SAT / ACT Prep Online průvodci a tipy

Jakkoli je pro úspěch příběhu klíčové detailně propracované prostředí nebo správná kombinace postav, nic není tak nezapomenutelné jako dokonalý závěr. Zamyslete se nad tím: způsob, jakým příběh končí, má tendenci utvářet naše chápání toho, co jsme právě četli. Pokud skončil láskou a manželstvím, pak to musel být milostný příběh. Pokud skončil smrtí, pak to byla tragédie.

Co si tedy myslíme o závěru Velkého Gatsbyho? Proč je v něm tolik smrti? Proč se nikomu nedostane spravedlivé odplaty? V tomto článku budu hovořit o významu konců obecně a prozkoumám význam poslední věty Velkého Gatsbyho, posledních odstavců a závěru děje.

Rychlá poznámka k našim citacím

Náš formát citací v této příručce je (kapitola.odstavec). Tento systém používáme proto, že existuje mnoho vydání Gatsbyho, takže použití čísel stránek by fungovalo pouze pro studenty s naším výtiskem knihy.

Chcete-li v knize najít citát, který citujeme prostřednictvím kapitoly a odstavce, můžete jej buď vyhledat okem (Odstavec 1-50: začátek kapitoly; 50-100: střed kapitoly; od 100: konec kapitoly), nebo použít funkci vyhledávání, pokud používáte online verzi textu nebo verzi pro elektronickou čtečku.

Proč je důležitý závěr knihy?“

Závěr obvykle odhaluje smysl (nebo nedostatek smyslu) všeho, co mu předcházelo. Je to příležitost pro autora, aby uzavřel předchozí události buď vysvětlením, které je zasadí do širšího kontextu – nebo příležitost pro autora, aby to výslovně neudělal.

Obecně mají konce mnoho podob.

  • Přímočará vysvětlení. Tyto konce nám říkají, jaký máme mít z knihy pocit. Vzpomeňme si například na Ezopovy bajky, z nichž každá končí explicitním morálním ponaučením, nebo si vzpomeňme na viktoriánské romány (například od Charlese Dickense), které končí tím, že vypravěč odmění dobré postavy a potrestá ty špatné. Tyto konce uzavírají svět románu a balí ho do úhledné mašle.
  • Vnější souvislosti. Konce mohou být také způsoby, jak čtenáři otevřít svět románu do reálného světa. Tento typ zakončení může čtenáři položit otázku jako poslední větu (jako Hemingwayovo Slunce také vychází). Ještě dramatičtěji to může znamenat ukončení románu uprostřed děje nebo někdy dokonce uprostřed věty (jako Kafkův Zámek).
  • Filosofické abstrakce. A konečně, konce mohou zcela přiblížit svět románu a stát se místem pro hlubší analýzu povahy života nebo lidského bytí. Tento typ zakončení je často reflexivní a může být snadno oddělen od všeho, co předcházelo, aby vytvořil vlastní jadrnou moudrost.

Zakončení Velkého Gatsbyho spadá do této poslední kategorie.

Je to jako ten extrémně zvětšený záběr na konci filmu, který se nakonec zvětší natolik, že nám ukáže malou Zemi ve vesmíru.

Pochopení závěru Velkého Gatsbyho

Proč tedy román končí tak, jak končí? Náhlý a pokleslý konec románu většinou klade více otázek, než dává odpovědí.

Proč Gatsby, Myrtle a George Wilson umírají? Proč se Daisy vrátí k Tomovi? Proč nikdo nepřijde na Gatsbyho pohřeb? Všechno to působí tak nějak prázdně a zbytečně, zvlášť po všem tom úsilí, které Gatsby vynaložil na vytvoření svého života, že?“

No, ten pocit prázdnoty je v podstatě celá pointa. F. Scott Fitzgerald nebyl ohledně kapitalistického boomu dvacátých let nijak zvlášť optimistický. Amerika pro něj byla stejná jako Evropa ve svém pohrdání novými penězi a elity pohrdaly selfmademany, kteří měli být lidmi žijícími ideály země. Viděl, že místo toho, aby země skutečně usilovala o rovnost, je stále rozdělena na třídy – jen méně uznávané.

