Problémy s opuštěním: Příznaky, příčiny a způsoby překonání

Pochopení strachu z opuštění

Strach z opuštění lze obvykle vysledovat zpět ke konkrétním bolestným zkušenostem, kdy byl někdo zrazen, zraněn nebo opuštěn. Problémy s opuštěním často pramení z traumat z raného dětství, která se týkají rodičů nebo pečovatelů. Rané interakce mezi dítětem a jeho rodičem nebo pečovatelem ovlivňují všechny aspekty fyzického, kognitivního, sociálního a emocionálního vývoje dítěte a problémy s opuštěním pramenící z dětství často přetrvávají až do dospělosti.3

Když rodiče a pečovatelé soustavně vřele a pozorně reagují na pocity a potřeby dětí, děti si vytvoří „bezpečnou vazbu“ a mohou se normálně vyvíjet. Pokud se tak neděje, dítě zůstává ve stavu chronického stresu a strachu, což brzdí jeho vývoj a brání dosažení specifických důležitých sociálních a emocionálních milníků. To vede k rozvoji „nejistého stylu připoutání“.2,3

Styly připoutání jsou důležité pro několik aspektů vývoje dítěte a nadále ovlivňují člověka v průběhu celého života.7 Styly připoutání ovlivňují schopnost člověka rozvíjet zdravé, důvěryhodné vztahy a navazovat kontakty s ostatními. Styly připoutání také ovlivňují způsob, jakým člověk vnímá sám sebe a ostatní, a pomáhají utvářet základní přesvědčení, která ovlivňují jeho jednání a volby. Styly připoutání ovlivňují také schopnost sdělovat pocity, přání a potřeby, stejně jako způsob, jakým člověk reaguje na konflikty a stres.3,7

Typy nejistého připoutání související s problémy s opuštěním

Podle teorie připoutání jsou interakce mezi dítětem a jeho pečovateli v raném dětství hlavním faktorem určujícím, zda se u člověka vyvine bezpečný nebo nejistý styl připoutání. Podle této teorie se u dětí, které mají vřelé a důsledně reagující pečovatele, později vyvine bezpečný styl připoutání.3

Bezpečný styl připoutání představuje člověka, který se naučí důvěřovat druhým a otevřít se jim, je citlivý a vřelý vůči druhým a dokáže vytvářet zdravé a blízké vztahy. U osob bez těchto zkušeností se může dále rozvinout nejistý styl připoutání.3

Většina vědců se shoduje, že existují tři odlišné typy nejistých stylů připoutání. Předpokládá se, že každý z nejistých stylů připoutání pramení ze vztahového traumatu, konkrétně z raných interakcí s pečovateli, kteří nereagovali, byli nepředvídatelní nebo zneužívali. Každý nejistý styl připoutání se vyznačuje odlišnými vzorci chování, obrannými mechanismy a způsoby zvládání strachu z opuštění.

Tři nejisté styly připoutání jsou:1,5

Vyhýbavý styl připoutání

Lidé s vyhýbavým stylem připoutání mají tendenci zvládat problémy s opuštěním tím, že nedovolí lidem, aby se k nim přiblížili, a neotevírají se a nedůvěřují druhým. Mohou být charakteristicky odtažití, uzavření nebo uzavření. Často se bojí závazků a vyhýbají se konfliktům tím, že se buď uzavřou, odejdou, nebo dokonce ukončí vztah.

Anxiózní styl připoutání

Lidé s úzkostným stylem připoutání se vyrovnávají s obavami z opuštění tím, že se upínají na druhé a rozvíjejí intenzivně blízké a závislé vztahy. Často jsou potřební, vytrvalí a mají potíže se zdravě oddělit od partnera. Mají tendenci emočně reagovat, konflikty nebo hádky si vykládají jako signál, že je partner opustí, a chovají se na základě strachu, aby se vyhnuli opuštění.

