Světový adresář menšin a původních obyvatel – Kiribati

Minority a domorodé národy

Hlavní jazyky:

Hlavní náboženství: Gilbertština (Taetae ni Kiribati), angličtina: Římskokatolické (57,3 %), protestantské (31,3 %), Svatí posledních dnů (5,3 %), adventisté sedmého dne (1,9 %) a další malá křesťanská vyznání, mezi další skupiny patří bahá’í (2,1 %) a malá muslimská komunita.

Podle sčítání lidu z roku 2015 žilo na Kiribati celkem 110 136 obyvatel, odhady z roku 2018 však byly o něco vyšší a uváděly přibližně 118 000 obyvatel. Z 96,2 % se jedná o původní obyvatele I-Kiribati, k menším skupinám patří I-Kiribati/Tuvalu a Tuvalu (dohromady tvoří něco málo přes 1 % obyvatelstva), stejně jako menší australské, čínské, evropské a novozélandské komunity. Banabové, kteří jsou sice zahrnuti do populace I-Kiribati, jsou menšinou čítající několik stovek osob s odlišnou historií v důsledku jejich vysídlení z jejich domoviny Banaba kvůli koloniální těžbě fosfátu. Jazyk několika stovek Banabanů se mírně liší od jazyka Gilbertů na Kiribati.

Z vnějších ostrovů dochází ke značné migraci na hlavní ostrov Jižní Tarawa, kde žije více než třetina obyvatelstva.

Aktualizováno duben 2018

Aktuální problémy

Tichomořský ostrovní stát Kiribati byl obzvláště postižen nástupem klimatických změn. V této oblasti nízko položených atolů a pobřežních osad má stoupající hladina moře již nyní na mnoho komunit ničivý dopad a nutí mnohé z nich opustit své domovy a přesídlit jinam. Přílivové vlny, tzv. královské přílivy, již způsobují škody na majetku. Problémy, kterým čelí malý stát Kiribati, jsou však obzvláště závažné – a hrozí, že jeho původní obyvatelé zůstanou bez domova.

Stát, který se skládá z řady 33 ostrovů s průměrnou výškou nad mořem pouhé dva metry, již pociťuje dopady klimatických změn v podobě pronikání slané vody a ztráty pobřežní půdy. To tvrdě zasáhlo zemědělský sektor na ostrovech a ohrozilo mnoho základních zdrojů potravin na Kiribati, od sladkovodních ryb až po místní plodiny. Vzhledem k tomu, že životní podmínky jsou stále obtížnější, stojí nyní mnoho obyvatel ostrovů před těžkým rozhodnutím – zda je budoucnost v jejich vlasti ještě životaschopná. Přestože environmentální zátěž Kiribati není nová, problémy jako pobřežní eroze a kontaminace půdy jsou patrné již desítky let, nástup klimatických změn tyto problémy ještě zhoršil. V důsledku toho některé předpovědi naznačují, že do roku 2050 mohou být rozsáhlé oblasti území Kiribati fakticky neobyvatelné.

V reakci na tyto problémy byla sice mezinárodní migrace z Kiribati v minulosti vzácná, ale nyní ji mnozí považují za nejlepší dostupnou možnost, protože environmentální tlaky v zemi sílí. Budoucí migrační toky ze země budou pravděpodobně stále více vyvolávány klimatickými změnami. V reakci na to je jednou ze strategií, kterou kiribatská vláda prosazuje, „důstojná migrace“, program přeshraniční pracovní migrace, jehož cílem je pomoci vytvořit kiribatské komunity v jiných zemích, které by podporovaly budoucí migranty, a zároveň zvýšit atraktivitu občanů Kiribati prostřednictvím zvyšování jejich vzdělání a odborné kvalifikace. Bylo však poukázáno na to, že potenciálními příjemci této politiky budou pouze ti, kteří by migrovali dobrovolně, a že mnozí občané – ti s nízkým vzděláním nebo závislí především na tradičních obživných činnostech, které nemusí být přenositelné mimo Kiribati – nebudou mít k těmto příležitostem přístup.

