23.05.2019
Po dlouhém sporu s Řeckem podepsala Makedonie dohodu o změně názvu na Severní Makedonii. Na obou stranách byli političtí vítězové a poražení, říká Boris Georgievski z DW.
„Kompromis je umění rozdělit koláč tak, aby si každý myslel, že má největší kus,“ řekl kdysi bývalý německý kancléř Ludwig Erhard. Hodí se to pro Severní Makedonii a Řecko?“
Pokud je dokonalý kompromis definován jako situace, v níž nikdo nevyhraje a nikdo neprohraje, pak by uzavření deset let trvajícího sporu o název mezi Severní Makedonií a Řeckem do této kategorie nespadalo. Ne proto, že by neexistovali vítězové a poražení. Naopak. Takzvaná Prespanská dohoda, pojmenovaná podle jezer, která sdílejí Albánie, Řecko a Severní Makedonie, ukončila jeden z nejvleklejších a nejbizarnějších sporů na světě: konflikt mezi dvěma sousedními zeměmi o historii, identitu a území. V mnoha jiných částech světa by o těchto otázkách diskutovali a případně je řešili historici, sociologové nebo antropologové. Ale na Balkáně všechny problémy začínají a končí politikou. Řešení sporu se tak dlouho zdálo nepravděpodobné a i dnes, po jeho úspěšném ukončení, se stále jeví jako výjimka ze slavného citátu Winstona Churchilla, který si mnozí vykládají jako pravidlo o Balkánu jako regionu, který produkuje více historie, než dokáže spotřebovat.
Balkánci samozřejmě budou i nadále usilovat o lepší a slavnější minulost – nacionalisté v Severní Makedonii i v Řecku, kteří se stále staví proti dohodě o názvu, jsou toho dokonalým příkladem – ale Prespanská dohoda nabízí oběma zemím a celému regionu něco jedinečného: šanci vybudovat lepší a slavnější budoucnost.
Čtěte více:
Zjednodušeně řečeno, tento kompromis přinesl vítěze i poražené. Vlády ve Skopji a v Aténách vedené premiéry Zoranem Zaevem a Alexisem Tsiprasem jednoznačně spadají do první kategorie. Riskovali svou politickou budoucnost a čelili silné opozici a protestům, často násilným, vedeným nacionalisty v jejich společnostech. Cena Ewalda von Kleista, kterou Tsipras a Zaev obdrželi během letošní Mnichovské bezpečnostní konference, byla spravedlivou odměnou za jejich politiku sbližování.
Pohled ze Skopje i odjinud
Severní Makedonii dohoda otevírá dveře k plnému členství v NATO a šanci konečně zahájit přístupová jednání s Evropskou unií. Jak NATO, tak EU byly samotnými Makedonci dlouho považovány za záruku stabilní a prosperující budoucnosti malé vnitrozemské balkánské země. Nyní bude mít nová generace konečně šanci přestat kopat v historických příkopech a začít plánovat budoucnost.
Historické usmíření dává Řecku také šanci konečně uzavřít jednu kapitolu, která za posledních 28 let od vyhlášení nezávislosti (bývalé) Republiky Makedonie na bývalé Jugoslávii přinesla mnoho politických krizí. Místo problematického souseda má nyní Řecko na své severní hranici spojence, což není málo vzhledem k jeho složitým vztahům s ostatními sousedními zeměmi, především s Tureckem. Dohoda slouží strategii řecké vlády stát se „vedoucí silou na Balkáně a ve východním Středomoří“, jak v prosinci loňského roku prohlásil premiér Tsipras.
Přečtěte si více: V širším kontextu Balkánu a jihovýchodní Evropy Prespanská dohoda a vstup Severní Makedonie do NATO zlepšuje regionální stabilitu v době, kdy hrozí vypuknutí duchů minulosti – a zejména ve světle očekávaného řešení kosovské otázky – ať už s navrhovanou výměnou území se Srbskem, nebo bez ní.
Výhra pro EU
V neposlední řadě dává dohoda EU něco, s čím může v regionu západního Balkánu pracovat. Dává příklad, který může Brusel využít k překonání sporu mezi Kosovem a Srbskem a k vyřešení bosenského hlavolamu.
Nacionalisté na obou stranách hranice jsou v tomto kompromisu jasnými poraženými. Jak v Severní Makedonii, tak v Řecku bojovali zuby nehty za to, aby spor žil dál. Po desetiletí byl spor jejich modus vivendi i modus operandi. Bez něj zůstávají s prázdnýma rukama v honbě za domácími i zahraničními nepřáteli a populistickými tématy.
Boris Georgievski