Ve světě románu si tedy Gatsby přes všechno své bohatství a velikost může koupit místo ve West Eggu, ale nikdy se nemůže připojit ke světu starých peněz v East Eggu. Jeho postup vpřed je k ničemu, protože se pohybuje v prostředí, které ideálu amerického snu, jímž je dosažení úspěchu tvrdou prací, věnuje pouze pozornost.

Román je drsnou obžalobou myšlenky amerického snu. Zamyslete se nad tím: skutečně „úspěšní“ lidé – úspěšní v tom smyslu, že alespoň přežívají – (Buchananovi, Nick a Jordan) jsou staří penzisté; zatímco ti, kteří neuspěli (Gatsby, Myrtle a George), jsou snaživci.

Celkově je román vizí hluboce nevyrovnaného a nespravedlivého světa.

Interpretace posledních odstavců Velkého Gatsbyho

Román končí smutným Nickovým rozjímáním nad historickou geografií Long Islandu:

Většina velkých podniků na pobřeží už byla zavřená a kromě stínové, pohyblivé záře trajektu na druhé straně Soundu tam nebylo skoro žádné světlo. A jak měsíc stoupal výš, nepodstatné domy se začaly rozplývat, až jsem si postupně uvědomil, že je tu starý ostrov, který kdysi kvetl pro oči holandských námořníků – svěží, zelená hruď nového světa. Jeho zmizelé stromy, stromy, které uvolnily místo Gatsbyho domu, kdysi šeptem podněcovaly poslední a největší ze všech lidských snů; na pomíjivý okouzlený okamžik musel člověk v přítomnosti tohoto kontinentu zatajit dech, donucen k estetické kontemplaci, které nerozuměl ani po ní netoužil, tváří v tvář něčemu, co naposledy v dějinách odpovídalo jeho schopnosti žasnout.

A když jsem tam seděl a přemýšlel o starém, neznámém světě, vzpomněl jsem si na Gatsbyho údiv, když si poprvé všiml zeleného světla na konci Daisyina mola. K tomuto modrému trávníku urazil dlouhou cestu a jeho sen se mu musel zdát tak blízký, že ho těžko mohl nepochopit. Nevěděl, že už je za ním, kdesi vzadu, v té obrovské tmě za městem, kde se pod nocí valí temná pole republiky.

Gatsby věřil v zelené světlo, v orgastickou budoucnost, která se rok od roku vzdaluje před námi. Tehdy nám unikla, ale to nevadí – zítra poběžíme rychleji, natáhneme ruce dál. . . . A jednoho krásného rána…

Tak jsme se hnali dál, čluny proti proudu, unášeni bez ustání zpět do minulosti. (9.151-154)

Je zřejmé, že román se snaží Gatsbyho zkušenost nějakým způsobem univerzalizovat. Toto rozšíření perspektivy však vytváří více významových vrstev.

Všichni jsme Jay Gatsby

Tím, že román končí tak, jak končí, Gatsby explicitně reprezentuje všechny lidi v současnosti i minulosti.

Srovnejte tento konec s posledním odstavcem první kapitoly:

Ale nezavolal jsem na něj, protože mi náhle naznačil, že se spokojí s tím, že je sám – podivně natáhl ruce k temné vodě, a jak jsem byl daleko od něj, přísahal bych, že se třese. Bezděčně jsem pohlédl na moře – a nerozeznal jsem nic kromě jediného zeleného světla, nepatrného a vzdáleného, které mohlo být koncem přístavu. Když jsem se znovu podíval po Gatsbym, zmizel a já byl opět sám v neklidné tmě. (1.152)

Jazyk závěrečných odstavců románu a posledního odstavce první kapitoly spojuje Gatsbyho vztažené ruce s nadějemi holandských námořníků (lidí minulosti). Stejně jako je Gatsby posedlý zeleným světlem na Daisyině molu, tak i námořníci přicházející poprvé na tento kontinent toužili po „zelené hrudi nového světa“. Pro oba je tato zeleň „posledním a největším ze všech lidských snů“: pro Gatsbyho je to vzpomínka na dokonalou lásku, zatímco pro námořníky je to sirénová píseň dobývání.

