Quincy Jones, od A do Z

Aktivismus
Jones je proslulý svou hudbou, ale paralelně se věnuje i filantropii a aktivismu. Kromě toho, že v šedesátých a sedmdesátých letech spolupracoval s Martinem Lutherem Kingem Jr. a Jessem Jacksonem na všech tématech od občanských práv až po ekonomický rozvoj vnitřních měst. Jeho role aktivisty a hudebníka se však často překrývaly; mezi jeho četné úspěchy patří spoluzaložení Institutu pro černošskou americkou hudbu a založení nadace Quincy Jones Listen Up Foundation.

Back on the Block
V roce 1989 mohl Jones spočinout na vavřínech, které získal katapultováním a upevněním odkazu Michaela Jacksona. Místo toho se vrátil k vydávání vlastní hudby – ale ne sám. Jonesovo album Back on the Block z téhož roku spojilo R&B, pop, jazz a rap s pomocí nesčetných hostujících zpěváků a hudebníků nejvyšší úrovně, od Milese Davise po Chaku Khan. Bravurní a radostné album dokázalo, že šestapadesátiletý Jones má v sobě ještě spoustu šťávy.

Chicago
Kariéra Jonese vedla po celém světě a svá formativní teenagerská léta strávil v Seattlu. Jeho rodiště Chicago mu však vždy zůstalo nejbližší. Právě tam, v rodinném domě v South Side, se jako chlapec zamiloval do hudby díky matčině lásce ke gospelu a sousedovu klavíru. Poté, co se proslavil, spoluzaložil každoroční Black Arts Festival, který se v současnosti koná na Columbia College v chicagské čtvrti South Loop.

Dizzy Gillespie
Je velkým fanouškem Dizzyho Gillespieho už od dětství a poprvé se ke spolupráci se svým hrdinou dostal v roce 1956 jako trumpetista a hudební ředitel Gillespieho big bandu. Tím začala vřelá spolupráce, která trvala mnoho let, Jones stoupal v řadách Gillespieho organizace, nakonec pro svého šéfa produkoval alba, jako například New Wave! z roku 1963, a nakonec Gillespieho přizval k energickému hostování na albu Back on the Block.

Evropa
Svět se poprvé stal Jonesovou ústřicí v roce 1952, kdy se tento trumpetista s mokrýma ušima připojil ke kapele Lionela Hamptona na turné po Evropě. Byla to zkušenost, která mu otevřela oči, pokud jde o rasismus v jeho rodné zemi, a když Jones v roce 1957 absolvoval turné po Evropě s Dizzym Gillespiem, rozšířilo mu to obzory ještě víc. Většinu padesátých let strávil na cestách v zámoří a tato zkušenost Jonesovi pomohla uvědomit si, že jeho ambice by měly být spíše globální než jen lokální – což mu pomohlo stát se jedním z nejúspěšnějších producentů planety.

Frank Sinatra
Jonesovi se podařil obrovský úspěch, když ho Frank Sinatra v padesátých a šedesátých letech angažoval pro různé aranžérské a dirigentské koncerty, a to jak na koncertech, tak na nahrávkách. Tím se mladý Jones zařadil do legendární řady Sinatrových aranžérů a dirigentů, k nimž patřili Nelson Riddle a Billy May. S Ol‘ Blue Eyes si však také vytvořil pouto, které se znovu objevilo v osmdesátých letech, kdy Jones produkoval Sinatrovo album L.A. Is My Lady, které Jones také vydal na své značce Qwest Records.

Grammy
Ceny Grammy poprvé ocenily Jonese v roce 1961, kdy bylo jeho album The Great Wide World of Quincy Jones nominováno v kategorii Nejlepší jazzový výkon velké skupiny. První vítězství si připsal o tři roky později za aranžmá skladby „I Can’t Stop Loving You“ od Counta Basieho. Od té doby se Grammy nemohly Jonese nabažit. Do dnešního dne si jich odnesl 27, čímž se vyrovnal Alison Kraussové v počtu získaných cen Grammy, a v roce 1992 získal nejvyšší ocenění, cenu za celoživotní dílo.