Disorganizovaný styl připoutání

Lidé s dezorganizovaným stylem připoutání mají tendenci cítit se nepříjemně v intimitě a blízkosti a často jim chybí empatie. Tento styl připoutání se vyznačuje nesrovnalostmi ve způsobu, jakým se člověk chová a reaguje ve vztazích, a někdy vykazuje rysy buď úzkostného, nebo vyhýbavého stylu.5 Dezorganizovaný styl připoutání je někdy spojován s antisociálními, narcistickými nebo hraničními rysy a poruchami osobnosti.

Příznaky problémů s opuštěním

Problémy s opuštěním se projevují ve vztazích člověka a mají tendenci nejvíce ovlivňovat romantické vztahy. Lidé s problémy s opuštěním mají s větší pravděpodobností vyvinuté specifické obranné mechanismy, které jim znesnadňují navazování blízkých a zdravých vztahů. Konkrétní typy obranných mechanismů, které si člověk s problémy s opuštěním vytvoří, mohou být různé. Ty jsou klasifikovány jako různé „styly připoutání“.

Příznaky problémů s opuštěním u dětí

U dětí se problémy s opuštěním často projevují jako úzkost, zejména při odloučení od pečující osoby. Děti s problémy s opuštěním mohou být snadněji rozrušené a často mají potíže s regulací svých emocí. Mohou se u nich projevovat negativní chování vyžadující pozornost a mohou mít výbuchy nebo záchvaty vzteku.

Mohou se u nich projevovat buď vyhýbavé nebo asociální chování, stahování se od vrstevníků nebo šikanování ostatních. Mohou se také buď velmi bát dospělých, nebo jim příliš důvěřovat a vytvářet si rychlé závislosti.3,5,7

Příznaky problémů s opuštěním u dospělých

Dospělí s problémy s opuštěním budou vykazovat podobné nezdravé vzorce ve svých vztazích. Někteří budou lidi odstrkovat, stahovat se a vyhýbat se důvěře nebo otevření se lidem. Jiní budou ve vztazích přehnaně potřební a vytvoří si vzorce spoluzávislosti, kdy se budou spoléhat na to, že druhá osoba uspokojí všechny jejich emocionální potřeby.

Další s obavami z opuštění umožní lidem, aby se k nim přiblížili, ale stanou se prchlivými, agresivními nebo citově reagují na svého partnera, když se cítí ohroženi nebo rozrušeni. Každý z těchto odlišných vzorců představuje specifický typ nejistého připoutání.5,7

Příčiny a spouštěče problémů s opuštěním

Zkušenost se zneužíváním, zanedbáváním nebo traumatickou ztrátou blízké osoby je nejčastější příčinou problémů s opuštěním, zejména pokud k nim došlo v raném dětství. Obecně se má za to, že první rok života má na vývoj dítěte obzvlášť velký vliv a že styl připoutání dítěte se utváří do jeho 5 let.3

Problémy s opuštěním, které začínají v dětství, jsou téměř vždy důsledkem nepříznivých zážitků z dětství (Adverse Childhood Experiences – ACE), které popisují různé typy stresujících a traumatických zážitků.

Tyto zážitky vedou k rozvoji negativních přesvědčení o sobě a druhých, která tvoří základ nejistého připoutání a obav z opuštění. Tato přesvědčení mohou zahrnovat problémy s vlastní hodnotou, jako je přesvědčení, že člověk je nemilovaný nebo nehodný, přesvědčení, že ostatní jsou nedůvěryhodní, nebo přesvědčení, že lidé vždy nakonec odejdou. Tato základní přesvědčení jsou v teorii attachmentu označována jako „vnitřní pracovní modely“ a předpokládá se, že jsou hnacím motorem nejistých vzorců připoutání, a to i v dospělosti.3,7

Mezi zkušenosti z dětství, které mohou vést k problémům s opuštěním a nejistým stylům připoutání, patří např:4,7

• Mít pečující osobu, která zanedbává nebo nereaguje na pocity a potřeby dítěte (pravděpodobněji vede k vyhýbavému stylu připoutání)
• Mít pečující osobu, která je fyzicky nebo emocionálně zneužívána nebo zastrašována
• Mít pečující osobu, která je nedůsledná, někdy vřelý a pozorný a jindy chladný a nereagující nebo zneužívající (pravděpodobněji vede k úzkostnému stylu připoutání)
• Být obětí sexuálního zneužívání, zejména v dětství nebo dospívání
• Mít pečující osobu, která je odloučená nebo nepřítomná (úmrtí rodiče, uvěznění nebo rodič, který není aktivním pečovatelem)