Další strategií, kterou vláda sleduje, je zajištění prostoru v jiné zemi pro migraci, přičemž v roce 2014 bylo na Fidži zakoupeno přibližně 20 km2 půdy. Někteří však zpochybňují, zda tento pozemek – izolovaný pozemek vyznačující se kopci a bažinami, na němž se již usadila komunita vysídlených obyvatel Šalamounových ostrovů – bude v případě potřeby přesídlení dostačující. Navíc vzhledem k tomu, že Kiribati nebude mít nad pozemkem právní svrchovanost, neexistuje žádná záruka, že by se tam v budoucnu mohli přestěhovat občané I-Kiribati. Úřady také zvažují výstavbu umělých ostrovů s podporou Spojených arabských emirátů, aby ochránily budoucnost Kiribati – ačkoli pravděpodobné náklady na tento projekt, které by mohly dosáhnout až 100 milionů USD, mohou znamenat, že bez mezinárodní podpory zůstane mimo dosah.

Když jsou tradiční zvyky a způsoby obživy na ostrovech již nyní ohroženy stoupající hladinou moře a ekologickou zátěží způsobenou změnou klimatu, migrace by mohla v příštích letech účinně urychlit proces zániku kultury. Jedním z příkladů je maneaba, komunitní prostor pro setkávání, který byl v minulosti klíčový pro vedení Kiribati a rozhodování na základě konsensu. Vzhledem k tomu, že tento systém musí být strukturován kolem úzce propojených komunit, aby mohl efektivně fungovat, migrace mnoha vesničanů do větších městských sídel jej již vystavila tlaku. Mnozí se obávají, že migrace z Kiribati by mohla vést k úplnému zániku maneaby.

Také další formy původního dědictví I-Kiribati by mohly být silně ovlivněny, například tradiční oslavy zvané botaki, při nichž se každá rodina dělí o jídlo se zbytkem komunity, a te karekare, zvykový systém práce, který podporuje spolupráci mezi rodinami, nemluvě o bohatých tradicích kiribatského tance a hudby. Stejně tak její posvátné prostory a tradice – již fyzicky ohrožené stoupající hladinou moře – čelí další hrozbě v podobě masové migrace z ostrovů, zatímco zájem mladé generace zřejmě upadá.

Důležitost kiribatského dědictví domorodých znalostí a praktik zdůrazňuje potřebu přijmout diferencovanější, na právech založený přístup k přizpůsobování se změně klimatu a migraci, který by přesahoval technické a logistické aspekty přesídlení a zahrnoval také způsoby, jak zajistit přežití sociální struktury a kulturních tradic komunit. To platí zejména v případě, kdy osoby, které jsou nuceny migrovat v důsledku změny klimatu a environmentálních katastrof, jsou domorodé národy, jako například I-Kiribati, u nichž je každý aspekt jejich života spojen se zemí, z níž jsou vykořeněni.

Dalším zásadním problémem pro Kiribati je diskriminace na základě pohlaví, konkrétně násilí na ženách. Do středoškolského vzdělávání je zapsáno více dívek než chlapců, ale poté se ukazatele ekonomické a politické participace obecně výrazně přiklánějí k mužům. V květnu 2017 tvořily ženy pouze 6,5 % členů národního parlamentu; a z celkového počtu 332 místních zastupitelů bylo pouze 10 žen. Ještě výraznější je, že 68 procent dívek a žen ve věku 15-49 let, které někdy byly ve vztahu, zažilo násilí ze strany intimního partnera. Devadesát procent žen uvádí, že je jejich partner kontroluje. Kořeny tkví ve společenských normách, které ženám přikazují, že musí být poslušny svých manželů, a které domácí násilí legitimizují. V roce 2011 vláda zavedla desetiletý strategický plán a v roce 2014 přijala zákon Te Rau N Te Mwenga Act (Kiribati Family Peace Act), který zavedl řadu reforem včetně větší podpory obětem.

Aktualizováno v dubnu 2018

Souvislosti

Životní prostředí

Kiribati je mikronéský stát s rozsáhlým mořským územím rozkládajícím se na rovníku a překračujícím datovou čáru, který se skládá ze tří skupin korálových ostrovů, z nichž dvě jsou obydlené a dělí je od sebe 3 500 kilometrů. Jeho námořní oblast je jednou z největších na světě s výlučnou ekonomickou zónou, která má rozlohu přes 3 miliony čtverečních metrů.

