V románu Noční hlídka z Discworldu od Terryho Pratchetta měl zabiják Carcer podle hrdiny Samuela Vimese na každém rameni démona, nikoliv anděla a démona, kteří však nestojí proti sobě, jen spolu soupeří a povzbuzují Carcera k horším činům. Říkalo se, že když se Vimes podívá Carcerovi hluboko do očí, vidí, jak se démoni dívají zpět.
Komiks Tintinova dobrodružství použil tento koncept nejméně ve dvou příbězích. V příběhu Žraloci Rudého moře se dobří a zlí andělé kapitána Haddocka snaží přesvědčit, aby vypil láhev whisky. Tomu zlému se ho podaří přesvědčit, ale láhev se rozbije dřív, než ji stihne vypít, a dobrý anděl tak zvítězí. Ve filmu Tintin v Tibetu je Snowy v pokušení svého démona, aby se raději napil whisky, která vytéká z batohu kapitána Haddocka, nebo si pochutnal na obrovské kosti, než aby doručil důležitou zprávu. Jeho dobrý anděl spor prohraje, odchází v slzách a ohlodává kost, zatímco zpráva odlétá pryč. Když si Snowy uvědomí svou chybu, napraví ji tím, že dojde do místního kláštera a přivede mnichy na pomoc. v obou příkladech andělé připomínají dobré nebo špatné verze svého předmětu, mají rohy a andělská křídla.
Komiks Sluggy Freelance využil tohoto tématu, a to u všech tří hlavních postav: Riff, Torg a Zoe, kteří byli zobrazeni, jak debatují se svými ramenními anděly a démony. Přestože jsou oba dobří a zlí, stále odrážejí aspekty svého majitele – oba Riffové se nechtějí zavázat k nějakému jednání a na žádost o radu říkají „nevím“. Torgův anděl i démon jsou oba dětští, zatímco Zoe má svého zlého démona oblečeného v odhalujícím oblečení, zatímco její hodný si přeje, aby se mohl oblékat stejně.
Angel on My Shoulder je americký fantasy film z roku 1946 o dohodě mezi ďáblem a mrtvým mužem.
V animovaném filmu společnosti Disney The Emperor’s New Groove, jeho pokračování Kronk’s New Groove a animovaném seriálu The Emperor’s New School se objevuje koncept andělů a čertů na ramenou, především v postavě Kronka. Ti se ve franšíze objevují v různých okamžicích morální krize Kronka, ale často tráví více času vzájemným znepřátelením, než aby se skutečně snažili Kronka přivést na tu či onu cestu. V oscarovém krátkometrážním filmu společnosti Disney Půjč mi tlapku se také objevil Pluto ovlivňovaný ramenatým andělem a čertem. V Mickey Mouse Clubhouse, animovaném seriálu společnosti Disney určeném dětem předškolního věku, má Pete podobné projevy – i když je jednoduše zbarvený bíle a červeně, místo aby byl zobrazen s křídly a svatozáří/rohy, respektive vidlemi.
Příkladem využití dějového prostředku ramenního anděla v hraném filmu je film Atlas mraků, v němž postava, kterou hraje Hugo Weaving, našeptává špatné a dobré rady postavě, kterou hraje Tom Hanks. Starý Georgie (Hugo Weaving) se objevuje pouze v kritických momentech příběhu, kdy je mysl Zachryho (Tom Hanks) rozpolcená mezi správnými a špatnými rozhodnutími.
Skečový komediální seriál Studio C televizeBYUtv využívá tento koncept v několika skečích, přičemž fyzický komediální aspekt spočívá v tom, že anděl nebo ďábel – bytost v plné velikosti hraná hercem – musí fyzicky vylézt na rameno toho, koho se snaží ovlivnit k dobrému nebo zlému.
Spekuluje se, že dva hlavní hrdinové knih Neila Gaimana a Terryho Pratchetta Good Omens mají představovat anděla a démona na rameni jako Démon Anthony J. Crowley svádí lidi k hříchu/základní přirozenosti, zatímco jeho protipól Anděl Aziraphale povzbuzuje lidi, aby konali dobro a povznesli se nad své základní instinkty, nicméně ani jeden z nich nenutí lidi, aby následovali jejich příklad, což umožňuje nerušené uplatnění svobodné vůle.
V epizodě Simpsonových „Whacking Day“ Homer představuje koncept, že každý má dobré a špatné já Lízy. Poté začíná fantazijní sekvence odehrávající se v Homerových představách, která ukazuje Homerovo špatné já, vizuálně zobrazené jako Homer v kostýmu ďábla, jak tančí na hrobě dobrého Homera a přitom zpívá „Já jsem zlý Homer, já jsem zlý Homer“, což naznačuje, že v něm boj dobra a zla už dávno vyhrál jeho zlý anděl.
V reklamě společnosti Wendy prodávající pikantní kuřecí sendvič je ramenatý anděl zakladatele Davea Thomase a ďábel je on oblečený v bílém, respektive červeném obleku. Obě postavy jsou však zvratem morálně dobré, ale mají odlišné charaktery, protože nemají představovat dobro a zlo, ale potravinové preference (přičemž „anděl“ představuje mírné jídlo a „ďábel“ dobrodružnější chuťové pohárky}. Vyhrává „ďábel“ Dave, ale protože chtěl, aby Dave ochutnal pouze kořeněná jídla, nikoho to příliš neznepokojuje.