Obavy z opuštění mohou být způsobeny kteroukoli z těchto zkušeností a nejsou vždy přímým důsledkem jedné konkrétní události, ale spíše vzorcem nedůsledného uspokojování fyzických a emocionálních potřeb dítěte. Někdy je to způsobeno určitými environmentálními faktory nebo okolnostmi namísto nedostatků ve výchově.

Těmito environmentálními a sociálními rizikovými faktory jsou například vystavení násilí v komunitě nebo v domácnosti, původ z nízkého socioekonomického statusu nebo příslušnost k menšině.4 S obavami z opuštění a nejistým připoutáním se často potýkají i děti, které vyrůstají v adoptivních rodinách nebo jsou umístěny do pěstounské péče.3

I u dětí z milujících stabilních rodin se mohly objevit problémy s opuštěním, pokud jeden z rodičů často pracoval nebo cestoval nebo pokud se jeden z rodičů potýkal s chronickým zdravotním nebo duševním stavem.

Přestože prožití traumatu v dětství vede s větší pravděpodobností k nejisté vazbě, zkušenosti z pozdějšího věku mohou také způsobit nejistou vazbu a obavy z opuštění. Tyto obavy může vyvolat například pobyt v citově, fyzicky nebo sexuálně zneužívaném vztahu, nevěra nebo zrada nebo zkušenost s odmítnutím v dospělosti.

Ačkoli ne u každého, kdo má tyto zkušenosti, se později objeví problémy s opuštěním, u některých ano. K tomu dochází, když se nevyřešené trauma z jednoho vztahu přenese a ovlivní budoucí vztahy dané osoby.

Dlouhodobé účinky problémů s opuštěním

Protože problémy s opuštěním úzce souvisejí s traumaty z dětství, mohou se výzkumy provedené v oblasti dlouhodobých účinků traumat z dětství týkat i osob s problémy s opuštěním. Jednou z nejčastěji odkazovaných studií na tato témata byla studie o dlouhodobých účincích nepříznivých zážitků z dětství.

Tato studie zjistila, že lidé, kteří uváděli tyto traumatické zážitky z dětství, byli:4,6

• Vyšší riziko řady chronických zdravotních problémů včetně rakoviny, cukrovky, autoimunitních onemocnění, obezity a srdečních chorob
• Vyšší riziko deprese a sebevraždy, stejně jako úzkosti, posttraumatické stresové poruchy, závislosti, a vzniku jakéhokoli duševního onemocnění
• Vyšší riziko vzniku poruch osobnosti nebo hraničních, narcistických či antisociálních rysů
• Větší pravděpodobnost výskytu známek opožděného vývoje, včetně horší pozornosti, paměť a schopnosti učení
• Častěji se u nich objevují problémy a potíže v mezilidských vztazích
• Slabší schopnost regulace a kontroly emocí, sebeuklidnění, a používat zdravé komunikační a zvládací dovednosti

Statistické údaje o problematice opuštění

Vzhledem k vzájemné provázanosti problematiky opuštění, nepříznivých zážitků z dětství a nejistých stylů připoutání umožňují některé z následujících statistických údajů lepší pochopení problematiky opuštění:4,6,8

