FoundingEdit
V roce 1957 otevřel závodník Carroll Shelby s kolegou Jimem Hallem a Hallovým starším bratrem Dickem v Dallasu prodejnu sportovních vozů Maserati po celém americkém jihozápadě. V roce 1957 závodili s Maserati v národním šampionátu sportovních vozů SCCA, zatímco na druhé straně Atlantiku slavila společnost Lister Motor Company Briana Listera závodní úspěchy poté, co do svých sportovních vozů montovala motory Jaguar XK. Shelby a Hall se s Listerem setkali v Anglii s nápadem vyměnit motor Chevrolet small-block do karoserie Lister. Do Dallasu se vrátili se šesti vozy, z nichž pět prodali a do šestého přesadili motor Chevrolet, se kterým Hall závodil v národním šampionátu SCCA. To byla Shelbyho první zkušenost s umístěním amerického motoru V8 do karoserie britského sportovního vozu.
S finanční podporou ropného vrtaře a amatérského závodníka Garyho Laughlina se Hall a Shelby v roce 1959 obrátili na General Motors s nápadem vytvořit nový sportovní vůz s využitím podvozku a motoru Chevroletu Corvette, ale s hliníkovou karoserií mnohem lehčí než tovární Corvette, aby vznikl konkurenceschopný cestovní vůz. Byly dodány tři vozy, do kterých byly namontovány nové karoserie navržené firmou Carrozzeria Scaglietti, ale po prvních třech vozech jim vedení GM odmítlo prodat další pojízdné podvozky, protože se obávalo, že „Scaglietti Corvettes“ budou konkurovat v prodeji vlastním vozům GM.
Shelby pokračoval v závodění se sportovními vozy i na konci 50. let, v letech 1958 a 1959 startoval ve Formuli 1 za Aston Martin, v roce 1959 vyhrál závod 24 hodin Le Mans a v roce 1960 mistrovství USAC v silničních závodech, ale po sezóně 1960 byl nucen odejít do důchodu kvůli přetrvávající angíně způsobené vrozenou srdeční vadou.
V roce 1961 Shelby založil Shelby School of High Performance Driving na Riverside International Raceway nedaleko Los Angeles, najal Peta Brocka jako učitele a získal distributorství pro pneumatiky Goodyear a zapalovací svíčky Champion. Prostory pro tyto další činnosti si pronajal od Deana Moona v jeho obchodě v Santa Fe Springs v Kalifornii.
Shelby kontaktoval několik evropských automobilek s cílem uzavřít dohodu o dovozu jejich podvozků a instalaci amerického osmiválce, ale byl odmítnut až do září 1961, kdy mu kladně odpověděla britská společnost AC Cars. Poté, co se společnost Bristol Aeroplane Company spojila s firmami English Electric a Vickers a vytvořila British Aircraft Corporation, nově odštěpená společnost Bristol Cars ukončila výrobu svého šestiválcového motoru, který AC používala ve svém sportovním voze Ace. Protože potřebovali nové motory, uzavřeli dohodu se společností Shelby: pokud se podaří najít vhodný motor, budou ze své dílny v Thames Ditton v hrabství Surrey posílat karoserie do Shelbyho v Kalifornii, kde bude instalován americký osmiválcový motor. Shelby se vrátil ke GM a požádal o dodávku osmiválců Chevrolet, ale byl opět odmítnut z obavy, že by evropský sportovní vůz s motorem Chevrolet konkuroval Corvettě. Místo toho se snažil dohodnout s Fordem, který koncem roku uvedl na trh nový vlastní motor V8 „small-block“.
V listopadu 1961 dodal Ford do Moonovy dílny dvojici motorů V8 „Windsor“ a v únoru 1962 dorazila první karoserie AC. Shelby a Moon namontovali do karoserie AC motor V8 a převodovku Borg-Warner T-10, čímž vznikl první z vozů, které Shelby pojmenoval „Cobra“.