Tyto dvě pasáže také spojují Gatsbyho s tím, jak žijeme dnes. Stejně jako Gatsby „podivně natahoval ruce k temné vodě“, tak i my si slibujeme, že „zítra poběžíme rychleji, natáhneme ruce dál“. Pro každého z nás je život o tom, že si musíme neustále dodávat vůli k věčnému optimismu tváří v tvář neuchopitelným snům nebo náročným cílům.

Život Jaye Gatsbyho je celá Amerika

Poslední odstavce románu se také dotýkají většiny zastřešujících témat, symbolů a motivů románu:

  • proměna Ameriky z idylického, nedotčeného pohraničí ve znečištěné velkoměsto

  • snaha získat ztracenou lásku nebo nedokonalost skutečné lásky oproti lásce ideální

  • způsob, jakým minulost vždy ovlivňuje, visí nad přítomností a řídí ji

  • obnova a vytrvalost, příběh od hadrů k bohatství versus příběh přetvářky a podvodu

  • přitažlivost a konečné zklamání amerického snu, a konkrétně pocit, že se vytrácí – stejně jako se New York zcela proměnil ze „zelené hrudi země“ ve zkažené město, celé Americe unikají čisté sny jejích obyvatel

New York City předtím, než se objevili Evropané, aby ho zničili.

Poslední věta Velkého Gatsbyho

Poslední věta tohoto románu se neustále umisťuje v seznamech nejlepších posledních vět, které časopisy rády sestavují.

Takže se bijeme dál, čluny proti proudu, unášeni bez ustání zpět do minulosti.

Takže co dělá tuto větu tak skvělou?

Závěrečné čtení poslední věty Velkého Gatsbyho

Po formální stránce má tato věta velmi blízko k poezii a používá stejné postupy, jaké používají básně, aby dobře zněly:

  • Je napsána téměř v jambu. (Jambické je metrum, v němž se střídají přízvučné a nepřízvučné slabiky a vytvářejí tak vzor ta-DA-ta-DA-ta-DA-ta-DA – je nejznámější tím, že toto metrum používal Shakespeare).

  • Při čtení jednoslabičných slov „beat“, „boats“, „borne“ a „back“ se objevuje aliterace podobná vlnění s písmenem b.

  • Při čtení jednoslabičných slov „beat“, „boats“, „borne“ a „back“ se objevuje aliterace podobná vlnění. (Aliterace je, když se vedle sebe kladou slova, která začínají stejným zvukem.)

  • Poté se toto opakující se b změní ve shodné neznělé p slova „minulý“. (Zvuky b a p jsou ve skutečnosti stejné zvuky, jen při vyslovení b používáte hlas a při vyslovení p používáte stejnou polohu úst, ale bez použití hlasivek.)

Ve hře jsou i další literární prostředky:

  • Ve slově „nesený“ je dvojí význam, který může znamenat buď „nesený jako těžké břemeno“, nebo „zrozený“.
  • Ve větě je použita metafora snahy veslovat proti proudu. Jsme jako lodě, které se pohánějí vpřed, zatímco proud nás tlačí zpět k výchozímu místu. U lodí se to děje v prostoru, na vodní ploše, zatímco u lidí se to děje v čase, ve vztahu mezi minulostí a budoucností.

Interpretace významu poslední věty Velkého Gatsbyho

Existují tři způsoby, jak interpretovat, jak Fitzgerald chce, abychom přijali tuto myšlenku, že neustále uvízneme ve smyčce, která nás tlačí dopředu směrem k budoucnosti a zároveň nás táhne zpět díky naší ukotvující minulosti.

#1: Depresivní a fatalistický

Pokud se přidržíme významu slova „těžké břemeno“, pak tento poslední řádek znamená, že naše minulost je pro nás kotvou a přítěží bez ohledu na to, jak moc se snažíme jít v životě kupředu. V tomto případě je život pouze iluzí postupu vpřed. Je to proto, že jakmile se vydáme do budoucnosti, všechno, co děláme, se okamžitě promění v naši minulost, a tuto minulost nelze vrátit zpět nebo napravit, jak se o to pokoušel Gatsby.

Tato verze závěru říká, že lidé chtějí znovu získat idealizovanou minulost, dokonalý okamžik nebo vzpomínku, ale když se tato touha po minulosti změní v posedlost, vede to ke zkáze, stejně jako to vedlo ke zkáze Gatsbyho. Jinými slovy, všechny naše sny o budoucnosti jsou založeny na fantaziích o minulém a již zastaralém já.

