V souvislosti s nedávnou bouří #Avagate na Twitteru se profesorka Laura Lundy zabývá tím, jak by měla být chráněna práva dětí ve třídě, aby nebyly trestány za věci, které neudělaly!
Krátce řečeno – ano. Jen ne takový, jaký tvrdila jedna jedenáctiletá dívka z Glasgow. Odpověď Avy na písemnou otázku, v níž se ptala: „Věci, které by můj učitel mohl dělat lépe“, se stala virální poté, co její otec zveřejnil její obrázek na Twitteru. Avina odpověď zněla:
Nepoužívat kolektivní tresty, protože to není spravedlivé vůči mnoha lidem, kteří nic neudělali, a podle Ženevských úmluv z roku 1949 je to válečný zločin.
Je to válečný zločin? Samozřejmě že ne – extrémnost tohoto tvrzení byla jedním z důvodů, proč #Avagate zaujal sociální média. Konflikt ve škole může některým učitelům a dětem připadat jako každodenní bitva, ale nesplňuje právní definici války. Jedná se o porušení ženevské konvence? Ano, ale ne ta, na kterou se odvolávala Ava.
Právy dětí ve škole upravuje Úmluva OSN o právech dítěte z roku 1989. Jednou z ironií úmluvy o právech dítěte je, že děti se na jejím vypracování nijak nepodílely. Kdyby ano, pravděpodobně by obsahovala výslovné ustanovení, že by neměly být trestány za věci, které neudělaly. Dává však dětem mimo jiné právo na to, aby byly trestány způsobem, který respektuje jejich důstojnost. Trestání dítěte za špatné chování jiných je pravděpodobně také formou ponižujícího zacházení a dospělí i děti mají právo nebýt mu vystaveni.
Žádný dospělý by ochotně nepřijal trest za špatné chování jiných, a přesto očekáváme, že se mu děti bez námitek podrobí. Tento „justiční omyl“ je jen jedním z mnoha způsobů, jak se chováme k dětem, k nimž bychom se k jiným dospělým nikdy nechovali. Od nucení stát čelem ke zdi, odevzdávat osobní korespondenci nebo dodržovat řadu často nesmyslných pravidel oblékání – děti hlásí řadu mikrospravedlností, které ve škole denně snášejí.
Charles Dickens měl pravdu, když poznamenal:
V malém světě, v němž děti existují, ať už je vychovává kdokoli, není nic tak jemně vnímaného a tak jemně pociťovaného jako nespravedlnost.
Avin příběh na sociálních sítích (jakkoli byl skutečný) zaujímá své místo vedle příběhů fiktivních školních hrdinů, jako je Nicholas Nickleby nebo Harry Potter, jejichž popularita spočívá v relativitě: může být jen velmi málo z nás, kteří neměli (možná stále mají?) někdy cítili rozhořčení nad podobnou nespravedlností.
Zarážející je také skutečnost, že učitel a škola tuto otázku skutečně položili a odpovědi pak zveřejnili – její otec je viděl na zdi ve třídě. Tento akt zjišťování názorů dětí je veskrze chvályhodným pokusem o realizaci jednoho z nejdůležitějších práv v úmluvě o právech dítěte – práva dítěte na to, aby jeho názory byly zjišťovány a brány vážně.
Avin tatínek zdůraznil, že Ava má opravdu milou paní učitelku. Chválí ji za to, že tu otázku vůbec položila. Pokud má být zabráněno porušení lidských práv (i když se nejedná o válečný zločin), musí být názorům Avy věnována náležitá pozornost. Pokud se tak stane, měla by to být smrtelná rána pro kolektivní trest v jedné glasgowské základní škole, stejně jako by to mělo být i všude jinde.“
Táta Avy se na Twitteru zeptal, jestli má dostat domácí vězení, nebo zmrzlinu. Následným tweetem byla fotka Avy s ne jedním, ale dvěma masivními kornouty zmrzliny a nápisem „lid promluvil“. Ty byly zasloužené a pěkně načasované na zatím nejteplejší den v roce.
Britská veřejnost uznala nespravedlnost, Avin požadavek se nepochybně dotýkal podobných příkoří v jejich vlastním dětství nebo je zažily jejich vlastní děti. Doufejme, že toto improvizované veřejné referendum přinese zvrat v nezpochybňovaném používání kolektivních trestů ve škole.
Snažme se netrestat nikoho, včetně dětí, za něco, co neudělal.
Uvedený obrázek byl použit s laskavým svolením licence Creative Commons.
Vložila profesorka Laura Lundyová
Laura Lundyová je profesorkou na Fakultě sociálních věd, vzdělávání a sociální práce na Queen’s University v Belfastu, Její odbornou specializací jsou mezinárodní práva dětí se zvláštním zaměřením na provádění Úmluvy OSN o právech dítěte, práva na vzdělání a práva dětí podílet se na rozhodování. Laura také rozsáhle psala o vnitrostátních právních předpisech v oblasti vzdělávání a sociálního zabezpečení.