maso, Thiess jim řekl, že v té chvíli jsou ještě v lidské podobě a že si rádi přidávají do jídla sůl, ale nikdy nemají chleba.
Thiess také soudcům vyprávěl, jak se poprvé stal vlkodlakem, a vysvětloval, že kdysi byl žebrákem a že mu jednoho dne „jeden darebák“ připil na zdraví, čímž mu dal schopnost proměnit se ve vlka. Dále vyprávěl, že svou schopnost může předat někomu jinému tak, že mu připije, třikrát se nadechne do džbánu a prohlásí „staneš se jako já“. Pokud si pak druhý člověk džbán vezme, stane se vlkodlakem, ale Thiess tvrdil, že zatím nenašel nikoho, kdo by byl ochoten po něm roli lykantropa převzít.
Takto učinil, Thiess vyprávěl, že vlci cestovali na místo, které se nacházelo „za mořem“. Tím místem byla bažina poblíž Lemburgu, vzdálená asi půl míle od sídla předsedy dvora. Zde vstoupili do pekla, kde bojovali s ďáblem i se zlovolnými čarodějnicemi, které mu byly věrné, bili je dlouhými železnými pruty a honili je jako psy. Thiess dále soudcům řekl, že vlkodlaci „nemohou snést ďábla“ a že jsou to „boží psi“.
Jürgensburští soudci byli zmateni a ptali se Thiesse, proč vlkodlaci cestují do Pekla, když nenávidí ďábla. Odpověděl jim, že on a jeho bratři se museli vydat na cestu, aby přivedli zpět dobytek, obilí a plody země, které ukradly čarodějnice. Pokud se jim jejich úkol nepodaří splnit, domníval se Thiess, pak bude úroda toho roku špatná. Vyprávěl jim, jak minulý rok cestoval do Pekla jako vlkodlak a že se mu podařilo odnést zpátky na Zem tolik ječmene, ovsa a žita, kolik jen mohl, aby zajistil bohatou úrodu. Zde si soudci všimli nesrovnalosti v Thiessových tvrzeních; předtím tvrdil, že se před deseti lety vzdal života vlkodlaka, ale zde přiznával, že právě v předchozím roce cestoval do Pekla jako vlk. Pod drobnohledem Thiess přiznal, že ve svém předchozím tvrzení lhal.
Jürgensburští soudci se pak Thiesse zeptali, kam jdou duše vlkodlaků po smrti, a on odpověděl, že do nebe, zatímco duše čarodějnic do pekla. Soudci to zpochybnili a zeptali se, jak je možné, že duše vlkodlaků jdou do nebe, když jsou služebníky ďábla. Thiess znovu zopakoval, že vlkodlaci nejsou služebníky ďábla, ale Boha, a že své noční cesty do pekla podnikají pro dobro lidstva.
OdsouzeníEdit
Po vyslechnutí jeho vyprávění o nočních cestách do pekla se soudci začali zajímat o to, zda je Thiess zbožný luterán, a tak se ho zeptali, zda pravidelně navštěvuje kostel, naslouchá Božímu slovu, pravidelně se modlí a účastní se večeře Páně. Thiess odpověděl, že nic z toho nedělá, a tvrdil, že je příliš starý na to, aby jim rozuměl.
Později vyšlo najevo, že kromě svých nočních cest provozoval Thiess pro členy místní komunity lidovou magii, působil jako léčitel a zaříkávač. Byl známý tím, že žehnal obilí a koním, a znal také kouzla určená k odhánění vlků a k zastavení krvácení. Jedno z těchto kouzel spočívalo v podávání posvěcené soli v teplém pivu za současného odříkávání slov: „Slunce a měsíc jdou přes moře, přiveďte zpět duši, kterou ďábel odnesl do pekla, a vraťte dobytku život a zdraví, které mu bylo odňato“. Nikde se toto kouzlo nedovolávalo Boží moci ani se o ní nezmiňovalo. Pro soudce bylo toto požehnání považováno za zločinné, protože povzbuzovalo klienty, aby se odvrátili od křesťanství, a proto Thiesse odsoudili k bičování a doživotnímu vyhnanství.