Invazní druhy jsou schopny způsobit vymírání původních rostlin a živočichů, snižovat biologickou rozmanitost, soupeřit s původními organismy o omezené zdroje a měnit životní prostředí.
Původní domovinou lvíčků je Indopacifik, ale nyní se usídlili na jihovýchodním pobřeží USA, v Karibiku a v některých částech Mexického zálivu.
Jak se tyto ryby dostaly do Atlantiku? Přestože přesná příčina není známa, je pravděpodobné, že pomocnou ruku poskytl člověk. Odborníci spekulují, že lidé až 25 let vyhazovali do Atlantského oceánu nechtěné lvíčky z domácích akvárií.
Protože lvíčci nejsou v atlantských vodách původní, mají jen velmi málo predátorů. Jsou to masožravci, kteří se živí malými korýši a rybami, včetně mláďat důležitých komerčních druhů ryb, jako jsou chňapalové a grouperové.
Výzkumníci NOAA bohužel dospěli k závěru, že populace invazních lvounů bude i nadále růst a nelze je eliminovat běžnými metodami. Jakmile se mořští vetřelci usadí, je téměř nemožné je vymýtit.
Jak lvíčci ovlivní populace původních ryb a odvětví komerčního rybolovu, je třeba teprve zjistit. Je však známo, že nepůvodní druhy mohou dramaticky ovlivnit původní ekosystémy a místní rybářské hospodářství. Odborníci tyto vetřelce pečlivě zkoumají, aby lépe pochopili jejich roli v ekosystémech Atlantského oceánu a jejich potenciální ohrožení.