S čtyřmi cenami Grammy, pěti MTV Video Music Awards a pěti Soul Train Music Awards jsou Tionne „T-Boz“ Watkins, Rozonda „Chilli“ Thomas a zesnulá skvělá Lisa „Left Eye“ Lopes legendami ve svém oboru. Navzdory své nepřehlédnutelné přítomnosti v učebnicích dějin R&B však T-Boz, Chilli & Left Eye nakonec 3. července 1995 vyhlásily bankrot podle kapitoly 11 a deklarovaly dluhy ve výši neuvěřitelných 3,5 milionu dolarů. Bloody how?“
TLC právě před necelým rokem vydali album CrazySexyCool, které obsahovalo nadčasové bangery jako Waterfalls a Creep. Získali uznání kritiků a velký komerční úspěch, strávili více než dva roky v žebříčku Billboard 200 a dostali se na třetí místo. V Austrálii se album dostalo na páté místo v žebříčku ARIA, dvakrát získalo platinovou desku a celosvětově se ho prodalo 14 milionů kopií. CrazySexyCool se stalo nejprodávanějším albem americké ženské skupiny a zůstává jediným albem ženské skupiny, které získalo diamantovou certifikaci od Americké asociace nahrávacího průmyslu (Recording Industry Association of America) – což v USA certifikovali jedenáctkrát jako platinu.
Byly to hudební tantiemy; jak by se něco na takové úrovni totálního finančního krachu vůbec mohlo stát? Jak se ukázalo, docela snadno – za předpokladu, že znáte záludná úskalí šťavnaté hollywoodské smlouvy. Skupina tvrdila, že si vydupala dost nevýhodnou dohodu týkající se smluv jak s jejich manažerem Perrim „Pebblesem“ Reidem, tak se spřízněnými vydavatelstvími LaFace Records a Arista Records.
Především Arista Records, LaFace Records a Pebbitone získaly zpět své investice za náklady na nahrávání, výrobu a distribuci, což je v hudebním průmyslu celkem běžná praxe – vydavatelství zaplatí počáteční účet za rozjezd alba a později si ho vezme z podílu umělce na prodeji. To se stává problematickým, pokud se vyřádíte a špatně hospodaříte s prostředky – což TLC rozhodně tvrdila.
Obě Pebbleovy produkční společnosti Pebbitone a LaFace Records si pak účtovaly spoustu dalších výdajů, včetně cestování letadlem, hotelů, propagace, těch neonově zářících definitivně devadesátkových videoklipů, jídla, oblečení a dalších. Podle členů TLC byli CrazySexyCool tím úspěšnější, čím více se zadlužovali. Nepomohlo ani to, že Watkins potřeboval peníze na vážnou lékařskou péči a Lopes musel platit pojistné po žhářském incidentu (dlouhý příběh). Po zaplacení těchto nákladů, manažerů, právníků, producentů a daní zbývalo každému z členů skupiny za jejich úsilí méně než 50 000 dolarů ročně – což není zrovna skvělé, vezmeme-li v úvahu, že měli za sebou jedno z nejúspěšnějších multimilionových alb všech dob.
Nakonec podle smlouvy TLC s LaFace z roku 1991 dostávalo trio 56 centů za prodané album a ještě méně za každý singl – které si pak museli rozdělit na tři části. Dokonce i podle standardů většiny tehdejších nahrávacích smluv velkých vydavatelství to bylo uznáno jako naprostá blbost. Skupina byla nakonec propuštěna ze smlouvy s Pebbitone a po dvou letech nepříjemných právních tahanic musela znovu vyjednat smlouvu s LaFace Records.
I když je spravedlivé říct, že skupina zažila neúspěchy a těžké časy – včetně tragického úmrtí Lopese v roce 2002 – je důkazem odkazu a odvahy skupiny, že nikdy neustoupila a neustoupí. Skupina nedávno představila své páté a poslední album s příznačným názvem TLC, které vydala poprvé po patnácti letech, a to po velmi úspěšné kampani na Kickstarteru. Přestože jde o jejich poslední vydání, Watkins a Thomas upřesnili, že se nikdy „nerozdělí“ a že budou i nadále vystupovat společně jako TLC – a udržovat tak ducha svého neuvěřitelného odkazu i v dalších letech.
Některé věci se naštěstí nikdy nezmění.
sakra ne!“
– TLC (@OfficialTLC) June 6, 2017