Hey Now Hey (The Other Side of the Sky)
Aretha Franklinová se v roce 1973 vydala na stylovou okliku s albem Hey Now Hey (The Other Side of the Sky) a Jones jí stál po boku. Zesnulá královna soulu si ho přizvala k produkci desky, která se rozléhala a dusila s bujnou, jemnou progresivitou. Hey Now Hey, která nebyla ani zvlášť funky, ani bluesová, umožnila Franklinové prozkoumat své hudební a emocionální hloubky způsobem, jakým to nikdy předtím nedělala. A Jones díky ní získal zálibu v přetváření popových ikon, která mu brzy poté dobře posloužila, když začal spolupracovat s Michaelem Jacksonem.

Ikonický
„V každé etapě své pozoruhodné kariéry byl první. Byl někým, kdo těmi dveřmi prošel dříve než všichni ostatní. To lidem za ním dodávalo obrovskou důvěru. A dělal to s grácií.“ Těmito slovy popsal prezident Obama spisovatele, producenta, aranžéra a skladatele. Je třeba říkat víc?

Jook Joint
Jones si na začátku života, kdy se jeho začínající kariéra často odehrávala na chitlinovém okruhu, zahrál v jook jointech. Když tedy došlo na pojmenování jeho volnomyšlenkářského alba z roku 1995, je jen přirozené, že se rozhodl pro Q’s Jook Joint. Jak jinak popsat desku, na které zpívají Stevie Wonder, Bono a Ray Charles (na jedné skladbě!), zatímco mladší hlasy jako Brandy a Brian McKnight dostávají svou chvíli na výsluní? Ještě více než její předchůdce Back on the Block je Q’s Jook Joint příkladem Jonesovy lásky ke studiové spolupráci.

Kennedy Center Honors
„Dokáže vzít jakýkoli váš přirozený talent a povýšit ho,“ řekla o Jonesovi Oprah Winfreyová, když ho v roce 2001 představovala během předávání cen Kennedyho centra. Toto jedno z nejvyšších kulturních ocenění v Americe se rozhodlo ocenit Jonese za jeho vizi a úspěchy jak v zákulisí, tak na scéně. A toho roku byl v silné společnosti vedle Jacka Nicholsona, Julie Andrewsové, Van Cliburna a Luciana Pavarottiho. Nejdojemnějším okamžikem však bylo, když Jonesovu oslavu završilo vystoupení jeho přítele z dětství Raye Charlese.

Lesley Gore
Lesley Gore byla mladá neznámá, když ji Jones poprvé slyšel zpívat. Rozpoznal však její obrovský potenciál a netrvalo dlouho a v písni „You Don’t Own Me“ uplatnil svůj orchestrální talent a rozvíjející se popový um. Píseň produkovaná Jonesem se po svém vydání v roce 1964 stala feministickou hymnou. Nejenže odstartovala Goreovu posvátnou kariéru, ale ukázala Jonesovi, že jeho cesta vpřed bude zahrnovat populární hudbu stejně jako jazz a soundtracky – a že má skutečný dar mentorovat a zušlechťovat neokoukané talenty, který mu bude v následujících letech tak dobře sloužit.

Hudba
Z mnoha klobouků, které Jones v průběhu desetiletí nosil, bude ten s nápisem „producent“ vždy jeho korunou. Kromě toho, že jeho producentská práce pro všechny od Dizzyho Gillespieho přes Arethu Franklinovou až po Franka Sinatru určovala kariéru – pro něj i pro ně – Lesley Goreové a Michaela Jacksona, neúnavně inovoval a zároveň vynuloval silné stránky a podstatu umělců. A s Thrillerem dosáhl Jones vrcholu, který dokonale spojil studiové řemeslo, odvážnou představivost a důvtip – jinými slovy, charakteristické znaky každé Jonesovy produkce.

