MICHEL MARTIN, HOST:
Jsem Michel Martin a hovoříme o pořadu TELL ME MORE z NPR News. Říká se, že k výchově dítěte je potřeba celá vesnice, ale možná vám stačí pár maminek a tatínků v koutku. Každý týden se obracíme na různorodou skupinu rodičů, abychom získali jejich zdravý rozum a bystré rady. Chtěli jsme pokračovat v našem rozhovoru o domácím vzdělávání, ať už vám myšlenka učit své děti doma zní úžasně, nebo jako vaše nejhorší noční můra.
Naši další hosté si tím všichni prošli a podělí se o své příběhy. Michael Farris je předsedou Asociace pro právní ochranu domácího vzdělávání. Je také rektorem Patrick Henry College ve Virginii. To je vysoká škola určená pro studenty vzdělávající se doma, ale přijímá i jiné studenty. Je také otcem deseti dětí, který pomáhal s domácím vzděláváním svých vlastních dětí. Shawn Spence je bývalý učitel a matka pěti dětí, která své děti učila doma řadu let. Je s námi také Paul Hagen. Sám se učil doma, nyní učí na soukromé střední škole a je otcem tří dětí. A Paul Hagen je jedním ze stovek posluchačů, kteří nám na Facebooku a Twitteru napsali o svých zkušenostech s domácím vzděláváním. Vítám vás všechny. Moc vám všem děkuji, že jste se k nám připojili.
PAUL HAGEN: Dobrý den.
SHAWN SPENCE: Dobrý den:
MICHAEL FARRIS: Děkuji, Micheli.
MARTIN: Takže Michaele Farrisi, začnu s tebou, protože ty jsi, jak jsem naznačil v úvodu, nejen praktik, ale i velký propagátor. Co vás k tomu přivedlo?“
FARRIS: No, nejprve jsem byl otcem domácího žáka a jako právníkovi se zkušenostmi se soudními spory týkajícími se prvního dodatku mi začala volat komunita domácích žáků a žádat mě o pomoc. A já jsem přišel na to, že je skutečně potřeba zorganizovat hnutí do možnosti chránit práva nás všech, a tak jsem byl otcem domácího učitele a stále jsem otcem domácího učitele už 33 let domácího vzdělávání našich dětí. Našemu nejmladšímu je 16 let a je ve třeťáku na střední škole. Ale ostatní už jsou dospělí a buď studují na vysoké škole, nebo jsou ženatí a pracují.“
MARTIN: Co pro vás bylo na této zkušenosti tak důležité? V podstatě jste si kvůli tomu zorganizoval život, celá vaše rodina. Proč tomu tak je? Proč to považujete za tak důležité?“
FARRIS: No, základní důvod, proč jsme začali s domácím vzděláváním, je ten, že jsme se od pedagogického psychologa dozvěděli, že děti získávají své hodnoty od toho, s kým tráví většinu času. A tak jsme viděli, že naše nejstarší dcera, která tehdy chodila do první třídy, se až příliš zajímá o to, co si o životě myslí její šestiletí spolužáci, a my jsme si s její mámou řekli, že jsme chytřejší než parta šestiletých dětí a že jim raději předáme své hodnoty, než aby jim šestileté děti předávaly své hodnoty. A tak jsme se o tom doslechli, řekli jsme si, že je to skvělé, že to na rok zkusíme, no a to bylo před 33 lety.
MARTIN: Shawne Spenci, a co ty? Pokud vím, neměl jsi v úmyslu vydat se touto cestou, jsi vlastně licencovaný učitel a byl jsi učitelem. Váš manžel je také vysokoškolský profesor. Proč jste s tím začala?
SPENCE: Přestěhovali jsme se do Baltimoru ve státě Maryland a myslím, že často nerada říkám město, protože mám spoustu přátel, kteří mají jiné zkušenosti, ale začínali jsme právě v Baltimoru. A naše děti to měly po přestěhování do Baltimoru se vzděláváním těžké. Přeplněné třídy, vystresovaní učitelé, špatně připravení učitelé, spousta problémů s chováním. To je bohužel příznačné pro většinu škol v této zemi. A vlastně první člověk, který zavedl domácí vzdělávání, byl učitel na této škole. Náš syn četl, už ve školce, a ona měla ve třídě 30 lidí, žádného asistenta a řekla, že mu nemůžu pomoct. On se nudí. Celý den tráví se sklopenou hlavou. A my – měli byste mu pomoct, protože vidíme, že tady bude prostě ztracený. A tak mi domácí vzdělávání nebylo cizí.
