The Globe and Mail zveřejnil na začátku týdne článek o nedávném rozhodnutí společnosti Sportsnet zrušit samostatné rozhlasové vysílání zápasů Toronto Blue Jays a nahradit ho simultánním vysíláním pro rozhlas i televizi. Požádali sedm významných fanoušků, aby se k tomuto rozhodnutí vyjádřili, přičemž jedním z nich je Geddy Lee ze skupiny Rush. Jak většina fanoušků skupiny Rush ví, Geddy je velkým fanouškem baseballu a na zápasech Toronto Blue Jays ho lze často vidět, jak sedí na svých místech za domácí metou. Zde je Geddyho vyjádření:
Geddy Lee, zpěvák a baskytarista skupiny Rush a držitel permanentky na zápas Blue Jays
Některé z mých nejpamátnějších baseballových vzpomínek nepocházejí ze sezení na tribuně nebo sledování zápasu na televizi, ale z poslechu rádia. Když jsem jel domů z chaty, slyšel jsem srdceryvný první one-hitter Davea Stieba. Existují nuance a popisy, které rozhlasoví hlasatelé sdílejí se svými posluchači a které prostě nejsou stejné jako u kabiny televizních hlasatelů, bez ohledu na to, jak jsou dobří. Je to léty prověřené řemeslo, které vyžaduje zvláštní schopnost oživit to, co my doma prostě nevidíme. Je to špatné a politováníhodné rozhodnutí.“
Klub Rush Backstage Club na začátku tohoto týdne oznámil, že ještě letos v létě vyjde nově rozšířené a aktualizované druhé vydání knihy Hugha Symeho The Art of Rush; původní vydání vyšlo už v roce 2015. Toto aktualizované vydání obsahuje nově navrženou obálku spolu s další dvacetistránkovou sekcí představující výtvarné dílo vydávané ke 40. výročí založení skupiny Rush. Rush Backstage Club ke každému nákupu přikládá také balíček limitované edice plošek s deskami, který obsahuje několik plošek o rozměrech 12 x 12″ s potiskem z archivu. Z popisu produktu:
… Obsahuje originální ilustrace, malby, fotografie a neuvěřitelné příběhy stojící za každým albem, které Hugh Syme navrhoval s kapelou od roku 1975. Vyprávění ke knize napsal hudební novinář Stephen Humphries a obsahuje podrobné rozhovory s každým členem kapely Rush a výtvarníkem. The Art of Rush obsahuje také zábavné anekdoty a komentáře celé řady významných hudebníků, herců, sportovců, spisovatelů, rozhlasových osobností a zasvěcených lidí z Rush o jejich oblíbených obalech alb Rush, což jasně ukazuje, jak zásadní a působivé bylo vizuální ztvárnění jejich hudby v průběhu let. Jedním z charakteristických znaků vydání desek Rush je značná péče a pozornost, která je věnována každé z nich – včetně konceptuálního výtvarného zpracování. Čtenáře možná překvapí, kolik úsilí bylo vynaloženo na jednotlivé koncepty a provedení každého obalu alba! …
V současné době je předpokládané datum vydání knihy 2. srpna a svůj výtisk si můžete předobjednat prostřednictvím Rush Backstage Clubu zde.
Magazín Prog zveřejnil minulý týden průvodce spisy Neila Pearta, včetně seznamu jeho 8 nejlepších knih. Na prvním místě jejich žebříčku se umístila Peartova kniha Ghost Rider z roku 2002 (díky RushFanForever):
Po dvojnásobné tragédii, kdy během deseti měsíců ztratil dceru Selenu a manželku Jackie, se Peart vydal na svém BMW R1100GS na epickou cestu dlouhou 55 000 mil, aby se pokusil najít útěchu. Projel Kanadu, USA, Mexiko a Belize – tuto cestu Peart potřeboval absolvovat, aby uklidnil svou „malou dětskou duši“ a co nejlépe ji ošetřil a ochránil uprostřed toho, co nazval „troskami“ svého života. Kniha Ghost Rider je plná deníkových záznamů, krásných popisů flóry, fauny a krajiny, jídla, které Peart jedl, jednosladové whisky, kterou popíjel (většinou Macallan), míst, kde pobýval, a dopisů, které posílal svému příteli Brutovi, když se prodíral svou cestou. Místy je to těžké čtení kvůli strašlivé tragédii, kterou Peart prožil, ale jeho psaní stoupá, když nás bere s sebou po Cestě uzdravení. …
Magazín Kerrang nedávno vyzpovídal bubeníka a zakládajícího člena skupiny Voivod Michela „Away“ Langevina, aby pohovořil o odkazu kapely a svých současných projektech. V jednu chvíli přišla řeč i na Rush a Neila Pearta a zde je to, co Langevin řekl:
… „Rush jsem samozřejmě poprvé začal poslouchat v 70. letech. Nevěděl jsem, kdo to je, ale ten hlas a styl byl tak charakteristický, že jsem je slýchával v rádiu. Když jsem začal bubnovat, pečlivě jsem studoval jejich hru na bicí a zaujalo mě, že jejich bubeník měl koncept a celý ten textový svět, který si vytvořil. Takto na mě zapůsobili dva bubeníci – Christian Vander z Magmy a Neil Peart. Snažil jsem se přijít na kloub jeho bubenickým rolím a nešlo to.“
„Když jsme nakonec v roce 1990 jeli s Rush turné k albu Nothingface, stál jsem na kraji pódia a pozoroval ho a pořád jsem na ně nemohl přijít! Rush se k nám chovali opravdu, ale opravdu skvěle a byli to opravdoví gentlemani. Po prvním koncertu, který jsme s nimi odehráli, jsme se vrátili do šatny a tam pro nás od nich byla láhev šampaňského se vzkazem, který jsme okamžitě dali Piggymu, protože to byl světový fanoušek Rush číslo jedna. Byli prostě hrozně milí, ale my jsme byli fakt potichu, protože co jsem měl říct Profesorovi?“ „No jo,“ řekl jsem. …
Total Guitar zveřejnil tento týden článek o 6 nejslavnějších kytarových akordech v dějinách rocku a byl v něm zmíněn akord Hemispheres Alexe Lifesona:
Jeden úder tohoto akordu s lehkým zkreslením a chorusem a okamžitě se ocitnete na zvukovém území Alexe Lifesona z Rush. Případně ho zahrajte kolem 5. a 7. pražce, abyste získali atmosféru Jerryho Cantrella.
