Satelitní připojení k internetu je uspořádání, při kterém jsou data nahoru (odchozí) a dolů (příchozí) vysílána z počítače a přicházejí do něj přes satelit. Hardware každého účastníka zahrnuje anténu satelitní antény a vysílač/přijímač, který pracuje v mikrovlnné části rádiového spektra.
Při obousměrném satelitním připojení k internetu jsou data nahoru obvykle odesílána pomaleji než data dolů přicházející. Spojení je tedy asymetrické. Anténa s talířem o rozměrech přibližně dva metry na výšku, tři metry na šířku a tři metry do hloubky vysílá a přijímá signály. Uplinková rychlost je nominálně 50 až 150 Kb/s pro účastníka používajícího jeden počítač. Rychlost downlinku se pohybuje od přibližně 150 Kb/s do více než 1200 Kb/s v závislosti na faktorech, jako je internetový provoz, kapacita serveru a velikost stahovaných souborů.
Satelitní internetové systémy jsou vynikající, i když poměrně drahou možností pro lidi ve venkovských oblastech, kde není k dispozici připojení přes digitální účastnickou linku (DSL) nebo kabelový modem. Satelitní instalaci lze použít i tam, kde chybí nejzákladnější inženýrské sítě, pokud je k dispozici generátor nebo bateriový zdroj, který dokáže vyrobit dostatek elektřiny pro provoz stolního počítačového systému. Možnost obousměrného satelitního připojení k internetu nabízí trvale zapnuté připojení, které obchází vytáčené připojení. V tomto ohledu se satelitní systém podobá připojení k internetu prostřednictvím kabelového modemu. Tato výhoda však může být i přítěží, pokud není použit firewall, který chrání počítač před pokusy o hackerské útoky.
Přirozenost satelitního připojení je vhodná pro prohlížení webových stránek a stahování souborů. Kvůli velké latenci ve srovnání s čistě pozemními systémy nejsou interaktivní aplikace, jako je hraní online her, se satelitními sítěmi kompatibilní. Při obousměrném geostacionárně-satelitním internetovém připojení vyžaduje transakce dvě cesty tam a zpět mezi zemským povrchem a transpondéry obíhajícími 22 300 mil nad rovníkem. K tomu dochází navíc k pozemnímu přenosu dat mezi uzlem satelitního systému na Zemi a přístupnými internetovými stránkami. Rychlost takového spojení je teoreticky nejméně 0,48 sekundy (doba, za kterou elektromagnetický signál vykoná dvě zpáteční cesty rychlostí 186 000 mil za sekundu na geostacionární družici a z ní) a v praxi je o něco delší. Družicové systémy jsou také náchylné k dešťovému útlumu (zhoršení signálu při silných srážkách) a občasným krátkým obdobím slunečního rušení v polovině března a koncem září, kdy se Slunce na několik minut denně dostane do přímky s družicí. Déšť a sluneční rušení čas od času ovlivňují všechny satelitní spoje, nejen internetové systémy.
Tento autor si nedávno nechal ve své venkovské domácí kanceláři nainstalovat StarBand, obousměrnou satelitní internetovou službu. S novým systémem byly provedeny testy šířky pásma ve srovnání s běžným telefonním modemem. Telefonní připojení poskytovalo skutečnou šířku pásma v rozmezí 10 až 15 Kb/s. StarBand pracoval s rychlostí 200 až 1350 Kb/s; zdálo se, že propustnost závisí především na velikosti stahovaného souboru. Nejvyšší rychlosti bylo dosaženo u souborů o velikosti 50 KB (kilobajtů) nebo méně, typických pro obrázky a texty obsažené na webových stránkách. Překvapivě rychlého stahování bylo dosaženo i v době maximálního internetového provozu.
Srovnání připojení k internetu se satelitním návratem.
.