Když jsem žila v Ann Arbor v Michiganu, měla jsem skvělý pár a všechny jejich čtyři děti se učily doma. Takže mi to nebylo cizí, jen jsem v té době čekala dítě číslo pět a byla to opravdu ta poslední věc, kterou jsem si chtěla naložit na talíř. Ale jsem moc ráda, že jsem to udělala. Okamžitě jsem se spojila s organizací domácího vzdělávání Umoja Home School Group v Baltimoru. V té době jsme obsluhovali asi 30 rodin. Postupně jsme se rozrostli na 80 rodin. A dělali jsme všechno, co děti ve škole. Měli jsme tělocvičnu. Měli jsme výlety. Přespávali jsme u nich. Dělali jsme věci, které by naše děti dělaly normálně, i když – a v některých případech jsme také vyučovali skupinově. Pokud ten rodič pracoval třeba ve vědeckém zařízení, děti k němu chodily na návštěvu a přiváděl vědce. Takže to byla do značné míry skupinová práce. A já jsem moc ráda, protože naše děti se mohly učit svým tempem a svým specifickým stylem učení. A to je velmi odlišné, protože si myslím, že celý ten režim, seskupit je a učit všechny stejně, nefungoval.
MARTIN: To je zajímavé, protože vaše zkušenosti vás dvou se velmi shodují s tím, co jsme pochopili ze statistik v této oblasti. Národní centrum pro statistiku vzdělávání říká, že drtivá většina studentů, kteří se učí doma, jsou běloši, ale pak následují Afroameričané. Ale důvody, které rodiče uvádějí, jsou, jak jste řekl, Michaeli Farrisi, důvodem číslo jedna, který rodiče uvádějí, je touha poskytnout náboženskou nebo morální výuku, a že druhým nejoblíbenějším důvodem, těsně následovaným, byla obava ze školního prostředí.
A tak to do značné míry odpovídá zkušenostem, které mají ostatní lidé. Ale Paule Hagene, mnoho posluchačů napsalo, že se jim líbila jejich zkušenost s domácí školou. Psal jsi, že ti to dalo celoživotní lásku k učení. Ale vy a vaše žena jste se rozhodli, že své vlastní děti doma učit nebudete. Mohl byste o tom mluvit?
HAGEN: Ano, to je pravda. Takže mám pocit, že jsem měl opravdu dobrou zkušenost. Měl jsem velmi oddané rodiče, kteří měli zájem o domácí školu. A víte, je zajímavé, že jsme s manželkou původně uvažovali o domácím vzdělávání našich chlapců. Máme tři malé syny, kteří se školou teprve začínají. A moje žena je také pedagožka. Má magisterský titul v oboru pedagogiky se dvěma – certifikáty jak v oboru společenskovědní výchovy, tak i speciální pedagogiky. Ale rozhodli jsme se, že výzvy domácího vzdělávání a možná úskalí domácího vzdělávání nejsou pro naši rodinu vhodné a že místo toho můžeme být podpůrnými rodiči v rámci systému veřejného školství a podporovat naše děti tímto způsobem.
A zdá se, že to pro naši rodinu funguje lépe a říkám, víte, sám jsem jedním ze sedmi dětí. A mám dvě sestry, které mají děti a které začínají s domácím vzděláváním, a také švagrovou, která bude své děti učit doma. A tak, víte, myslím, že naše – zkušenost mé rodiny byla smíšená zkušenost s rodinnou kulturou domácího vzdělávání, a přesto jsme se rozhodli, že pro nás to nebude fungovat.
