Audio přepis
Historik Michael Reeves se k nám opět připojuje z Velké Británie a tento týden zaskakuje za Johna Pipera. Michaeli, modlitba k Panně Marii je v římskokatolické církvi pozoruhodným jevem, pro nás protestanty zarážejícím. Dokonce i v nejnovějším katechismu Vatikán stále zdůrazňuje hodnotu a význam liturgií, svátků a modliteb zasvěcených Marii. Jak se tedy tato praxe v průběhu času vyvinula? Proč se katolíci modlí k Marii?“
Dobře, tento příběh má vlastně dvě části. A první část začíná velmi dobře. Církev a její teologové od nejstarších dob považovali Pavlovu vizi z listu Římanům 5,12-21 o dvou mužích, Adamovi a Kristu, kteří určují osud všech lidí, za velmi silný dominantní obraz spásy. Existují dva muži – Adam a Kristus. A na jednom z nich jsme všichni závislí, pokud jde o naši spásu. V Adamovi jsme všichni padli. V Kristu jsou spaseni ti, kdo jsou s ním spojeni.
Marie jako prostřednice?“
Toto se stalo tak silným rysem v teologii prvotní církve, že lidé začali přemýšlet, jaké je v tom místo Evy? Vždyť to nebyl jen Adam, kdo padl. Byla to i Eva, kdo padl. A tak začali vidět, že muž a žena jsou původci našeho zatracení. A aby viděli pěkný pořádek jako tento první Adam a poslední Adam – podle Pavla v 1 Kor 15,22 -, začali si někteří teologové pohrávat s myšlenkou, že existuje první Eva a poslední Eva, která by byla Marií. A to se začalo velmi, velmi pomalu rozvíjet v myšlenku, že by Maria mohla být nějakým způsobem spolupachatelkou díla spásy. A tak papež Jan Pavel II. věřil v Marii jako spoluvykupitelku, vykupitelku po boku Krista, což je samozřejmě v přímém rozporu s tím, co čtete ve Sk 4,12: „Není pod nebem jiného jména daného lidem, v němž bychom mohli být spaseni“ – Ježíš Kristus.
„Někteří teologové si začali pohrávat s myšlenkou, že existovala první Eva a poslední Eva, kterou měla být Maria.“
„To je pravda.
To byla teologická trajektorie. Pro modlitbu k Marii to populárně moc neudělalo, dokud se nestalo něco jiného. Takže zhruba od roku 500 do roku 1500 n. l. došlo z různých důvodů k tragickému úpadku poznání Boha. Evangelium se stále více uzavíralo do sebe. Jeho poznávání se omezilo na kláštery. Lidé nebyli dobře vyučováni. A jak upadalo poznání Boha, tak Kristus ustupoval do nebe. Lidé měli pocit, že se k němu prostě nemohou přiblížit. Nevěděli o něm jako o spasiteli. A tak když to tak je, když se nemůžete přiblížit Kristu jako soucitnému a věrnému veleknězi, který se za nás přimlouvá, potřebujeme prostředníky mezi námi a samotným Kristem.
Tak tato myšlenka rostla: Když se nemohu obrátit na Krista, obrátím se na jeho maminku, která se za mě u Krista přimluví. A tak se lidé začali modlit k Marii, která se modlila ke Kristu, který se přimlouval u Otce. To vlastně začalo být ještě silnější. Sama Maria začala získávat velmi vznešené postavení Královny nebes, a tak si lidé mysleli: Měl bych se modlit k její matce, aby se přimluvila u ní, která se přimluví u Ježíše. A tak začal Annin kult, Anna byla matkou Marie. A když si přečtete příběh Martina Luthera, uvidíte tu dobu, kdy je mladíkem, studentem práv, a srazí ho k zemi blesk. Vysvětlení, které mu vyjde z úst, zní: Anno, pomoz mi. Stanu se mnichem. A Luther se do té doby nikdy neodvážil modlit k samotnému Bohu. Modlil se jen ke svatým – prostředníkům mezi námi a Kristem.
Lepší v Kristu
A další věc, kterou podle mě vidíme u Luthera, je, že Luther cítil, že nedokáže milovat Boha – skutečně, Luther řekl: Luther řekl: „Nenáviděl jsem spravedlivého Boha, který odsuzoval hříšníky – musíš své srdce a své city umístit někam k někomu, kdo se ti zdá milý. A protože Kristus se nezdál být krásný, Luther řekl, že on a jeho spolubratři mniši vložili své city jinam, na Marii a na svaté. Zdálo se, že Maria, tato postava matky, má soucit, který Ježíš neměl. A to, myslím, vysvětluje, proč když dnes mluvíte, řekněme, s italským katolíkem, často získáte silný pocit, jak moc je pro ně Maria nejen důležitou postavou, ale že ji milují. Je v tom skutečná vřelost náklonnosti. A myslím, že to opět prozrazuje onen názor, že Kristus není soucitný a věrný velekněz. Proto je třeba někoho, kdo tuto práci udělá za něj.
„Jak upadalo poznání Boha, tak Kristus ustupoval do nebe. Lidé měli pocit, že se k němu prostě nemohou přiblížit.“
A tak Židům 4,14-16 by byla teologická odpověď, kterou byste dali někomu, kdo se modlí k Marii: Ježíš je náš „velký velekněz“ a my můžeme jít přímo k němu.
Myslím, že je to naprosto správné, protože kdybych se chtěl k Marii chovat jednoduše neuctivě, nebyla by to produktivní cesta vpřed. Ale když řeknu, že veškerý soucit a vykoupení, které hledáš u Marie, najdeš lépe u Krista, tak ti nic neberu. Nabízím vám lepší evangelium, pravdivějšího, milosrdnějšího Boha.