• 50 % dětí v USA zažije nepřízeň osudu před dosažením věku 18 let
• Děti, které zažijí nepřízeň osudu (ACE), mají 3-4krát vyšší pravděpodobnost, že se u nich v dospělosti rozvinou duševní poruchy
• V celosvětovém měřítku lze třetinu duševních poruch vysledovat v souvislosti s nepříznivými zážitky z dětství
• Nejčastěji uváděnými typy nepříznivých zážitků z dětství jsou: 1. nepříznivé zážitky z dětství (ACE), 2. nepříznivé zážitky z dětství (ACE):
  • Fyzické týrání (28.3 %)
  • Zneužívání návykových látek v rodině (26,9 %)
  • Rodičovský rozchod nebo rozvod (23,3 %)
  • Sexuální zneužívání (20,7 %)
  • Psychické onemocnění v rodině (19 %).4 %)
• Ze všech odůvodněných případů týrání a zanedbávání dětí v roce 2018:
  • 60,8 % tvořily případy zanedbávání
  • 10,7 % tvořily případy fyzického týrání
  • 7 % tvořily případy sexuálního zneužívání
  • 21 %.V 5 % případů se jednalo o více než jeden druh týrání
• Děti do jednoho roku věku jsou nejvíce ohroženy špatným zacházením a tvoří více než 15 % všech odůvodněných případů týrání nebo zanedbávání
• V 91 případech.7 % všech odůvodněných případů týrání a zanedbávání dětí je pachatelem jeden nebo oba rodiče

Když & Jak vyhledat pomoc při problémech s opuštěním

Pokud se vy nebo někdo z vašich blízkých potýká s problémy s opuštěním, může vám pomoci vyhledání odborného poradenství.

Mezi příznaky, které mohou naznačovat potřebu odborné pomoci, patří např:

• Ztížené navazování blízkých romantických vztahů nebo přátelství
• Intenzivní úzkost ze závazků, která ovlivňuje významný vztah
• Ztížená otevřenost, zranitelnost nebo důvěra k druhým kvůli minulým zkušenostem
• Intenzivní emocionální reakce vůči partnerovi během konfliktů, neshod, nebo při oddělených činnostech
• Vzorce výběru partnerů, kteří jsou zneužívající, kontrolující, potřební, emočně nestabilní nebo nedostupní
• Vzorce nezdravé komunikace, konfliktních stylů nebo chování, které poškozují nebo ukončují důležité vztahy
• Stálá zpětná vazba od ostatních, že jste příliš potřební, emočně nestabilní, nebo reaktivní
• Vzorce „ztrácení se“ ve vztazích, změny důležitých částí vašeho života nebo chování či osobnosti, abyste byli milováni nebo přijímáni partnerem
• Neschopnost tolerovat jakýkoli stupeň nezávislosti nebo odloučení ve vztazích
• Vnímání jakéhokoli nesouhlasu, kritické zpětné vazby, nebo problémy ve vztahu jako znamení, že daná osoba odejde nebo že vztah končí
• Významná traumata z minulosti nebo nezhojená citová zranění, která vás stále obtěžují nebo nežádoucím způsobem ovlivňují vaše vztahy či chování

Pokud vaše problémy s opuštěním pramení z nevyřešených traumat nebo nepříznivých zážitků z dětství, zvažte vyhledání poradce, který má zkušenosti s léčbou traumat. Protože problémy s opuštěním a styly připoutání spolu souvisejí, zvažte vyhledání terapeuta, který má vzdělání v teorii připoutání.
Pokud jste v současné době ve vztahu, který je ovlivněn vašimi problémy s opuštěním, zvažte vyhledání licencovaného manželského a rodinného terapeuta, který se specializuje na párovou terapii.

Kde najít terapeuta

Často je dobrým výchozím bodem pro vyhledání poradce použití online katalogu terapeutů. Kromě filtrování vyhledávání podle výše uvedených specializací zvažte i tyto další kroky, abyste si byli jisti, že najdete poradce, který vám bude vyhovovat:

• Zjistěte si u své pojišťovny, jaké máte příspěvky na péči o duševní zdraví, a případně si vyfiltrujte vyhledávání tak, abyste našli terapeuta, který je v síti vašeho plánu
• Vytvořte si krátký seznam možných poradců a požádejte o bezplatnou konzultaci s každým z nich, abyste se mohli zeptat na otázky a prodiskutovat své léčebné potřeby
• Ujistěte se, že jste zvážili logistické potřeby, například svou dostupnost, místo, kde se poradce nachází, a zda nabízí online poradenství
• Sjednejte si s poradcem úvodní přijímací schůzku a nezapomeňte, že pokud se rozhodnete, že vám nevyhovuje, můžete požádat o doporučení nebo přejít k jinému poradci

Pokud jste v současné době ve vztahu, který je ovlivněn vašimi problémy s opuštěním, zvažte vyhledání terapeuta, který se specializuje na párovou terapii. Adresář Choosing Therapy Directory je skvělým místem pro vyhledání terapeutů pro individuální nebo párové poradenství a nabízí bezplatnou konzultaci, která vám umožní najít skvělého terapeuta.

