Úvod: Náklady z vlastní kapsy na plánovanou orchiektomii, která často není hrazena ze zdravotního pojištění, představují významnou překážku pro transsexuály z muže na ženu, kteří jsou připraveni přistoupit k fyzické transformaci. Tato a další překážky (nedostupnost chirurga ochotného operaci provést, čekací doba a základní psychologické a psychiatrické potíže) vedou část transsexuálních žen k pokusu o samokastraci. O finančních nákladech a důsledcích samokastrace pro pacienty i zdravotnické systémy bylo dosud zveřejněno jen málo informací.
Cíl: Porovnáváme finanční a psychologické náklady na plánovanou chirurgickou orchiektomii vs. samokastraci v případě transsexuální ženy ve věku 40 let.
Metody: Provedli jsme rozhovor s pacientkou a jejími poskytovateli a získali jsme finanční informace od místních specialistů na úhrady a vyúčtování.
Výsledky: Po menším krvácení po samokastraci se naše pacientka dostavila na oddělení urgentního příjmu a podstoupila oboustrannou inguinální exploraci, podvázání a odstranění oboustranných spermatických provazců a komplikovanou skrotální exploraci, debridement a uzávěr. Byla přijata na psychiatrické oddělení na třídenní hospitalizaci. Celkový účet činil 14 923 amerických dolarů, což by se dalo srovnat s 4 000 americkými dolary za elektivní ambulantní orchiektomii v zeměpisné oblasti pacientky.
Závěry: Z finančního hlediska mohla elektivní orchiektomie stát zdravotnický systém podstatně méně než hospitalizace a s ní spojené další náklady. Z hlediska bezpečnosti pacienta je elektivní orchiektomie vhodnější než samokastrace, která s sebou nese významná rizika, jako je krvácení, znetvoření, infekce, močové píštěle a poškození nervů. Poskytovatelé zdravotní péče o transsexuální ženy by měli pečlivě zkoumat postoje pacientů k samokastraci a usilovat o zlepšení dostupnosti elektivní orchiektomie, aby se snížil počet samokastrací a náklady na celkový systém zdravotní péče. Je zapotřebí dalšího výzkumu finančních důsledků samokastrace z různých systémů zdravotní péče a z řady pacientů.