← Zpět na seznam služeb
Arthrofibrosis (Stiff Knee Syndrome)
Arthrofibrosis is a serious condition that can afflict knee joints that have either been recently injured, operated, or both. Proces začíná, když traumatický podnět v podobě úrazu a/nebo operace vede k tomu, že se v kolenním kloubu vytvoří rozsáhlá vnitřní jizva. Následně dochází ke smršťování a stahování kloubního pouzdra kolene (okolních obalových vazů). Někdy ztuhnou i okolní šlachy mimo kloub. Tento proces vnitřního a vnějšího ztuhnutí může pokračovat až do bodu, kdy je pohyb mezi stehenní (stehenní) a holenní (holenní) kostí značně omezen. Postižení pacienti mohou trvale ztratit schopnost plně narovnat a/nebo ohnout koleno.
Obecně se pravděpodobnost vzniku artrofibrózy zvyšuje se závažností poranění kolenního kloubu, rozsáhlostí související operace a délkou doby, po kterou je koleno následně znehybněno. Ne u každého, kdo utrpí závažné poranění kolene nebo kdo podstoupí závažnou operaci, se však artrofibróza vyvine. Někteří lidé jsou k rozvoji tohoto problému náchylnější než jiní. Genetické faktory zřejmě předurčují některé pacienty k rozvoji artrofibrózy prostřednictvím dědičného sklonu k tvorbě hypertrofické (nadměrné) vnitřní kloubní jizvy jako reakce na zranění a/nebo operaci. U těchto jedinců se často hojí chirurgické opravy vazů a transplantáty poměrně solidně, ale dále se hojí „nadměrně“ a vytváří se jim v koleni nadměrné množství nežádoucí vláknité jizvy. To v podstatě způsobuje, že jejich koleno je příliš stabilní, až je ztuhlé a nemá správnou kloubní pohyblivost. Takoví „těžcí jizvotvorci“ mohou doslova zaplnit celou dutinu kolenního kloubu hustou a tuhou jizvou. Ta zahladí všechny normální volné prostory v kloubu, slepí vše dohromady a kloub tak vlastně „zamrzne“ (odtud tradiční termín „zmrzlý kloub“).
Pacienti s „citlivým“ kolenem nebo nízkým prahem bolesti mají také větší pravděpodobnost vzniku tohoto problému, protože je pro ně obtížnější než pro většinu používat a pohybovat kolenem po úrazu nebo operaci. Nedostatek pohybu a používání kloubu vede k tomu, že se v koleni vytvoří hojnější a méně poddajná jizevnatá tkáň, než by tomu bylo za jiných okolností, a umožňuje relativně nepoužívanému (a tedy nenataženému) okolnímu kolennímu pouzdru, aby se smrštilo a stáhlo, téměř jako „smršťovací fólie“. Ztuhlé, artrofibrotické koleno je pro ortopeda a fyzioterapeuta velmi obtížný problém. Obvykle vyžaduje speciálně naplánovaný, intenzivní protokol chirurgické léčby a pooperační léčby.
Tradiční přístup k léčbě artrofibrotických kolen, která se neuvolnila agresivním protahováním a cvičením při fyzikální terapii, spočíval v uvedení pacienta do anestezie a následném doslova rozbití a roztržení omezující, vnitřní jizevnaté tkáně v kloubu tím, že se koleno donutí plně ohnout a narovnat. Chirurg toho dosáhne namáhavou manuální manipulací s kloubem. Tento postup se proto začal označovat jako manipulace v anestezii neboli „M.U.A.“ a dodnes se běžně používá. V případech silně zmrzlých kolen může být zapotřebí extrémně namáhavé manipulační síly, aby se rozrušila zjizvená tkáň a kloub se znovu rozhýbal. To představuje riziko pro pacienta, který již delší dobu nemůže nohu příliš zatěžovat, protože stehenní a holenní kost mohly ztratit značné množství kostního minerálu (fosforečnanu vápenatého), a tím se oslabit. Tím se zvyšuje pravděpodobnost, že při manipulaci s kloubem dojde k neúmyslné zlomenině stehenní nebo holenní kosti. V průběhu let jsem dával přednost artroskopické vnitřní chirurgické resekci jizvy, abych před manipulací s kolenem odstranil co nejvíce omezující jizevnaté tkáně. Tento přístup nejenže zanechává uvnitř kloubu jen velmi malou jizvu, která by se znovu uspořádala a zpevnila, ale také snižuje sílu potřebnou k manipulaci, aby se koleno dalo do pohybu, čímž se snižuje (nikoli však eliminuje) možnost zlomeniny femuru nebo tibie.
.