Tipy, které vám pomohou překonat problémy s opuštěním

Kromě spolupráce s poradcem existuje také několik věcí, které můžete udělat sami, abyste pomohli překonat problémy s opuštěním, např:

Zjistěte svůj styl připoutání

K určení, zda máte bezpečný nebo nejistý styl připoutání, můžete použít Škálu připoutání dospělých, pomocí které lze zjistit, zda máte bezpečný nebo nejistý styl připoutání (všimněte si, že tato škála nezahrnuje 4. „dezorganizovaný“ styl připoutání).

Pokud se snažíte zjistit, zda má vaše dítě problémy s opuštěním nebo připoutáním, zvažte možnost dozvědět se více o Ainsworthově hodnocení zvláštních situací.

Zjistěte více o svém stylu, specifických obranách a o tom, co je spouští

Dalším krokem je dozvědět se více o svém specifickém stylu připoutání a identifikovat některé své vlastní vzorce. Zvažte tento seznam knih, které vám v tomto výzkumu pomohou.

Dále si všimněte některých konkrétních způsobů, jak se vaše problémy s připoutáním a opuštěním projevují, abyste si je mohli lépe uvědomit.

Mezi některé vzorce, které můžete identifikovat, patří např:

• Z jakých zkušeností z minulosti nebo z dětství tyto problémy pramení
• Jak tyto zkušenosti ovlivnily váš pohled na sebe, na druhé, a vztahy
• Jaké situace vyvolávají tyto vzpomínky nebo nejistoty nyní
• Jak obvykle reagujete, když jsou vyvolány (co děláte/říkáte)
• Jak tyto reakce způsobují problémy nebo působí jako překážka ve vztazích

Praktikujte efektivnější reakce

Ačkoli nemůžete změnit traumata nebo bolestné zážitky, které způsobily vaše problémy s opuštěním, můžete pracovat na jejich uzdravení a změnit své vzorce. Ačkoli vám tyto staré obranné mechanismy a způsoby zvládání strachu z opuštění mohly v minulosti pomáhat při ochraně, nyní vám mohou stát v cestě.

Jestliže tomu tak je, pracujte na tom, abyste si ve chvílích, kdy se tyto obavy spustí, určili nové, zdravější a účinnější reakce.

Tyto reakce mohou zahrnovat:

• Uvědomit si, kdy se spouštějí „staré“ pocity a obavy, a udělat si přestávku, abyste vychladli nebo tyto pocity zpracovali, než začnete reagovat
• Naučit se vést obtížné rozhovory v klidu, respektujícím způsobem
• Mluvit s partnerem o tom, jak se cítíte, a požádat o to, co potřebujete
• Požádat o pomoc a přijmout ji, když ji potřebujete, i když je to děsivé
• Naučit se nejednat podle svých obav, ale naopak jednat tak, abyste ochránili vztahy, na kterých vám nejvíce záleží
• Stát se nezávislejšími a mít ve vztazích zdravé množství odděleného času a prostoru, a přitom si zachovat blízkost
• Vyhnout se automatické obraně, když vás někdo zraní, naštve nebo urazí

Další zdroje o problémech s opuštěním

Následující informace jsou užitečné další zdroje pro každého, kdo má vliv bu problémy s opuštěním:

• Attachment and Trauma Institute: Tento institut poskytuje zdroje, školení a poradenství pro ty, kteří přežili trauma a chtějí vyléčit staré rány z připoutání.
• Model odolnosti vůči traumatu (TRM): Tento model pomáhá osobám, které přežily trauma, dozvědět se, jak jsou jejich mozek a nervový systém ovlivněny traumatem, a školení učí dovednostem, jak tyto reakce regulovat.