Pro rozšíření výroby potřeboval Shelby vlastní závod. Shodou okolností končila nájemní smlouva Lance Reventlowa v jeho dílně ve Venice v Los Angeles, kde jeho společnost vyráběla závodní vozy Scarab. Shelby si v dubnu pronajal budovu na adrese Princeton Drive 1042 a založil zde svou novou společnost: Shelby American, Inc. Phil Remington, hlavní inženýr společnosti Scarab, byl Shelbym okamžitě najat, aby pokračoval v práci na voze Cobra.
Motorový sport – Cobra, Daytona a Ford GT40Edit
Shelby American začal závodit s vozem Cobra na podzim roku 1962, přičemž jezdec Bill Krause se 13. října zúčastnil tříhodinového vytrvalostního závodu Los Angeles Times Grand Prix. Krause nakonec závod nedokončil, protože zlomil hřídel nápravy, ale vůz byl velmi konkurenceschopný s tehdy novým vozem Corvette Sting Ray Z06, který rovněž debutoval v závodě.
Cobra dominovala v roce 1963 v šampionátu SCCA United States Road Racing Championship, ale v mistrovství světa sportovních vozů FIA byl vůz méně úspěšný. Otevřená karoserie Cobry jednoduše nebyla dostatečně aerodynamická, aby vůz dosáhl vyšších maximálních rychlostí, jakých byli schopni jeho konkurenti v podobě kupé s pevnou střechou, zejména Ferrari 250 GTO. Pro sezónu 1964 Shelby nechal Petea Brocka navrhnout novou aerodynamickou karoserii pro podvozek Cobry, díky které by vůz byl schopen dosáhnout rychlosti přes 190 km/h. Nový vůz se stal známým jako „Daytona“, pojmenovaný podle prvního závodu na Daytona International Speedway. Pouze jedno kupé Daytona bylo dokončeno ve firmě Shelby American; karoserie ostatních pěti vozů připravovaných pro mistrovství světa sportovních vozů 1964 byly dokončeny ve firmě Carrozzeria Gransport v italské Modeně.
Vůz Shelby American Daytona, řízený Danem Gurneym a Bobem Bondurantem, skončil v závodě 24 hodin Le Mans 1964 na prvním místě ve třídě GT a celkově na čtvrtém místě, když ho porazily pouze prototypy Ferrari 275 P a 330 P. Nový prototyp společnosti Ford Motor Company, GT40, si nevedl dobře; žádný ze tří vozů přihlášených do závodu nedokončil. Po skončení prosincového Bahamského týdne rychlosti – což znamenalo konec sezóny 1964 – předal Ford kontrolu nad programem GT40 společnosti Shelby American od starého spolupracovníka Carrolla Shelbyho Johna Wyera (který vedl závodní program Aston Martin, když Shelby vyhrál Le Mans v roce 1959).
Pod Shelbyho vedením vyhrál GT40 řízený Lloydem Rubym a Kenem Milesem první závod sezóny 1965 v Daytoně a Miles a Bruce McLaren skončili první ve třídě prototypů a celkově druzí v následujícím závodě v Sebringu, ale jinak byl program GT40 celkově zklamáním a opět nedokončil závod v Le Mans. Naproti tomu kupé Daytona zaznamenalo pro Shelbyho velký úspěch, když zvítězilo ve třídě GT Division III díky vítězstvím ve třídě v Daytoně, Sebringu, Monze a na Nürburgringu.
Shelby American spolupracoval s Fordem na úpravě modelu GT40 pro sezónu ’66. Motor o objemu 289 cm3 (4,7 l) byl nahrazen větším a výkonnějším motorem Ford 427 cm3. (7,0 l). Model GT40 Mk II dosáhl velkého úspěchu a vítězství Shelby American v Daytoně, Sebringu a Le Mans vynesla Fordu v roce 1966 titul mezinárodního mistra výrobců. Vozy Shelby American skončily první (Miles & Ruby opět) a druhý (Gurney & Jerry Grant) v Daytoně, první v Sebringu (Miles & Ruby) a první (McLaren & Chris Amon) a druhý (Miles & Denny Hulme) v Le Mans. Gurney a Grant by v Sebringu skončili druzí, jenže jejich vůz se v posledním kole porouchal a Gurney ho protlačil cílovou páskou, což je automaticky diskvalifikovalo.