Jméno
Jones se narodil jako Quincy Delight Jones Jr. v roce 1933 a na svět přišel se jménem, které už tehdy znělo věštecky. Ale jak stoupal ve světě zábavy výš a výš, začal být známý pod těmi nejstručnějšími přezdívkami: Je vzácné, aby jediná osobnost v kultuře vlastnila téměř výhradně jedno písmeno abecedy; Jones však z Q udělal nejen celosvětovou značku, ale i známku kvality a úrovně – nemluvě o názvu své autobiografie z roku 2002.

Oscary
Grammy nejsou jediné ceny, o které se Jones opakovaně ucházel. Počínaje rokem 1968, kdy získal dvě nominace na Oscara, a to za soundtrack k filmům Chladnokrevně a Banning, byl nominován na sedm Oscarů. Jen jeho hudba k filmu Purpurová barva mu v roce 1986 vynesla tři nominace. Získání Oscara se mu však vyhnulo – tedy až do roku 1994, kdy mu Akademie udělila Humanitární cenu Jeana Hersholta za jeho četné filantropické aktivity. Ano, Quincy Jones má svůj EGOT.

Ryba
Jones se narodil 14. března 1933 a jeho znamením zvěrokruhu jsou Ryby. A tomu odpovídá i jeho profil. Ryby jsou obecně považovány za velmi kreativní, nápadité, muzikální, velkorysé a soucitné – což jsou všechno vlastnosti, které Jones projevoval celý život. Sám Jones bere astrologii vážně, i když přijímá intuitivnost a emocionalitu, která je vodnímu znamení vlastní.

Qwest Records
Jones si brzy uvědomil, že většina hudebníků v branži dlouho nevydrží, pokud zároveň nerozumí hudebnímu byznysu. Proto v roce 1980 založil ve spolupráci se společností Warner Bros. vydavatelství Qwest Records, které Jonesovi poskytlo nejen větší finanční zázemí, ale také prostor pro uvádění a rozvoj umělců podle vlastních podmínek. Mezi členy Qwest Records patřili George Benson, Patti Austin, Tevin Campbell a New Order; na důkaz toho, jak dalekosáhlé byly Jonesovy vize, se stali nepravděpodobnými spoluhráči i Frank Sinatra a posmrtně Joy Division.

Ray Charles
Jones se s Rayem Charlesem seznámil, když byli oba hudebně vyspělí teenageři v Seattlu. Okamžitě se spřátelili na celý život a jejich cesty se nesčetněkrát zkřížily ve studiu během jejich vzájemně velmi odlišných kariér. Málokterý okamžik v dějinách popkultury je tak dojemný jako Charlesovo živé vystoupení během předávání cen Kennedyho centra v roce 2001, kdy pianista zavolal z pódia svého starého kamaráda a hudebního titána a bez obalu mu vyjádřil bratrskou lásku, což Jonese na balkoně rozplakalo.

Zvukové stopy
Když Jones v šedesátých a sedmdesátých letech hledal své místo ve světě popu, našel lukrativní a výnosnou práci v Hollywoodu. Jeho soundtracky pro velká i malá plátna – včetně filmů a seriálů jako In Cold Blood, The Italian Job, The Wiz, Roots a skladby „Streetbeater“, nezapomenutelně funkového tématu k filmu Sanford a syn – mu umožnily prozkoumat širokou paletu zvuků, textur a technik. Díky tomu získal také kontakty v celém zábavním průmyslu, které mu jako začínajícímu impresáriovi dobře posloužily.

