Podle studie vědců z University of Wisconsin a Yale University používali malí býložraví dinosauři s kopulovitou hlavou z období pozdní křídy, známí jako pachycefalosauridi, kopule na hlavě k boji o území a partnery.
Rekonstrukce pachycefalosaurida Pachycephalosaurus wyomingensis s lebeční lézí (Peterson JE et al)
Paleontologové již několik desetiletí intenzivně diskutují o adaptivním významu kupolí pachycefalosauridů. Někteří navrhovali, že jsou produktem pohlavního výběru jako adaptace pro rozpoznávání druhů, jiní, že jsou zbraní využívanou ve vnitrodruhovém boji.
„Existují dvě základní hypotézy navržené k vysvětlení funkce kopulí,“ vysvětluje hlavní autor studie Dr. Joseph Peterson z University of Wisconsin a jeho kolegové v článku publikovaném v open-access časopise PLoS ONE.
„První předpokládá, že kopule byla zobrazovací strukturou a fungovala buď jako pohlavně vybraný projev, nebo pro rozpoznávání druhů. Tato vysvětlení jsou problematická, protože kopule vyžaduje velmi vysokou investici materiálu pro výstavní strukturu a protože hrubá podobnost tvaru kopule mezi různými druhy, stejně jako mimořádné změny tvaru mezi mláďaty a dospělci, by způsobily, že kopule by byla pro rozpoznávání druhů relativně neúčinná.“
„Druhá hypotéza naznačuje, že struktura kopule plnila mechanickou funkci, konkrétně že zesílená kopule byla využívána při vnitrodruhových agonistických soubojích, kdy se pachycefalosauridi tloukli boky nebo hlavami. Hypotézu, že kopule fungovala jako zbraň, podporuje řada důkazů.“
Pro ověření druhé hypotézy tým doktora Petersona zkoumal rozložení a četnost patologií na lebkách a lebečních kopulích pachycefalosauridů.
Hypothetical head-to-head interactions among pachycephalosaurids. Nahoře: bizonům podobné sešikmení hlavy u velkých exemplářů se širokou kupolí, jako je Pachycephalosaurus wyomingensis. Uprostřed: střet podobný ovisu u druhu Prenocephale prenes. Dole: capra-style broadside butting in high-domed and large-horned specimens such as subadult Pachycephalosaurus (Peterson JE et al)
Zkoumání 109 dómů od více než 14 druhů dinosaurů odhalilo mimořádně vysoký výskyt patologie.
„Přibližně jedna pětina všech dómů má léze, které odpovídají osteomyelitidě. Osteomyelitida může být důsledkem řady různých procesů, ale nejpravděpodobnějším je v tomto kontextu trauma lebky s poškozením tkáně nad lebkou vedoucím k infekci kostní tkáně. Vysoká frekvence patologie pozorovaná u pachycefalosauridů je proto v souladu s hypotézou, že kopule byla využívána ve vnitrodruhovém boji. Je také obtížně vysvětlitelná v jakémkoli jiném kontextu.“
Vědci nalezli další podporu pro hypotézu o úderu hlavou, když se podívali na existující savce, u nichž dochází k úderu hlavou.
Zkoumali 30 koster bovidních druhů, jako jsou domácí kozy, ovce rodu Bighorn a Dall, američtí bizoni, aby prozkoumali distribuci zhojených zlomenin a lézí.
„Srovnání se zraněními u žijících bovidů ilustruje variabilitu v distribuci zranění a lézí v souvislosti s chováním a naznačuje, že distribuce zranění u vyhynulých zvířat může být proto podobně použita k odvození chování u vyhynulých taxonů,“ napsali.
Bibliografické informace: Peterson JE, Dischler C, Longrich NR. 2013. Distributions of Cranial Pathologies Provide Evidence for Head-Butting in Dome-Headed Dinosaurs (Pachycephalosauridae) [Distribuce lebečních patologií poskytují důkazy pro hlavohruď u dinosaurů (Pachycephalosauridae)]. PLoS ONE 8 (7): e68620; doi: 10.1371/journal.pone.0068620
.