Během sezóny 1966 již Shelby a Ford vyvíjeli pokročilejší verzi GT40, známou v počátcích vývoje jako „J-car“. Dne 17. srpna 1966, jen pár měsíců po závodě v Le Mans, zahynul Ken Miles za volantem J-caru při vysokorychlostním testování v Riverside. Vůz J byl přepracován s vylepšenými bezpečnostními prvky a lepší aerodynamikou a stal se modelem GT40 Mk IV. V roce 1967 vůz Mk IV vyhrál jediné dva závody, kterých se zúčastnil, a to v Sebringu a Le Mans. McLaren a Mario Andretti vyhráli závod v Sebringu, Gurney a A. J. Foyt zvítězili v Le Mans, McLaren a Mark Donohue byli čtvrtí.
Po sezóně 1967 FIA změnila pravidla pro prototypy a motor 7,0 l používaný ve vozech GT40 Mk II a Mk IV se stal zbytečným. Ford zrušil skupinu Ford Advanced Vehicles a Shelby American se stáhl z mistrovství světa sportovních vozů a předal kontrolu zpět společnosti J.W. Automotive Engineering (JWA) Johna Wyera. Vozy JWA GT40 vyhrály závody v Le Mans v letech 1968 a 1969, čímž program GT40 získal bezprecedentní čtyři po sobě jdoucí vítězství (vyrovnal se mu pouze Porsche 956 v 80. letech).
Ford MustangEdit
Zatímco Shelby American stavěl a závodil s Cobrami a Daytonami, Ford představil v dubnu 1964 na Světové výstavě v New Yorku nový Mustang. Viceprezident společnosti Ford Lee Iacocca ve svém úvodním projevu k novinářům slíbil, že vůz bude „sportovním automobilem vhodným pro pouliční použití nebo soutěže“. Ve skutečnosti sportovní vlastnosti vozu poněkud chyběly, a tak Iacocca najal společnost Shelby American, aby vyvinula verzi vozu vhodnou pro závody.
Vznikl Shelby Mustang GT350, který měl místo standardních dílů Ford v kalifornské dílně Shelby American instalováno modernizované sací a výfukové potrubí, karburátor, zadní nápravu a brzdy.
S prací na programu GT40 a začínajícím náběhem výroby GT350 došly Shelby American ve své dílně ve Venice prostory, a tak se v roce 1965 přestěhovala do leteckého hangáru na mezinárodním letišti v Los Angeles. Tento objekt stále existuje, v roce 1996 byl renovován a nyní se v něm nachází nákladní terminál společnosti Qantas Freight na adrese 6555 W Imperial Hwy, Los Angeles CA 90045. Uvnitř jsou stále částečně patrné ocelové koleje, po kterých se vozy při montáži pohybovaly. GT350 byl velmi úspěšný ve třídě SCCA B-Production, kde zvítězil tři roky po sobě.
V roce 1966 byla nabídka Shelby American rozšířena o volitelnou automatickou převodovku a Shelby proslul stavbou speciální edice GT350 pro společnost Hertz. Hertz byl v té době dceřinou společností Fordu, a když Hertz vozy vrátil Fordu, byly znovu prodávány veřejnosti jako „GT350H“.
V roce 1967 Shelby instaloval do Mustangu motor Ford 428 cm3 (7,0 l), čímž vznikl model „GT500“. Upravené přední a zadní masky odlišovaly Mustangy Shelby z roku 1967 od běžných Fordů, z nichž vycházely. Shelby provozoval samostatný závodní tým „Terlingua Racing“ v Transamerickém šampionátu sedanů 1967, v němž zvítězil Jerry Titus s vozem GT350.
