Ve filmu 13 Going On 30 je scéna, kdy si hlavní hrdinka – mladá žena Jenna, kterou už nebaví být teenagerkou – přeje být „třicetiletá, koketní a prosperující“. Ke svému velkému překvapení se Jenna druhý den ráno probudí jako své třicetileté já, čímž začíná dobrodružství, během něhož zjistí, že život může být náročný v každém věku.
Podle mých zkušeností existují dvě dvojí očekávání ohledně příchodu do věku 3-0 let: buď už máte všechno vyřešené (ha!), nebo jste právě narazili na datum vypršení platnosti na mnoha osobních úrovních. Například když mi bylo třicet, lidé se mě s úšklebkem ptali, jaké to je… jako by očekávali odpověď plnou úzkosti.
Ale tady je pravda: dosažení třetí dekády života může být vlastně docela úžasné, takže si přečtěte, proč.
Uvědomíte si, že věk je jen číslo.
Věru podle písně Aaliyah, age ain’t nothin‘ but a number. V den svých třicátých narozenin jsem se probudila a cítila se… úplně stejně jako v 29 letech.
Jistě, rozhodně si všímám dalších vrásek kolem očí a zvýšila jsem péči o pleť jako kdovíco, ale „necítím“ se starší. Necítím se ani „dospělejší“, přestože jsem si odškrtla některé společenské škatulky, jako je svatba a rodičovství. Většinu času, jak říká moje kamarádka Elyssa, si stále připadám jako dítě, které se usilovně snaží být dospělé.
Takže pokud jde o počet svíček na narozeninovém dortu, pamatujte, že váš postoj určuje váš výhled do budoucna. Můžete si vybrat, zda se budete stresovat a znepokojovat určitým věkem, nebo se rozhodnete být vděční a otevření dalšímu roku života na této zemi.
Zdroj:
Nebylo by úžasné, kdyby za vámi každý den někdo přišel a řekl vám: „Hele, ty tak tvrdě pracuješ. Dopřej si to.“ Nerad vás zklamu, ale nikdo vám nutně nebude připomínat, abyste o sebe pečovali, což znamená, že to musíte být vy.
Ve třiceti letech jsem se naučil, že existuje mnoho způsobů, jak praktikovat péči o sebe. Může to znamenat sníst výživný salát nebo si dopřát sušenku, ocenit své křivky nebo si jít zaběhat. Může to znamenat vyhradit si o víkendu hodinu (nebo tři) na sledování oblíbených televizních pořadů, vynechat happy hour s partou známých nebo si každé ráno před prací psát deník. Je jen na vás, jak nejlépe upřednostníte svou mysl, tělo a ducha.
Zdroj: @thebasics_lifestyle
Znáte své vlastní impulsy.
V dobrém i zlém si mnohem lépe uvědomuji své impulsy – jako když začínám být rozmrzelá a chystám se říct něco hrubého své matce, ale ve skutečnosti jen potřebuji odejít od telefonu a jít spát. Nebo když se zabývám 747382943 věcmi, ale ve skutečnosti jen potřebuji nechat všechny věci plavat. Nebo když se rozplývám, protože mi někdo ujel v zácpě, ale ve skutečnosti se jen potřebuji vybrečet kvůli něčemu smutnému z minulého dne.
Třicítka mě naučila trochu víc si všímat svých vzorců, návyků a chování. Neznamená to, že jsem dokonalá; znamená to jen, že jsem se sebou žila dost dlouho na to, abych věděla, kdy jsem připravená jednat určitým způsobem. Někdy dokážu špatná rozhodnutí utnout hned na začátku („Ahoj, možná dnes večer nevypij půl lahve vína“) nebo si uvědomit, jak se nejlépe posunout dál („Ahoj, zase vím, že rád prokrastinuješ, ale možná začni s tím projektem hned“).
Jsi sebevědomější.
Čím jsem starší, tím jsem sebevědomější, pokud jde o můj vzhled, kariérní rozhodnutí, vztahy a celková rozhodnutí. Stále méně mi záleží na tom, abych se líbila ostatním lidem, utrácela peníze za „správné“ materialistické předměty a byla posedlá tím, jak můj život vypadá navenek nebo na sociálních sítích. Lépe se mi daří říkat ne, ustupovat a odvracet se od lidí a věcí, které mi neslouží.
To samozřejmě neznamená, že se vždy cítím sebevědomě – ale vím, že dělám, co je v mých silách, a snažím se osobnostně růst. A to je pro mě dost dobré.
Zdroj: @fittybritttty
Přestaneš pořád všechny odsuzovat.
