PalnatokiEdit
Nejstarší známý výskyt motivu je z 12. století, v Saxově verzi příběhu o Palnatoki, kterého nazývá Toko (Gesta Danorum kniha 10, kapitola 7).
Toko, který byl již nějakou dobu ve službách krále , si svými činy, v nichž předčil své spolubojovníky, získal několik nepřátel svých ctností. Jednoho dne, když se dosti opil, chlubil se těm, kdo s ním seděli u stolu, že jeho umění v lukostřelbě je takové, že dokáže prvním výstřelem šípu zasáhnout na značnou vzdálenost vždy tak malé jablko postavené na vrcholu hůlky. Jeho odpůrci, kteří tato slova slyšeli, neztráceli čas, aby je sdělili králi. Princova zloba však rychle přenesla otcovu důvěru na synovo nebezpečí a nařídila, aby místo hůlky stála nejsladší zástava jeho ţivota, z níţ, pokud vyslovitel chvástání nesrazí jablko, které na něj bylo umístěno při prvním výstřelu jeho šípu, měl vlastní hlavou zaplatit trest za své plané chvástání. . . . Když byl mladík vyveden ven, Toko ho pečlivě napomenul, aby svištění přilétajícího šípu přijal co nejpevněji, s pozornýma ušima a bez pohybu hlavy, aby nepatrným pohybem těla nezmařil zkušenost své dobře vyzkoušené dovednosti. Přiměl ho také, aby se zbavil strachu a stál k němu zády, aby se při pohledu na šíp nevyděsil. Pak vytáhl z toulce tři šípy a první z nich, který vystřelil, zasáhl navrhovaný cíl. Když se pak Toko krále zeptal, proč vytáhl z toulce tolik šípů, když měl provést jen jeden pokus s lukem, odpověděl: „Abych na tobě pomstil,“ řekl, „chybu prvního šípu hroty ostatních, aby moje nevinnost nebyla postižena a tvá nespravedlnost zůstala nepotrestána!“
Palnatoki později krále zabil.
ÞiðrekssagaEdit
V Þiðrekssaga ze 13. století, kapitola 128, král Nidung přikáže Egillovi, bratru Völunda, aby jeho tříletému synovi ustřelil jablko z hlavy:
Král chtěl vyzkoušet, zda Egill střílí tak dobře, jak se říká, nebo ne, a tak nechal vzít Egillova syna, tříletého chlapce, a přikázal, aby mu na hlavu nasadili jablko, a Egillovi přikázal střílet tak, aby dřík nezasáhl ani nad hlavu, ani vlevo, ani vpravo.
Stejně jako Palnatoki si nechal ještě dva šípy, aby krále zabil, kdyby se mu to nepodařilo, ale král ho za to nepotrestal, spíš ho pochválil: „
Vilém TellEdit
Nejznámější verze příběhu je v legendě o Vilémovi Tellovi, která se údajně stala na počátku švýcarské revoluce, zapsané nejprve v Bílé knize sarnenské z 15. století, poté v Chronicon Helveticum Aegidia Tschudiho ze 16. století a později se stala základem hry Friedricha Schillera z roku 1804. Tell je zatčen za to, že se neuklonil před kloboukem, který nově jmenovaný rakouský vogt Albrecht Gessler umístil na sloup, a Gessler mu přikáže, aby jediným výstřelem z kuše sestřelil svému synovi jablko z hlavy. Poté, co jedinou ranou jablko rozštípne (údajně 18. listopadu 1307), je Tell dotázán, proč vytáhl více než jeden šroub; nejprve odpoví, že to bylo ze zvyku, ale když je ujištěn, že nebude zabit za poctivou odpověď, řekne, že druhý šroub byl určen na Gesslerovo srdce, kdyby se mu to nepodařilo. V Schillerově hře je požadavek ustřelit chlapci jablko z hlavy motivem Gesslerovy vraždy.
Malleus MaleficarumEdit
V díle Heinricha Kramera Malleus Maleficarum z roku 1486 (kniha 2, kapitola 16) se vyskytuje příbuzný příběh: Punker z Rohrbachu (psán též Puncker nebo Puncher) v Horním Porýní prý dostal kolem roku 1430 od „velmi významné osoby“ příkaz, aby prokázal své mimořádné střelecké schopnosti (které Kramer považuje za známku spolčení s ďáblem) tím, že vystřelí peníz z čepice na hlavě jeho malého syna, aniž by čepici narušil. I on si nechal v záloze druhý šíp, aby prince zabil, kdyby se mu to nepodařilo.
Henning WulfEdit
Henning Wulf neboli von Wulfen z holštýnského Wewelsfletu se v roce 1472 postavil na stranu hraběte Gerharda a byl dánským králem Kristiánem I. vypovězen. Podle lidové pověsti mu král nechal sestřelit jablko z hlavy svého syna a na okně ve wewelsfletském kostele byl vyobrazen chlapec s jablkem na hlavě, probodnutým šípem, zatímco Henningův luk byl nenatažený, ale mezi zuby měl další šíp. Mezi lučištníkem a chlapcem byl vlk.
Vilém z CloudesleeEdit
V northumbrijské baladě o Adamu Bellovi, Clymovi z Clough a Wyllyamovi z Cloudeslee, která byla předlohou pro Ivanhoe Waltera Scotta, Vilém z Cloudeslee říká králi, že jeho sedmiletému synovi nasadí na hlavu jablko a odstřelí ho na 120 kroků:
Mám sedmiletého syna;
je mi úplně drahý;
přivážu ho ke kůlu-
všichni ho uvidí, kdo tu budou-
a položím mu na hlavu jablko,
a půjdu šest kroků od něj,
a já sám širokou střelou
to jablko rozštípu.