Prodej vozů Shelby Mustang vzrostl od roku 1966 do roku 1967 šestinásobně a v roce 1968 Ford vyzval Shelby, aby přesunul výrobu z Kalifornie do Michiganu a zjednodušil tak logistiku přepravy holých vozů Ford Mustang z továrny v New Jersey do Shelby. V listopadu 1967 byly provozy Shelby American rozděleny na tři samostatné společnosti. Společnost Shelby Automotive, která se zabývala výrobou Mustangů, byla založena v Livonii ve státě Michigan a skutečná výroba se přesunula do zařízení dodavatele skleněných vláken A. O. Smitha v nedaleké Ionii. Shelby Racing Company se přestěhovala z hangáru na letišti LAX do nové kanceláře v Torrance v Kalifornii. Společnost Shelby Parts Company (později přejmenovaná na Shelby Autosports) se přestěhovala do Torrance a později do oblasti Detroitu.
Po roce 1968 převzal Ford funkční kontrolu nad konstrukcí a výrobou modelu Shelby Mustang a od modelového roku 1969 přesunul výrobu do vlastních rukou. Po závodní sezóně 1969 se Shelby stáhl ze soutěží. V lednu 1970 Carroll Shelby oznámil, že odchází z automobilového průmyslu, a společnost Shelby American a její dceřiné společnosti v podstatě zanikly.
DodgeEdit
Carroll Shelby si ponechal vlastnictví svého distributora pneumatik Goodyear a v roce 1971 založil v Gardeně v Kalifornii společnost Shelby Wheel Company, která vyráběla a prodávala hliníková kola pro trh s náhradními díly, ale jinak zůstal mimo automobilový průmysl až do roku 1982. Jeho starý přítel Lee Iacocca se stal prezidentem a generálním ředitelem společnosti Chrysler Corporation a oslovil ho s nabídkou:
Shelby pomáhal při vzniku Dodge Shelby Charger z roku 1983, dvoudveřové výkonné varianty Dodge Omni s pohonem předních kol. Pro rok 1984 Shelby asistoval u modelu Omni GLH, který Shelby pojmenoval jako iniciálku pro „Goes Like Hell“. Vozy s pohonem předních kol byly poháněny přeplňovanými čtyřválcovými motory, přičemž konstrukční vylepšení byla zaměřena spíše na ovladatelnost než na všestranný výkon.
S úspěchem vozů Shelby Charger a Omni GLH založil Carroll Shelby novou společnost podobnou původní Shelby American. Společnost Shelby Automobiles, Inc. byla založena v roce 1983 a zahájila činnost v roce 1985 v dílně ve Whittier v Kalifornii poblíž Chrysler-Shelby Performance Center, kde vyráběla výkonné verze vozů Chrysler. Prvním produktem byl model GLHS z roku 1986, výkonnější verze modelu Omni GLH. Se zvýšeným plnicím tlakem a mezichladičem dosahoval motor 2,2 l modelu GLHS výkonu 175 k – o 29 k více než GLH a přibližně o 85 % více než standardní Omni. Díky novým komponentům zavěšení, které zlepšily jízdní vlastnosti vozu, se jeho výkony vyrovnaly nebo překonaly výkony jeho současníků s motorem V8 a pohonem zadních kol od Fordu a General Motors, a dokonce překonaly i Shelby GT350 z roku 1965.
Shelby Automobiles vyráběla speciální edice vozů Charger (1987 GLHS), Dodge Lancer (Shelby Lancer), Dodge Shadow (Shelby CSX) a pickup Dodge Dakota (Shelby Dakota), než v roce 1990 ukončila činnost. Carroll Shelby konzultoval vývoj vozu Dodge Viper, ale společnost Shelby Automobiles zanikla, stejně jako Shelby American o 20 let dříve.