MARTIN: A co otázka, kterou nadnesl Josh Powell, a Michael Farris Začnu s tím, a to je – první otázkou jsou mezery. Je to, že jeho rodiče prostě nebyli vybaveni tak, aby naučili všechny předměty na úrovni, kterou on cítí, že potřebuje, aby mohl konkurovat v – tak trochu moderním světě nebo aby měl takové možnosti volby, jaké chce mít pro sebe. A pak druhý problém, na který upozornil, i když to v jeho případě nebyl faktor, je možnost – příležitost ke zneužívání, méně očí, myslím, že by se mohly dít věci a nikdo by o tom nevěděl. Chci říct, Miku Farrisi, chcete začít?“
FARRIS: No, musíme učinit některá rozhodnutí, pokud chceme žít ve svobodné zemi. A ve svobodné zemi nemůžete za to, že budou nějaké mezery, že budou nějaké chyby. Někteří lidé nebudou se svými dětmi jednat správně. Ale Skotsko na to má řešení. Každému dítěti v zemi jmenují opatrovníka ad litem a u každého dítěte bude vládní monitor, protože jak Shawn podotkl, situace ve veřejných školách s monitory selhává.
A tak myšlenka, že vládní monitoring funguje a přináší výsledky, nemá žádné výsledky, které by to dokazovaly. Takže já věřím ve svobodu a základní pravidlo v naší zemi je, že pokud zanedbáte vzdělání svých dětí, vždycky se najde nějaká stopka. Státní zástupce vás může stíhat, pokud zneužíváte své dítě, ať už máte náboženskou výjimku, nebo ne. To není relevantní. Pokud svému dítěti neposkytnete potřebné odpovídající vzdělání. A rozdíl mezi přiměřeným a nejlepším možným vzděláním je věcí úsudku a uvážení, a proto by vláda neměla zasahovat do rodin, pokud tam probíhá přiměřené vzdělávání. A pokud tomu tak není, zanedbávání vzdělávání je vždy příležitostí bez ohledu na to, jaký je základní zákon o domácím vzdělávání.
MARTIN: Shawne, co na to říkáš?
SPENCE: Ve skutečnosti jsem pracoval s naším místním školským systémem. Takže nejsem obeznámen s každým státem, ale co vím, je, že naše děti měly zpočátku vadu řeči, trochu koktaly a my jsme jako občané platící daně mohli chodit do státní školy a absolvovat školení logopeda. Také pokud jde o mezery, mohli jsme také spolupracovat s místními univerzitami a mít doučování v oblastech, jako je chemie a počty. A tak věřím, že v těchto případech možnosti existují. Naše děti navštěvovaly kurzy na místní komunitní vysoké škole v určitých pokročilých oblastech. Já angličtinu, jejich otec politologii. Jsou věci, které neumíme.
Ale jsou také možnosti a já jsem tak nadšená z věcí, jako je Open University, protože mnoho univerzit si uvědomuje, že náklady na vzdělání – takže to adekvátní vzdělání, o kterém mluvil předchozí host, není dostupné jen proto, že chodíte do státní školy. A my si to uvědomujeme velmi jasně. Soukromé vzdělávání je to, kde jsou lidé – kde soutěžíme. Takže už zpočátku existuje rozdíl mezi veřejným a soukromým vzděláváním, bez ohledu na to, kde. Takže když se podíváte na možnosti MIT, University of Michigan, mají Open University, mají kurzy, které můžete navštěvovat online, jako on, kurzy GED. Ve společnosti existuje příležitost, jak tyto mezery zaplnit, aniž byste se museli vystavovat zneužívání. A já…
MARTIN: …Pokud se k nám právě připojujete, mluvíme o výhodách a úskalích domácího vzdělávání. Hovoříme s advokátem Michaelem Farrisem, který učil doma svých 10 dětí a pokračuje v tom. Maminka Shawn Spenceová, která v jednu chvíli učila doma svých pět dětí. A tátou a učitelem dějepisu Paulem Hagenem, který se sám učil doma a rozhodl se své tři děti doma neučit. Paule, chci ti pustit ukázku od posluchače, který nám také napsal přes Facebook. Kay Fluelingová (ph) ze San Diega v Kalifornii se učila doma. Říká, že do své první třídy vstoupila až na vysoké škole. Tohle řekla:
(ZVUKOVÁ BITVA POSLUCHAČE NPR)
KAY FLUELINGOVÁ: Začala jsem se opravdu bát, že nejsem vůbec chytrá a že když půjdu do školy, všichni moji kamarádi budou mnohem chytřejší než já. Nevěděla jsem, o co přicházím. Takže jsem měla pořád pocit, že mi něco musí chybět.