#2: Povznášející a nadějné

Pokud naopak zůstaneme u aspektu „zrozeného“ ve slově „zrozeného“ a také u aktivního momentu ve frázi „tak se bijeme“, pak je myšlenka bití se optimistickou a neústupnou reakcí na proud, který se nás snaží zatlačit zpět. V této interpretaci houževnatě bojujeme s osudem svou vůlí a silou – a přestože jsme neustále vtahováni zpět do své minulosti, postupujeme vpřed, jak jen to jde.

#3: Objektivní popis lidského stavu

V konečné verzi významu posledního řádku vyjímáme čtenářovu touhu po „morálce“ či nějakém vysvětlujícím vývodu (ať už veselém, nebo smutném). Bez tohoto kvalitativního soudu to znamená, že metafora lodí v proudu je jen popisem toho, jaký je život. Poslední řádek tak jednoduše říká, že díky našemu neustálému úsilí pohybovat se vpřed přes nové překážky si budeme neustále připomínat a konfrontovat svou minulost, protože si nemůžeme pomoci a opakujeme svou vlastní historii, a to jak individuálně, tak kolektivně.

Které z těchto čtení vás nejvíce oslovuje? Proč?“

Takže, počkejte, „lodě rodí“?“

Závěr

  • Závěr má tendenci odhalit smysl (nebo nedostatek smyslu) všeho, co mu předcházelo:
    • vysvětlení, jak se cítit z toho, co jsme právě přečetli.
    • způsob, jak otevřít svět románu do světa skutečného.
    • filozofická analýza povahy života nebo lidského bytí – takový je konec Velkého Gatsbyho.
  • Velký Gatsby končí způsobem, který působí jaksi prázdně a zbytečně, zvláště po všem tom úsilí, které Gatsby vynaložil na to, aby se pokusil obnovit svou a Daisyinu lásku
    • Tento prázdný pocit podtrhuje Fitzgeraldův pesimismus vůči Americe jako místu, které jen ze rtů plní myšlenku amerického snu o tvrdé práci a dosažení úspěchu
  • Poslední odstavce románu spojují Gatsbyho s námi všemi nyní i pro lidi minulosti a dotýkají se mnoha témat románu
    • jsme jako lodě, které se samy pohánějí vpřed, zatímco proud nás tlačí zpět
  • Poslední řádek Velkého Gatsbyho je metaforou snahy veslovat proti proudu. Tuto metaforu můžeme chápat jako:
    • depresivní a fatalistické, že minulost je kotva a život jen iluze postupu vpřed
    • povznášející, že proti osudu bojujeme svou vůlí a silou
    • objektivně popisující lidský stav, že si nemůžeme pomoci, ale opakujeme svou vlastní historii

Co dál?

Přemýšlejte o významu zeleného světla na konci Daisyina doku

Srovnejte význam závěru s naší analýzou začátku a zjistěte, zda výplata románu odráží jeho výchozí předpoklady.

Analyzujte postavu Jaye Gatsbyho a zjistěte, jak se tento chybující hrdina stává reprezentantem lidské snahy o nedosažitelné.

Prozkoumejte témata amerického snu a společnosti a třídy a zjistěte, jak jsou řešena ve zbytku románu.

Prozkoumejte zbytek 9. kapitoly a zjistěte, jak román směřuje ke svému závěru.

Chcete si zlepšit skóre u zkoušky SAT o 160 bodů nebo u zkoušky ACT o 4 body? Pro každý test jsme sepsali příručku o pěti hlavních strategiích, které musíte používat, abyste měli šanci zlepšit své skóre. Stáhněte si ji nyní zdarma:

Máte přátele, kteří také potřebují pomoc s přípravou na testy? Sdílejte tento článek!

Dr. Anna Wulick

O autorovi

Anna dosáhla v testech SAT na střední škole 99. percentilu a poté vystudovala angličtinu na Princetonu a získala doktorát z anglické literatury na Kolumbijské univerzitě. Její vášní je zlepšování přístupu studentů k vysokoškolskému vzdělání.

Získejte zdarma průvodce, jak si zlepšit výsledky SAT/ACT

.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.