Cíle: O současném klinickém managementu anti-Kell aloimunizace v těhotenství bylo publikováno jen málo zpráv; její nízká frekvence výskytu znamená, že několik dlouhých publikovaných sérií pokrývá velmi rozsáhlá časová období, v nichž se různé druhy klinického managementu překrývají. Cílem tohoto článku je prezentovat naše zkušenosti se současným klinickým managementem těhotných žen, které jsou pozitivní na anti-Kell protilátky.
Plán studie: Byla provedena retrospektivní analýza anamnéz těhotných žen, které byly aloimunizovány na antigen Kell a které byly vyšetřovány a/nebo léčeny na oddělení fetální medicíny v univerzitní nemocnici Virgen de las Nieves v Granadě (Španělsko) v letech 2000-2004. Klinický management zahrnoval základní měření titru protilátek, identifikaci fenotypu otce (a v případě potřeby i plodu), ultrazvukové sledování plodu za účelem zjištění známek anémie, odběr krve plodu kordocentézou při podezření na anémii plodu a v případě potřeby intravaskulární transfuzi plodu.
Výsledky: Z 10 těhotenství s protilátkami anti-Kell byl antigen Kell potvrzen u plodu ve třech případech, ve všech případech se rozvinula středně těžká až těžká anémie plodu, která vyžadovala intravaskulární transfuzi plodu. Přestože se u jednoho plodu vyvinul antenatální hydrops, byl avizován dobrý perinatální výsledek.
Závěry: Současný přístup k anti-Kell aloimunizaci umožňuje úspěšnou léčbu těhotných žen, které mají Kell pozitivní plod.