Řada 1Edit
Carroll Shelby založil v roce 1982 společnost Shelby American Management Company, která spravovala jeho mnoho dalších obchodních podniků. Jeho obchodní společník a prezident společnosti Don Landy přišel v polovině 90. let s myšlenkou vytvořit zcela nový sportovní vůz značky Shelby. Landy oslovil divizi Cadillac společnosti General Motors, která nedávno zahájila výrobu nového motoru V8 s dvojitým vačkovým hřídelem s názvem „Northstar“, s nápadem, aby se Cadillac stal výhradním dodavatelem motorů pro tento navrhovaný nový sportovní vůz. Landy byl odmítnut, a tak se obrátil na společnost Oldsmobile, která vyráběla verzi nového motoru V8 o objemu 4,0 l pro svůj sedan Aurora. Oldsmobile se od konce 80. let potýkal s výrazným poklesem prodejů a generální ředitel Oldsmobile John Rock věřil, že sportovní vůz Shelby má potenciál oživit Oldsmobile stejným způsobem, jakým Shelbyho angažmá u Chrysleru a Dodge Viper oživilo značku Dodge. 14-19
V roce 1995 byla v Las Vegas založena nová společnost Shelby American, Inc. Dona Landyho nahradil další z obchodních partnerů Carrolla Shelbyho, Don Rager, a konstrukce nového vozu začala v Shelbyho dílně v Gardeně v Kalifornii, zatímco se poblíž Las Vegas Motor Speedway stavěl nový montážní závod:25
Nový vůz, nazvaný Series 1, byl v podobě prototypů představen na autosalonu v Los Angeles a na North American International Auto Show v Detroitu v roce 1997. 68
Na rozdíl od dohod Shelby American s Fordem a Shelby Automobiles s Chryslerem nepocházela finanční podpora pro Series 1 přímo od General Motors. Místo toho byla vybraným dealerům Oldsmobile prodána exkluzivní práva na prodej vozů Series 1 za zálohu 50 000 dolarů na jeden vůz. Toto finanční ujednání se v roce 1998 stalo neudržitelným a 75% podíl Shelby American byl prodán společnosti Venture Corporation, dodavateli vnějších panelů karoserie a mnoha dílů interiéru:116-117. Výroba replik vozů Cobra nebyla součástí převodu vlastnictví, Shelby si tato práva ponechal.
Vozy se konečně začaly dodávat zákazníkům v létě 1999, ale počáteční kvalita výroby byla velmi špatná. 164-172 Dodávky hotových vozů byly obnoveny až v srpnu 2000. 201
Venture Holdings byla nucena vyhlásit bankrot v důsledku úpadku jedné ze svých dalších dceřiných společností v roce 2003. Brzy poté Carroll Shelby založil novou holdingovou společnost s názvem „Carroll Shelby International, Inc.“ a vstoupil s ní na burzu. Byla také vytvořena nová společnost Shelby Automobiles jako výrobní odnož nové společnosti.
V roce 2004 Shelby Automobiles odkoupila společnost Shelby American a aktiva k modelu Series 1. Společnost Shelby Automobiles byla založena v roce 2003. Dne 15. prosince 2009 Carroll Shelby International v tiskové zprávě oznámil, že společnost Shelby Automobiles se na oslavu 45. výročí modelů 427 Cobra a GT350 přejmenovává na „Shelby American“.
Reprodukce modelu CobraUpravit
Carroll Shelby International dříve spolupracoval s texaskou společností Unique Performance na tvorbě nových vozů Shelby na bázi Mustangu, například GT350SR a „Eleanor“. Dne 1. listopadu 2007 byla společnost Unique Performance přepadena policejním oddělením Farmers Branch kvůli nesrovnalostem s VIN a následně vyhlásila bankrot, což fakticky ukončilo výrobu pokračování Shelbyho „Eleanor“ i tento vztah.