Okay, takže možná nepřestaneš na 100 %, ale aspoň si všimneš, kde to děláš, a okřikneš se. Ve třiceti už žiju dost dlouho na to, abych si uvědomil, že A) spousta věcí je šedá, ne černá nebo bílá, a B) nikdy nevíš, jaké bitvy vedou ostatní. Jistě, když jsem kritická, cítím se na horkou chvilku povzneseně a mocně, ale pak mi to připadá trochu fuj, jako bych právě snědla příliš mnoho sladkostí. Taky vím, jaké to je, když mě někdo soudí, a je to na nic.“
Snažím se tedy méně pomlouvat, být otevřenější a čekat na souvislosti (protože vždycky se objeví další informace!). Do toho, co se ostatní lidé rozhodnou dělat, mi nic není, a proto je pro mě ztráta času trávit tolik času kritizováním.
Zdroj: @homeyohmy
Vlastníš své chyby.
Jedním z velkých znaků dospělosti? Převzetí plné odpovědnosti, když něco pokazíte, místo abyste to sváděli na jiné lidi nebo vnější síly. Stejně tak přijde okamžik, kdy bys měl umět pronést skutečnou omluvu, kdy řekneš: „Promiň, že jsem ti ublížil,“ a ne: „Mrzí mě, že jsem zranil tvé city.“
Nauč se mít empatii k sobě i k druhým lidem; všichni víme, že není příjemné někoho zranit svými slovy nebo činy, a také není příjemné být tím, kdo něco královsky pokazil. Ve svých třiceti letech jsem si začal klást vyšší nároky v souvislosti s vlastními chybami a přešlapy.
Zdroj:
Je zvláštní přiznávat to na internetu, ale dřív jsem se hodně stresovala, když jsem na něco neznala odpověď nebo jsem nebyla obeznámena s předmětem rozhovoru, případně jsem neměla připravenou odpověď na položenou otázku. Myslela jsem si, že pak vypadám hloupě, a chtěla jsem vypadat inteligentně a chytře – takže jsem někdy raději předstírala, než abych prostě řekla: „Nevím.“
A pak jsem si jednoho dne uvědomila, že… je v pořádku nevědět. Lidé si vás vlastně více váží, když upřímně přiznáte mezery a omezení ve své databance znalostí, a přiznání toho, co nevíte, vám umožní klást otázky a skutečně se naučit něco nového.
Přestanete ztrácet čas.
Na některé z nás třicítka přivádí blíže k pocitu vlastní pomíjivosti (víte, smrti, což je děsivé, když na to pomyslím). Ale místo abyste se tím nechali srazit na kolena nebo ochromit, dovolte, aby vám to posloužilo jako motivace. Nevíte, jak dlouho bude váš život trvat, a čím déle žijete, tím více si uvědomujete, jak rychle se věci mohou ubírat jiným směrem, než jste předpokládali.
Obklopte se tedy lidmi, které máte rádi, a každý den jim říkejte, že je máte rádi. Věnujte se koníčkům a činnostem, které vám přinášejí radost. Řekněte ne věcem, které vás tíží. Odpouštějte, jak nejlépe umíte. Pomáhejte druhým, kdykoli je to možné. Ať jsou vaše ambice světlem, které vás vede vpřed na cestě poznávání. Naučte se něco nového, i když za to nedostanete zaplaceno. Nechte se překvapit, abyste mohli přijmout změnu a vytěžit maximum z toho jediného krátkého života, který máte.“
Zdroj: @ariellevey
Zjistíte, že žádná pravidla neexistují.
Nejlepší na třicítce pro mě bylo zjištění, že se doslova nemusím řídit pravidly. Tedy ano, musím platit daně a všechny tyhle věci – ale to, o čem mluvím, jsou ta hloupá společenská pravidla, která vám sugerují, že musíte žít svůj život podle určité trajektorie. Pravda je taková, že se můžeš rozhodnout.
Možná chceš žít v bytě bez domácích zvířat a provozovat vlastní internetový obchod. Možná se nastěhujete k rodičům, abyste jim pomohli postarat se o ně ve stáří. Možná dáte výpověď v práci a možná ještě pár let zůstanete v kurzu, abyste ušetřili peníze. Možná se rozejdete se svým pětiletým přítelem a začnete nový život na druhém konci země. Možná se vdáte, budete mít 2,5 dítěte a koupíte si velký dům s plotem. Možná získáte místo v kanceláři na rohu. Možná máte luxusní penzijní fond, nebo možná máte na kontě pár stovek dolarů.
Neexistuje žádný „správný“ způsob, jak žít svůj život, i když si to vaši rodiče, sourozenci a přátelé myslí. Dobrý život je takový, který vám připadá správný z hlediska toho, kde a jak trávíte svůj čas, zdraví a bohatství.