WhatCulture.com zveřejnil minulý týden článek 10 rockových alb, jejichž vydání umělci litují, a Power Windows od Rush bylo zařazeno na 10. místo:
… Není to však tak, že by se Rush předtím nezabývali elektronickou hudbou, syntezátory byly výraznou součástí jejich zvuku už od alba A Farewell to Kings. Protože to ale byla polovina 80. let, tady se do mixu dostalo všechno i s kuchyňským dřezem, přičemž Mystic Rhythms je jediná věc, která by se dala nazvat singlem z desky. Zatímco Neil Peart a Geddy Lee byli ještě ochotni jít touto cestou, u Alexe Lifesona tyto písně nakonec narazily na kyselou notu. Jeho charakteristické kytarové kvílení bylo zatlačováno stále více do pozadí, Lifeson měl k této desce vždy napjatý vztah a často se hádal se zbytkem kapely, proč hledá jiné místo, když převzaly vládu klávesy. Přestože se po několika letech vrátil k hlasitým kytarám, Power Windows je stále silná deska, pokud jste ochotni hledat příjemný návrat do 80. let.
UDiscoverMusic.com zveřejnil minulý týden svůj žebříček 25 nejlepších progových bubeníků a Neil Peart se umístil na druhém místě hned za Billem Brufordem (díky RushFanForever):
Nejsme tu jen sentimentální, i když smrt Neila Pearta na začátku roku 2020 stále bolí. Ten člověk byl geniálně vynalézavý bubeník, který proměnil kapelu, v níž působil, a připojil se k Rush v době, kdy byli ještě dělnickým hardrockovým tělesem. Peartova různá sóla nebyla jen vzorem obratnosti, ale měla i skvělé riffy a dokonce i melodie. Pamatoval také na rytmus a zároveň pečlivě vybíral slova, která jako textař Rush používal. Jako fanoušek bigbandového jazzu (produkoval dvě tribute alba Buddyho Riche) Peart věděl, že to nic neznamená, pokud to nedokážeš rozhoupat.“
V posledním vydání podcastu Something for Nothing pokračují moderátoři Steve a Gerry v diskusi, která se soustředí na album Snakes & Arrows skupiny Rush z roku 2007. Druhou část si můžete poslechnout níže nebo prostřednictvím své oblíbené podcastové služby.
Uplynulé vydání podcastu 2 Guys Talking Rush obsahuje pokračování diskuse z minulého týdne na citlivé téma Rush a náboženství za asistence Toma Beaudoina a Donny Halper. Donna je bostonská historička a rozhlasová konzultantka, která je fanouškům Rush dobře známá, protože se zasloužila o objevení Rush, když v roce 1974 pracovala jako hudební ředitelka u WMMS v Clevelandu. Tom Beaudoin získal v roce 1996 titul Master of Theological Studies na Harvard University School of Divinity a má doktorát z náboženství a vzdělávání na Boston College a je také obrovským fanouškem Rush. Druhou část pořadu si můžete poslechnout níže nebo na tomto místě:
Loni začal indonéský bubeník jménem Deden Noy nahrávat na YouTube videa, na nichž předvádí bubenické covery od Dream Theater, Rush a dalších rockových kapel. Jeho bubenické covery se lišily tím, že používal podomácku vyrobenou bicí soupravu, ale přesto dokázal znít jako profesionál. Rychle se stal virální senzací a byla spuštěna crowdfundingová kampaň, jejímž cílem bylo pořídit Noyovi profesionální bicí soupravu. Kampani se nepodařilo dosáhnout cílové částky 1000 dolarů, a tehdy se do věci vložil bubeník Mike Portnoy (díky RushFanForever). Z Portnoyovy stránky na Instagramu:
Za posledních pár týdnů jsem dostal STOVKY (možná i tisíce?) DM, zpráv, textovek, tagů atd. od lidí z celého světa, kteří mi posílali odkazy na @dedennoy, jak hraje spoustu mých písniček na svou podomácku vyrobenou soupravu. Jeho talent je opravdu neuvěřitelný a já právě zařizuju, abych mu pořídil novou soupravu & činelů s neuvěřitelnou podporou @officialtamadrums a @sabiancymbals_official Budeme vás informovat…
Tady je Deden Noyův cover Rushovy skladby The Spirit of Radio na jeho improvizovanou soupravu. Udělal také Limelight a Tom Sawyer:
To je pro tento týden vše. Přeji všem krásný víkend!!!