Používám výhoz, protože si kladu otázku, proč vlastně vůbec píšu tento příspěvek.
Když jsem byl hodně mladý, našel jsem Foopets a tam měli fórum o roleplayingu. Okamžitě mě to vtáhlo a textový roleplaying se stal mým jediným zaměřením a zábavou na roky a roky. Je to naprosto můj základ pro psaní, ale svým způsobem mám pocit, že jsem se zničil.
Pro začátek, textový roleplaying, nebo alespoň způsob, jakým jsem to dělal já, je v podstatě psaní příběhu s ostatními lidmi a ovládání pouze své postavy a interakce se všemi ostatními podle děje. Vždycky tam byla romantika a akce, a když jsem byl mladý, často to byly super krkolomné „vlčí smečky“ nebo dokonce „teenagerovské milostné plavby“ a podobné hlouposti. Každý, kdo se chtěl připojit k roleplayi, vyplnil „kostru/skelly“ o své postavě (Jméno, přezdívka, věk, pohlaví, osobnost, vzhled (obvykle nějaká twinky teen celebrita, samozřejmě) a posílali jsme příspěvky sem a tam, dokud se nerozjel docela spletitý příběh.
Dělal jsem to tak léta a nakonec se postavy stávaly složitějšími a příspěvky delšími. Našel jsem si nový roleplayingový web, jehož jsem se nakonec stal moderátorem, pak administrátorem a teď mi ten web pořád patří, i když už je prakticky mrtvý. Poslední roleplay jsem dělal s jedním dalším člověkem a posílali jsme si stránky a stránky sem a tam. Moje příspěvky pro ni byly obvykle minimálně 5-7 google word doc a uznávám, že to byla stále do značné míry romance mezi našimi dvěma postavami, ale psaní bylo opravdu kvalitní a opravdu jsme dali dohromady složitý příběh.
Ale teď najít dobré spisovatele, nebo dokonce lidi, kteří se vyznají v roleplayingu, je opravdu problém. Když jsem byla malá, dokázala jsem být u jednoho roleplaye celé hodiny a psát jeden příspěvek za druhým, ale teď je strašně těžké v něčem pokračovat, když jsme oba dospělí, máme své životy a zaměstnání, často jsme v různých časových pásmech atd. Od té doby holka, se kterou jsem psal, z toho pomalu vypadla, a teď mám všechnu tu nahromaděnou energii na psaní, ale inspirace mi přichází vlastně jen v podobě roleplayingu. Teď už je můj web v podstatě mrtvý a mám pocit, že málokdo se k roleplayingu propracoval tak jako já těmi masivními příspěvky a podobně.
Nejen to, ale v průběhu let, kdy se moje dovednosti v roleplayingu rozvíjely, jsem se stal redaktorem v hodinách tvůrčího psaní, takže jsem musel mnohem víc psát sám… své vlastní ucelené nápady a příběhy. Zjistil jsem, že teď už je to pro mě téměř nemožné. Nedokážu, aby mi někdo jiný nedal druhou polovinu příběhu. Nedokážu napsat milostnou zápletku své vlastní postavy, protože prostě miluju, když za ní stojí někdo jiný. Je pro mě těžké žonglovat s více postavami, protože celý život píšu z pohledu své jediné milované postavy. Letos jsem se pokusila o NaNoWriMo a rozhodla jsem se použít svou roleplayingovou postavu v naději, že to pro mě bude jednodušší, protože to bude jako psát jeden velký příspěvek, ale stejně mi to nešlo! Asi prostě miluju společné budování světa.
Má někdo další podobné zkušenosti? Už jsem se o tom pokoušel mluvit, ale mám problém lidem prostě vysvětlit, co je to roleplaying.