Na úvod do teorie her, důležitého konceptu v ekonomii, si uveďme příklad.
Vžijte se do role Waltera Whitea ze seriálu Breaking Bad (profesora, který se stal drogovým bossem) a máte komplice (Jesseho!) ve svém malém sladkém zločinu.
Vyšetřuje vás DEA (protidrogový úřad) poté, co se jim podařilo vystopovat celou škálu nelegálních aktivit, do kterých jste byli zapojeni v období posledních dvou let. Nemají však dostatek důkazů, a proto vyžadují svědectví jednoho z vás, aby mohli pokračovat v trestním stíhání.
Oba jste vyslýcháni odděleně a nepřicházíte do žádného kontaktu. Zřejmě nechceš skončit shnilý ve vězení. Nyní jsou zde pravidla hry, o kterých se rozhoduje za tvými zády:
- Pokud se přiznáš k nevině a Jesse se přizná (vady), Jesse bude propuštěn a ty možná budeš muset zůstat ve vězení dvacet let.
- Podobně, pokud Jesse nepřizná vinu a ty se přiznáš, budeš propuštěn a Jesse možná bude muset zůstat ve vězení dvacet let.
- Pokud nikdo nebude dělat žádné důsledky a bude se držet svého (tj. oba budou spolupracovat), mohou oba dostat maximální trest šest měsíců (dobře!)
- Jestliže se oba rozhodnou přiznat vinu a druhého do toho zatáhnout (tj. oba se přeběhnou), oba dostanou trest osm let (to už tak dobré není).
Výše uvedená komplikovaná situace je příkladem hry analyzované v teorii her, která se nazývá vězňovo dilema.
Co je teorie her?“
Teorie her se snaží zohlednit interakce mezi účastníky a jejich chování a studovat strategické rozhodování mezi racionálními jedinci. Snaží se matematicky a logicky zjistit, jaké akce by měl „hráč“ provádět, aby maximalizoval své šance na úspěch.
Konání všech zúčastněných přímo mění dynamiku hry, a proto jsou všichni hráči vzájemně závislí. Hry lze obecně rozdělit do dvou kategorií: s nulovým součtem a bez nulového součtu. Ve hrách s nulovým součtem je ztráta jednoho ziskem druhého. Ve hrách s nenulovým součtem tomu tak není, může zde být čistý zisk nebo čistá ztráta.
„Hra“ je definována tak, že zajišťuje zpětnou vazbu od okolí – pokud se připravujete na hvězdný pohovor MBA, měla by být reakce AdComů zohledněna ve vašich přípravách. Mohou existovat šance na spolupráci i konflikt! Další důležitou vlastností je – z této zkušenosti se poučíte a podle ní upravíte svou strategii pro příště.
John von Neumann je průkopníkem oboru teorie her. Vzdáleně navazuje na model racionálního agenta v tradiční ekonomii a dala podnět k Bernoulliho teorii užitku. Existují dvě hlavní větve teorie her: kooperativní a nekooperativní.
Jak název napovídá, v kooperativní větvi je přítomna koalice mezi hráči a soutěž probíhá mezi koalicemi hráčů. Nekooperativní větev teorie her se zabývá čistě racionálním (a sobeckým) chováním ve snaze dosáhnout svých cílů.
„Nashova rovnováha“
Slavný matematik John Nash ukázal následující: V nekooperativních hrách existuje rovnováha, při níž žádná strana nemá racionální motivaci měnit zvolenou strategii ani po proběhnutí všech možností, které má soupeř(i) k dispozici.
Na základě jeho života vznikl film „Krásná mysl“, a pokud lze filmu věřit – vhled do teorie her ho napadl, když pozoroval, že všichni jeho kamarádi balí nejhezčí dívku v okolí, a on se rozhodl, že by měl sbalit druhou nebo třetí nejhezčí, aby zvýšil své šance (také ku prospěchu všech zúčastněných). Méně hezká dívka je skutečně lepší než žádná dívka!“
Matematickým důkazem existence rovnovážného bodu John Nash ukázal, že důležité ekonomické, politické nebo společenské interakce mohou být závislé na žádoucích výsledcích, aniž by bylo třeba jakýchkoli smluv.
Příklady teorie her
Pro pochopení základního konceptu teorie her existuje mnoho příkladů z reálného života. Podívejme se na jeden jednoduchý: Apple a Samsung se účastní „reklamní hry“. Jelikož obě firmy mají stabilní pověst na trhu, náklady na reklamu přímo odčerpávají čistý zisk firmy.
Pokud obě firmy nebudou inzerovat, jejich zisky zůstanou stejné (za mnoha zjednodušujících předpokladů, včetně toho, že neexistují žádní další konkurenti).
Ale rozpočty na reklamu jsou v obou firmách přiděleny tak, aby neztratily podíl na trhu ve prospěch konkurenta (výdaje na reklamu jsou pro obě dobrou strategií bez ohledu na rozhodnutí konkurenta).
Stejnou analogii lze pohodlně replikovat pro studenou válku mezi USA a SSSR, v níž se zdálo, že se oba státy pekelně snaží doplnit svůj arzenál o další jaderné zbraně.
Další běžný příklad, který vidíme v každodenním životě, souvisí s veřejnými statky: pokud se všichni obyvatelé společnosti rozhodnou stát se dobrými občany a rozhodnou se neodhazovat odpadky na volné prostranství – společnost z toho jako celek profituje (dokonce se může zvýšit cena nemovitostí!).
Jedinec se však může chovat nepoctivě (sobecky?) a odhazovat odpadky na volné prostranství- náklady na úklid nese celá společnost. To se rozšiřuje i na free-rider problem a tragedy of commons.
Teorie her má řadu aplikací v nejrůznějších oborech – ekonomii, obchodu, politologii, biologii, informatice a dokonce i filozofii. Pomáhala a v současnosti pomáhá stratégům všeho druhu na celém světě lépe navrhovat prostředí tak, aby vyhovovalo jejich celkovým potřebám.
Neustále jsme „ve hře“ – náš život ovlivňují činy a rozhodnutí ostatních. A zde je myšlenka, která by klidně mohla být vrcholnou filozofickou rétorikou vycházející z teorie her: „Lepší svět můžeme vytvořit tím, že se sami staneme lepšími lidmi.“
Další důležitá témata v ekonomii
– Úvod do ekonomie
– Úvod do mikroekonomie
– Úvod do makroekonomie
– Cenová elasticita poptávky
Zpět na začátek: MBA Sylabus