MARTIN: No, a pak pokračovala, že se ukázalo, že její obavy byly neopodstatněné. Ale Paule, co s tím – co ty? Když jsi přišel do tradiční třídy, měl jsi pocit, že máš to, co potřebuješ, abys tam mohl fungovat jak společensky, tak akademicky?“
HAGEN: Jistě, skvělá otázka. Stejně jako Josh a tento volající jsem nikdy nechodil do tradiční třídy, dokud jsem nešel na komunitní vysokou školu a nakonec na čtyřletou vysokou školu a univerzitu. A řeknu vám, že když jsem poprvé vešla do třídy, byla to základní hodina angličtiny, English 101, a pamatuji si, jak jsem se rozhlížela po místnosti a přemýšlela, jak si stojím v porovnání s ostatními studenty. A byla to určitá tréma, určitý strach, když jsem vešla do té třídy. A jak se ukázalo, zvládl jsem to dobře a dokázal jsem se dobře vyrovnat s tlakem vysoké školy, takže moje zkušenost s domácí školou byla opět velmi pozitivní. Ale chtěl bych jen krátce promluvit také o některých nedostatcích, o kterých se zmínil Josh a které jsi zmínil ty, Micheli.
A myslím, že to je skutečný problém. Je to jedna z obav, kterou jsme s manželkou měli, když jsme zvažovali, co budeme dělat s našimi dětmi. Myslím, že většina rodičů, kteří se učí doma, ví, proč se chtějí učit doma, a mají k tomu opravdu dobré důvody. Jistě, veřejné školy v této zemi selhávají. Selhávají miliony studentů a to je opravdu velký problém, který je třeba řešit. A tak mnoho rodičů, stejně jako Shawn, vezme své děti ze státní školy, aby svým dětem poskytli lepší akademický základ, nebo existují náboženské důvody, proč vzít své děti ze školy a ujistit se, že dostanou náboženskou nebo morální výchovu, kterou byste chtěli, aby dostaly.
Moje obavy a to, co jsem viděl osobně, jak ve své vlastní rodině, tak od různých lidí, se kterými jsem se za ta léta setkal, je, že mnoho rodičů, kteří se rozhodnou učit své děti doma, nemusí nutně vědět jak. Takže, jak řekl Shawn, existuje mnoho možností, jak mohou rodiče v domácí škole poskytnout svým dětem neuvěřitelně plnohodnotné zážitky. A přesto tomu tak vždy není. A tak si myslím, víte, že domácí školu do jisté míry podporuji, ale vždy bych rodiče varoval, když zvažují, že se do domácí školy pustí, protože existují některá skutečná úskalí a některé mezery, které vidíme napříč domácími školami.
MARTIN: V čase, který nám zbývá, jsem se chtěl každého z vás zeptat, jak byste doporučili rodičům, aby se sami rozhodli, jestli se pro to opravdu hodí, jestli chtějí dát svým dětem nástroje, které chtějí, aby později měly, aby se mohly samy rozhodovat o svém životě? Michael Farris?
FARRIS: Někteří lidé tvrdí, že domácí vzdělávání je snadné. Není to snadné. Je to tvrdá práce, velmi tvrdá práce. A pokud je rodina ochotna tuto tvrdou práci podstoupit a je ochotna rozšířit své vlastní programy a své vlastní schopnosti o další věci, jako například, s našimi dětmi jsme si vedli velmi dobře, ale opravdu nemohu učit přírodní vědy na úrovni střední školy. V našem kostele je doktor fyziky, který učil mé syny přírodovědné předměty, a náš druhý nejmladší syn teď studuje na univerzitě ve Virginii obor chemie díky tomu, že ho Tom Larry učil přírodovědné předměty. A tak se rodiče, kteří chtějí pro své děti to nejlepší, učí, jak udělat to, co mohou, doplnit na jiných místech. A existuje mnoho, mnoho zdrojů. Drtivá většina rodin si uvědomuje své vlastní nedostatky a jde využít zdroje, které jsou jim k dispozici.
