Abeceda, pokud je historikům známo, vznikla ve starém Egyptě někdy ve střední době bronzové, ale ne u Egypťanů. Ti v té době psali souborem hieroglyfů, které se používaly jednak jako reprezentace souhlásek jejich jazyka, jednak jako logografy (logograf nebo logogram je písmeno, symbol nebo znak používaný k reprezentaci celého slova). Ačkoli glyfy měly jakousi alfabetickou povahu, používaly se spíše pro svou logografickou složku než jako „písmena“.
Byli to buď kanaánští dělníci žijící na Sinajském poloostrově v 19. století př. n. l., nebo semitští dělníci žijící ve středním Egyptě v 15. století př. n. l., kteří vytvořili první čistě alfabetické písmo. Během několika následujících století se tato abeceda rozšířila po zbytku Blízkého východu a do Evropy. Téměř všechny pozdější abecedy v západním světě z ní buď vzešly, nebo byly inspirovány či přizpůsobeny některému z jejích potomků.
Prvními lidmi, kteří hojně používali abecedu, jak vznikla v Egyptě, byli Féničané, kteří vládli malé říši námořních městských států a kolonií kolem Středozemního moře. Jejich rozsáhlé používání abecedy v obchodním styku v celé jejich rozsáhlé obchodní síti vedlo k jejímu rychlému rozšíření po celém Středomoří – pozdější verze se nazývaly fénická abeceda.
Řekové si fénickou abecedu vypůjčili někdy v 8. století př. n. l. nebo dříve, zachovali její řád a přizpůsobili ji pro použití ve svém vlastním jazyce. (Fénická abeceda například neměla písmena zastupující samohlásky, které byly v řeckém jazyce důležité a musely být přidány). Poté, co Řekové žijící na Apeninském poloostrově propracovali jemnější prvky své nové abecedy, přišli do kontaktu s kmenem známým jako Latinové. Někdy v 5. století př. n. l. tento kmen převzal písmo od Řeků a dalšího kmene zvaného Etruskové a podle potřeby si vybíral a míchal písmena z obou abeced.
Latiníci se v průběhu staletí rozšířili co do počtu obyvatel, geografické rozlohy i kulturního vlivu a vytvořili malou říši zvanou Řím. Když Římané dobyli většinu Evropy, vzali s sebou i svou abecedu a rozšířili ji do nových zemí. I když se říše zmenšila a padla, latinská abeceda přežila u obyvatel bývalých římských zemí. Abeceda se přizpůsobila některým původním jazykům a měla vliv na jiné – pro nás především na starou angličtinu, která dala vzniknout střední angličtině a moderní angličtině, kterou používáme dnes.
Jednoduchá jako ABC
Přes všechny adaptace a mutace bylo pořadí písmen abecedy relativně stabilní. Ve dvacátých letech 20. století našli archeologové tucet kamenných tabulek používaných ve škole v Ugaritu, městě v dnešní Sýrii, které pocházejí ze čtrnáctého století př. n. l. a zachovaly dva řády ugaritské abecedy. Jeden, „severosemitský řád“, je příbuzný s fénickou a hebrejskou abecedou a obsahuje kousky řádu, který znají uživatelé moderní angličtiny: a, b…g, h…l, m…q,r.
Když abeceda putovala po světě, ti, kdo ji přijali, na jejím základním řádu mnoho nezměnili. Při pohledu na tuto animaci z Marylandské univerzity můžete vidět, jak se věci mezi Féničany a latinkou z velké části nezměnily. Dlouhé řetězce písmen, jako například abcdef, zůstaly nedotčeny po tisíce let.
Pořadí má tedy prastaré kořeny, ale odkud pochází?
Nelíbí se mi vás zklamat, ale opravdu si nejsme jisti. Praxe mít písmena v ustáleném pořadí dává smysl: snáze se učí a učí. Proč je však někteří starověcí lidé řadili právě v tomto pořadí, není známo. Ať už to udělal kdokoli, nezanechal žádný nám známý záznam, který by vysvětloval, proč písmena seřadil právě takto.
To však neznamená, že bychom byli úplně bezradní. Vědci mají spoustu hypotéz o tomto pořadí, které se týkají všeho možného od astrologie, hudebních stupnic, čísel až po poezii. Zde jsou některé z myšlenek, které se mezi vědci zabývajícími se abecedou objevily:
První abeceda vyvinutá v Egyptě mohla být převzata z některé části obrovského systému egyptských hieroglyfů, takže je možné, že egyptský systém informoval i o řádu.
*
Dávný řád byl dlouhou mnemotechnickou pomůckou. První uživatelé řetězili písmena tak, aby odpovídala slovům mnemotechnické věty nebo děje.
*
V semitském písmu: Od piktogramu k abecedě se GR Driver dotýká několika vysvětlení, s nimiž se setkal, od „astrálních či lunárních teorií“ až po pořadí „představující didaktickou báseň“ nebo „založené na zápisu sumerských hudebních stupnic.“
*
David Diringer v knize The Alphabet: A Key to the History of Mankind, naznačuje, že k tomu není vůbec žádný důvod: „…je vysoce pravděpodobné, že tato záležitost nemá žádný zvláštní význam… V pořadí písmen severosemitské abecedy se objevuje jisté fonetické seskupení, ale to může být náhodné.“
*
Abeceda mohla mít číselnou složku a pořadí je zpětně upraveno tak, aby navazovalo na čísla, která písmena představovala pro obchodníky, a odpovídalo jim. Pozdější civilizace se zastaralého pořadí držely kvůli pohodlí.
Ačkoli je to v podstatě to nejlepší, co můžeme s jádrem pořadí udělat, máme lepší přehled o tom, jak několik konkrétních písmen zapadlo na svá místa. Zdá se, že nové přírůstky do převzaté abecedy se vždy přidávají na konec řady, což vede k tomu, že x, y a z se dostávají do pozadí.
Když si Řekové vypůjčili fénická písmena, přidali na konec svá vlastní domácí písmena, například prapůvodní X. Když se později říše Alexandra Velikého dostala do kontaktu s Římem, Římané si vypůjčili několik řeckých slov a opět si přizpůsobili svou abecedu, aby je mohli psát. Vypůjčili si Y a Z, které poprvé vyřadili, a připojili je na konec abecedy.
Jak se jmenuje ta (abecední) píseň?
Zpěvné pořadí se tak dobře hodí k hudbě, že se někteří ptají, zda byla písmena takto uspořádána, aby se hodila k abecední písni. Starobylé pořadí však bylo poprvé zhudebněno a autorsky chráněno až v polovině 30. let 19. století. Některé zdroje uvádějí původní název jako „The ABC:
Melodie abecední písně je starší a byla použita také v písních „Baa Baa Black Sheep“, „Twinkle, Twinkle, Little Star“ a německé „Ist das nicht ein Schnitzelbank?“ a francouzské „Ah! Vous Dirai-Je, Maman“. Tato francouzská venkovská píseň je možná její nejstarší podobou, datovanou do roku 1761.