Když Gaines vedl s Kellgrenem pohovor o práci v Plant, „potřásl jsem si rukou s chlápkem ve fialovém nebo modrém napoleonském obleku. Měl na hlavě klobouk a tak. Říkám si: ‚Chci pro něj pracovat? Proboha.‘ Bylo to pro něj o velkém večírku, stejně jako o práci. Zdálo se, že tyhle dvě věci spojuje dohromady. Proto vzniklo studio.“
Gaines odmítl práci ve prospěch pobytu ve studiu Wallyho Heidera v centru San Franciska a dodal: „Když Heider zjistil, že přicházejí do Sausalita, šel a našel budovu. Měl v plánu postavit studio v Mill Valley jako protiváhu.“ Inženýr a producent Stephen Barncard, který stejně jako Gaines také pracoval na sezeních v Heiderově studiu i v Plant, poznamenává: „Wally měl plány na studio v Mill Valley poblíž Tam Junction. Ty plány jsem skutečně viděl. Chtěl, aby to zaplatila Filmways, a když se do toho pustil Record Plant, bylo po všem. Nikdy se to neuskutečnilo.“
Jako jeden z příkladů detailů, kterými bylo zařízení vybaveno, vzpomíná Gaines: „Strop ve studiu B vypadal jako mraky. Byly vyrobeny z vystřižených překližek různých tvarů a potaženy sametem nebo aksamitem nebo něčím takovým; vypadaly jako mraky, které tam visely. Kellgren byl chytrý, chtěl, aby jeho pokoje vypadaly jinak. Věděl, že to chce udělat umělecky.“
O Record Plant se rozkřiklo díky jeho opulentnímu zahajovacímu večírku, stejně jako díky vysílání KSAN s živými pořady ve studiu, v nichž vystupovaly takové těžké váhy jako Bob Marley & The Wailers (část jejich vystoupení v říjnu 1973 v Plant vyšla na CD Talkin‘ Blues), Bonnie Raitt, Linda Ronstadt a Fleetwood Mac.
„V té době nebylo úplně běžné dělat živé přenosy, zejména z nahrávacího studia,“ vysvětluje Raechel Donahue. „Když jsme byli v KSAN, naše verze živého vysílání spočívala ve mně a Terrym McGovernovi a stometrové mikrofonní šňůře, kterou jsem mu podával z okna, aby mohl dělat rozhovory s lidmi na ulici. Ve skutečnosti to byl Tom , Chris Stone a Gary Kellgren, kdo přišel na to, že: ‚Aha, zřejmě existuje způsob, jak to udělat, jen kdybychom na to přišli‘.“
KSAN zahájila své vysílání Record Plant legendárním 72hodinovým maratonem. V jednu chvíli během vystoupení Krise Kristoffersona se podle Raechela Donahuea „po studiu potuloval takový cvok, který zpíval ‚He’s a peach pit, he’s a pom pom, he’s a pervert, he’s a fool'“ – bastardizoval text jedné z Kristoffersonových nejslavnějších písní „The Pilgrim, Chapter 33“ – „a pak prostě odešel druhými dveřmi“.
„Všichni, kdo byli kýmkoli, tam byli a putovali dovnitř a putovali ven,“ řekl Donahue. „Jediné, co jsem musel udělat, bylo vymyslet, jak to zkoordinovat. Ale o tom tak nějak KSAN byl, vymýšlet, jak realitu prolnout s hudbou. Byla to šílená věc, ale odstartovalo to celou tu věc s Record Plant live.“
Nebyly to jediné šílenosti při vysílání KSAN; Bob Simmons, hlasatel některých z nich, vzpomíná, jak se hvězda Last Tango in Paris Maria Schneiderová během jednoho z nich „potulovala a snažila se někoho dostat do horké vany“.
Továrna brzy přilákala nejen hvězdy z L. A. a odjinud, ale také dost hvězd ze samotné Bay Area. Prostředí bylo pro jeho přitažlivost stejně důležité jako samotné studio. „Heider’s bylo v centru města v Tenderloinu,“ říká Gaines. „Tam dole je to úplně jiný koncept. Už jen zaparkovat auto a dostat se do studia, aniž by vás někdo přepadl, je výkon. V Record Plant jste mohli vyjít ven a byli jste jen jedny dveře od vody. Pak máte dole v ulici veřejné tenisové kurty. Když jsem pracoval s KBC Bandem – Marty Balin a Casady a Paul Kantner – Marty tam chodil hrát tenis, když jsme zrovna nepracovali.“
Nejslavnější funkce studia se však nacházela v jeho prostorách a byla známější svými, řekněme, mimoškolními aktivitami. Zapuštěný prostor známý jako Jáma byl podle Barncardových slov „částečně budoárem a ateliérem. V podstatě slouží k tomu, abyste tam mohli o přestávkách bokem dělat přetáčky a vokály a mezi tím se milovat se svou přítelkyní“.
„Do té zadní místnosti se na chvíli nastěhoval Sly Stone,“ uvádí Gaines. „Měli pro něj malou ložnici. Jen postel, přes kterou byly malé volánky. Chtěl mít všechny kliky posunuté nahoru. Jako by byl ještě dítě nebo co. Klika nemohla být na normálním místě, musela být tak o metr výš. Nakonec jsem to změnila. Řekl jsem: „Člověče, já se s tímhle nemůžu smířit“. Je toho mnohem víc , ale nevím, jestli bych některé z nich dokázal vyprávět.“
.