MARTIN: Shawne, a co ty? Jak by podle tebe mohl postupovat jiný rodič, když o tom přemýšlí, nebo…
SPENCE: Myslím, že prvním krokem je podívat se na své zdroje. Podívejte se na strukturu své rodiny. Podívejte se na to, co jste ochotni udělat, jak řekl pan Farris, a také je důležité, že problémem pro nás, pro zastavení domácího vzdělávání, byly finance. Je potřeba investovat. Mluvíme o doučování. Mluvíme o dalších třídách. Takže musí být posouzeno, kdo bude dělat většinu výuky. Věříte ve standardizované testy? A opravdu si položte otázky a proč máte pocit, že vaše vzdělání bylo hvězdné nebo podstatné a co vám – co vám vaše vzdělání poskytlo, že můžete nebo nemůžete nebo potřebujete vědět více informací. Takže si myslím, že je to opravdu – pro mě je to celoživotní vzdělávání.
Myslím si, že jsem se učila doma a ne úplně doma. Rodiče mě prostě vysadili v knihovně, protože už je nebavilo, jak se jich ptám na otázky, na které neuměli odpovědět. Takže si myslím, že jsem se učila, co knihovny nabízejí, a učila jsem se o muzeích a nebála jsem se ptát, a chtěla jsem, aby moje děti měly stejnou horlivost. Zjistila jsem, že teď má jedno z našich dětí velké problémy s tradičním vzděláváním. Není – není nadšený. Není zaujatý. Už ho to nebaví, a věřte nebo ne, i když už tam je asi tři nebo čtyři roky, má rád své kamarády, je velmi společenský, ale zvažuje, že je to prostě – učitelé, prostředí. Už nemá pocit, že se dostává a že je sám sebou. A tak to má i druhou stránku…
MARTIN: …Pořád se k tomu vrací. Pořád se vrací k domácímu vzdělávání.
SPENCE: …Ano, zejména pro to konkrétní dítě, protože si myslím, že je to opravdu možnost, jak dát dětem to kritické myšlení. Tu touhu po učení a tu ochotu, protože u tohohle pána Joshe to vzal přímo. Převzal iniciativu. Iniciativa je něco, co se učí, i v dané situaci. Víte, doma.
MARTIN: Paule, poslední myšlenka od tebe. Zbývá nám asi minuta. Co bys nejlépe poradil rodičům, kteří se snaží zjistit, zda je domácí vzdělávání vhodné, nebo ne?“
HAGEN: Ano, jistě. Já, víte, myslím, že první věc je znát sám sebe a znát svou rodinu. Bude to hodně práce. Domácí škola je velká dřina. Nesmírně si vážím rodin, které se doma učí a které na tom opravdu tvrdě pracují. A prostě si uvědomte, jestli na to máte výdrž a jestli je to něco, do čeho jste ochotni investovat svůj čas, energii a prostředky, myslím, že to by bylo číslo jedna.
A pak si uvědomte, že existují ta potenciální úskalí, jako je možná nějaký nedostatek směru nebo nedostatek akademické disciplíny, které budete muset, víte, mezery, které budete muset zaplnit. A myslím, že pokud si dokážete odpovědět na tyto otázky a dokážete kolem sebe vytvořit komunitu, můžete být v domácím vzdělávání velmi úspěšní. A pokud ne, možná by pro vás byla lepší státní nebo soukromá škola.
MARTIN: Paul Hagen je otec tří dětí a učitel dějepisu. Připojil se k nám z členské stanice KUOW v Seattlu. Spolu s ním je ve Washingtonu Shawn Spenceová, matka pěti dětí, a Michael Farris, předseda Asociace pro právní ochranu domácích škol a rektor Patrick Henry College ve Virginii. Děkuji vám všem, že jste se k nám připojili.
FARRIS: Děkuji.
SPENCE: Děkuji vám:
HAGEN: Děkuji.
MARTIN: A to je náš dnešní program. Jsem Michel Martin a posloucháte pořad TELL ME MORE od NPR News. Zítra si povíme víc.
Copyright © 2013 NPR. Všechna práva vyhrazena. Další informace naleznete na našich webových stránkách s podmínkami použití a oprávněními na adrese www.npr.org.
Přepisy NPR jsou vytvářeny ve spěšném termínu společností Verb8tm, Inc, která je smluvním partnerem NPR, a vznikají pomocí vlastního procesu přepisu vyvinutého společně s NPR. Tento text nemusí být v konečné podobě a může být v budoucnu aktualizován nebo upraven. Přesnost a dostupnost se mohou lišit. Autoritativním záznamem pořadů NPR je zvukový záznam.