Historie

Kiribati bylo součástí britského území Gilbertových a Ellicových ostrovů a nezávislost získalo v roce 1979 (nejjižnější polynéské ostrovy britského území se odtrhly a v roce 1978 se staly národním státem Tuvalu).

Na ostrově Banaba se až do uzavření v roce 1979, tedy ve stejném roce, kdy Kiribati získalo nezávislost, těžil fosfát. Těžba na ostrově Banaba v letech 1900-1979 měla za následek poválečné vysídlení banabského obyvatelstva, které bylo přesunuto na ostrov Rabi na Fidži. O návrat na Banabu projevila menšina zájem a několik Banabanů tam žije, ale kompenzační platby vyplacené Banabanům byly investovány na Fidži a ostrov nebyl rehabilitován.

V posledních letech se Kiribati potýká s dopady klimatických změn, kdy zvyšování hladiny moří v regionu zaplavuje komunity a ohrožuje budoucí životaschopnost mnoha nízko položených ostrovů. To přispělo ke značné vnitřní migraci v rámci země a v posledních letech vedlo kiribatskou vládu ke zkoumání možností hromadného přesídlení v případě, že by se území stalo neobyvatelným.

Vláda

Parlament (Maneaba ni Maungatabu) je jednokomorový, skládá se ze 42 členů, mezi nimiž je i zástupce Banabů. Historicky nemají politické strany velký význam, ale nedávné volby ukázaly vývoj užších politických uskupení. Hospodářství je do značné míry závislé na převodech peněz (od pracovníků na obchodních lodních linkách nebo odjinud) a na zahraniční pomoci. Vývoz je malý a převládá samozásobitelská ekonomika založená na rybolovu a zemědělství. Hospodářství je také závislé na příjmech od zahraničních rybářských flotil působících v rozsáhlé výlučné ekonomické zóně Kiribati, která pokrývá více než 3 miliony km2 oceánu.

V posledních letech se vláda Kiribati stále více zaměřuje na to, jak se přizpůsobit stále závažnějším dopadům klimatických změn a hrozbě, kterou představují pro budoucí přežití mnoha ostrovů. To ji vedlo ke zkoumání různých možností přesídlení v rámci řízeného procesu, označovaného jako „důstojná migrace“. Tuto frázi vymyslel bývalý prezident Anote Tong, který se ujal iniciativy nákupu půdy na Fidži v rámci příprav na případné přesídlení. Po maximálně třech funkčních obdobích nemohl v roce 2015 kandidovat na znovuzvolení, když zvítězila opoziční strana vedená Taneti Maamauem. Maamau slíbil, že priority své vlády zaměří na bezprostřednější domácí problémy.

Kromě těchto aktivit hrálo Kiribati také vedoucí roli v Koalici národů nízko položených atolů pro změnu klimatu (CANCC), která byla založena na konferenci OSN o malých ostrovních rozvojových státech na Samoe v září 2014. CANCC se skládá z pěti států nízko položených atolů – Kiribati, Malediv, Marshallových ostrovů, Tokelau a Tuvalu – a zahájila iniciativu „Pacific Rising“: jedná se o akční plán, označovaný jako „Marshallův plán v oblasti změny klimatu“, který je přizpůsoben potřebám jednotlivých zemí a zaměřuje se na řadu řešení s cílem zachovat, slovy svého programového prohlášení, „život, živobytí a kulturu Tichomoří“, přičemž poslední jmenované zahrnuje vzdělávání, zdraví a kulturní dědictví. CANCC rovněž pracuje v OSN na vytvoření právního rámce na ochranu práv osob vysídlených v důsledku změny klimatu.

Aktualizováno duben 2018

Kontakty

I-Kiribati

Kiribati Women Activists Network (K-WAN)

Aia Maea Ainen Kiribati (AMAK)

Kiribati Climate Action Network (KiriCAN)
Stránky: https://kirican.wordpress.com/

Banabans

Abara Banaba (Naše vlast Banaba)
Webové stránky: http://www.banaban.com/