Trumpeta
Z mnoha rolí, které Jones během svého života sehrál, se méně zmiňuje jeho působení jako trumpetisty. Studium na Berklee College of Music mu dalo možnost rozvíjet své jazzové schopnosti a jeho spojení s trumpetisty světové úrovně, jako byli Art Farmer a Dizzy Gillespie, ukazovalo na bohatou budoucnost tohoto nástroje. Aranžování, dirigování, psaní a produkování koncertů však vzaly za své a mozkové aneurysma v roce 1974 jeho trumpetistickou kariéru téměř ukončilo. Tento trumpetistický talent však zůstává zajímavým, málo zdokumentovaným základním kamenem jeho odkazu.

USA for Africa
Harry Belafonte si vybral Jonese, aby produkoval „We Are the World“, charitativní singl Belafonteho dítěte, jednorázové superskupiny USA for Africa. Na písni se podíleli Michael Jackson a Lionel Richie, kteří ji také nazpívali, ale Jones byl zodpovědný za získání a organizaci závratného množství špičkových hvězd, skutečného zástupu popové smetánky, v němž byli Bruce Springsteen, Stevie Wonder, Bob Dylan, Diana Ross, Willie Nelson, Billy Joel a mnoho dalších. Samotná píseň se sice nezapsala do dějin hudby, ale zůstává jedním z nejvlivnějších kulturních fenoménů desetiletí.

Předvoj
Říci o Jonesovi, že byl vždy na špici, je slabé slovo. Po celou dobu své kariéry Jones nejenže předbíhal, on křivku vytvářel: Od majestátních aranžmá pro Leslieho Gorea až po funkové inovace se skupinou Brothers Johnson vždy dokázal předvídat nebo prostě zčistajasna vymyslet další velký trend v popu. A s albem Off the Wall Michaela Jacksona vzal skomírající trend disca, vybělil ho až na kost a vytvořil svěží postdisco směr, který budoucnost měla následovat.

Will Smith
Jonesovo mentorování mladých umělců je legendární, ale přesahuje rámec hudby. Jeho filmová a televizní produkční společnost Quincy Jones Entertainment obsadila Willa Smithe – tehdy známého výhradně jako rappera – do nového seriálu, z něhož se později stal The Fresh Prince of Bel Air. Ten vynesl Smithe na novou a trvalou hvězdnou úroveň, k čemuž jistě přispěla i nakažlivá znělka The Fresh Prince, jejíž hudbu složil Jones.

X chromozom
Poté, co se Jones spřátelil se spisovatelem Alexem Haleyem, známým z filmu Roots, podnikl výpravu, aby zjistil, odkud pocházejí jeho geny. Jeho genealogické pátrání mu přineslo několik ohromujících odhalení, mimo jiné to, že mezi jeho předky patřili Tikarové z dnešního Kamerunu, Betty Washington Lewisová, sestra George Washingtona, a anglický král Edward I. A pokud jde o předávání chromozomů, zplodil sedm dětí (šest dcer, jednoho syna), včetně uznávané herečky, spisovatelky a producentky Rashidy Jones.

„Yah Mo B There“
Jones se po svém průlomu s Michaelem Jacksonem v roce 1979 těšil hojným úspěchům v popových žebříčcích, včetně hitů, které produkoval pro Brothers Johnson, George Bensona a Donnu Summer. Jeden z jeho rozhodujících hitů devadesátých let však pochází od dvojice James Ingram a Michael McDonald. Jonesův singl „Yah Mo B There“ z roku 1983 těžil ze souhry Ingramova a McDonaldova hladkého soulového hlasu, který se umně spojil s Jonesovým dokonalým, skvostným pop-R&B.

Zeitgeist
Málokterá osobnost populární kultury může skutečně tvrdit, že ztělesňuje zeitgeist své doby. Jones toto tvrzení nepotřebuje – je samozřejmé. Vytvořil a přetvořil pop v době, kdy se tvarování a přetváření stalo modus operandi hudby. Jeho průkopnický duch ve studiu však nikdy neztratil kontakt se základy písňového řemesla a emocionálního sdělení, což z Jonese učinilo jednoho z hlavních hudebních architektů 20. i 21. století.

.