Dávnověk
Sjednocená monarchie vznikla za Saula a pokračovala za krále Davida a Šalamouna s hlavním městem v Jeruzalémě. Po Šalomounově vládě se národ rozdělil na dvě království, Izraelské království (na severu) aJudské království (na jihu).
Izraelské království bylo koncem 8. století př. n. l. dobyto asyrským vládcem Sargonem II. a mnoho lidí z hlavního města Samaří bylo odvedeno do zajetí do Médie a údolí řeky Chabur.
Judské království pokračovalo jako nezávislý stát až do doby, kdy jej na počátku 6. století př. n. l. dobyla babylonská armáda a zničila První chrám, který byl centrem starověkého židovského kultu. Judská elita byla vyhnána do Babylonie, což je považováno za první židovskou diasporu . Později se mnozí z nich vrátili do své vlasti po následném dobytí Babylonie Peršany o sedmdesát let později, což bylo období známé jako babylonské zajetí. Byl postaven nový Druhý chrám a obnoveny staré náboženské zvyky.
V prvních letech Druhého chrámu , nejvyšší náboženskou autoritou byla rada známá jako Velké shromáždění, v jejímž čele stál Ezdráš z knihy Ezdrášovy. Kromě jiných úspěchů Velkého shromáždění byly v této době sepsány poslední knihy Bible a zpečetěn kánon. Od 3. století př. n. l. se helénistický judaismus rozšířil do ptolemaiovského Egypta. Po Velkém povstání (66-73 n. l.) Římané zničili Chrám. Hadrián postavil na území Chrámu pohanskou modlu a zakázal obřízku; tyto akty etnocidy vyprovokovaly Bar Kochbovo povstání 132-136 n. l., po němž Římané zakázali studium Tóry a slavení židovských svátků a násilně vystěhovali prakticky všechny Židy z Judska. To se stalo známým jako druhá židovská diaspora . V roce 200 n. l. však bylo Židům uděleno římské občanství a judaismus byl uznán jako religio licita („legitimní náboženství“), a to až do nástupu gnosticismu a raného křesťanství ve 4. století.
Po zničení Jeruzaléma a vyhnání Židů přestala být židovská bohoslužba centrálně organizována kolem Chrámu, modlitba nahradila obětování a bohoslužba byla obnovena kolem obce (reprezentované minimálně deseti dospělými muži) a ustavení autority rabínů, kteří působili jako učitelé a vůdci jednotlivých obcí
.