Proč je vzorec „80 % výživa, 20 % cvičení“ nesmyslný

Před několika měsíci jsem psala o tom, že jsem „vyřadila pravidlo 80/20“ – tedy to, že 80 % času jíte zdravě a 20 % času si dovolíte jíst méně zdravě. I když jsou úmysly tohoto „pravidla“ dobré, zjistil jsem, že ne vždy pomáhá s myšlením typu „všechno nebo nic“/perfekcionistickým myšlením. Někteří lidé si pravidlo 80/20 překroutili tak, že „během svých 80 % musím být stoprocentně dokonalý, abych mohl během svých 20 % jíst naplno“. Místo toho je jednodušší a méně podnětné říci: „Nemusíte být dokonalí, abyste byli zdraví.“

Je tu další „pravidlo 80/20“, které je třeba vyhodit do koše – že zdraví je „80% výživa, 20% cvičení“

Proč „80% výživa, 20% cvičení“ „dává smysl“

Často se fráze „80% výživa, 20% cvičení“ používá v souvislosti s hubnutím. Nehledě na to, že v současné době neexistuje žádná stoprocentně bezpečná, účinná, spolehlivá a udržitelná metoda trvalého hubnutí a že ztotožňovat hubnutí se zlepšením zdravotního stavu je problematické, důkazy ukazují, že samotné cvičení je neúčinnou strategií hubnutí.

Kdysi jsem miloval video na YouTube, které ilustrovalo tuto myšlenku „vidličce neutečeš“ – jsou v něm dva muži – jeden běží maximální rychlostí na běžeckém pásu, zatímco druhý jí pizzu a pije popcorn. Zatímco muž, který běží na běžeckém pásu, funí a pravidelně oznamuje, kolik kalorií podle běžeckého pásu spálil, muž, který jí pizzu a popcorn, se svěřuje, že za stejných pár minut už snědl mnohonásobně více kalorií.

I bez tohoto extrémního příkladu se zamyslete nad tím, jak často jíme v porovnání s tím, jak často cvičíme – většina z nás jí nejméně třikrát denně, zatímco cvičí mnohem méně.

Proč „80 % výživy, 20 % cvičení“ ve skutečnosti nefunguje

Naše společnost má tendenci se v otázce zdraví silně opírat o myšlenku „osobní odpovědnosti“ a „změny životního stylu“. To podporuje spoustu stigmatizace váhy a fatfobie – představu, že lidé s větším tělem si za to „mohou sami“ a že je s nimi něco „špatně“ nebo „v nepořádku“, pokud se nesnaží zhubnout nebo „být zdravější“. To je učebnicový healthismus neboli přisuzování morální hodnoty snaze o zdraví.

Ve skutečnosti máme nad svým zdravím mnohem menší kontrolu, než si myslíme. Ačkoli přesná čísla nejsou známa, CDC odhaduje, že sociální determinanty zdraví, jako je diskriminace, příjem, životní prostředí a přístup ke zdravotní péči, se na našem zdraví podílejí asi ze 75 %, zatímco zdravotní chování jen asi z 20 %. Jinými slovy, i kdyby bylo pravdivé tvrzení „80 % výživa, 20 % cvičení“, ve skutečnosti by to bylo „16 % výživa, 4 % cvičení“.

„80 % #výživa, 20 % #cvičení“? Spíš 16 % a 4 %. Click To Tweet

Takže, znamená to, že bych se měl vzdát toho, abych byl zdravý?“

Vím, že se zdá být pro dietologa neintuitivní bagatelizovat vliv jídla a výživy na zdraví. Nedržím snad v rukou „tajemství“? Neměla bych být první, kdo věří, že výživa vyléčí všechno?“

Smyslem tohoto článku není rezignovat na konzumaci zeleniny – všechno se počítá.

Naproti tomu bych řekla, že poselství, které si z tohoto příspěvku odnesete, je trojí:

Udělejte si trochu volnosti, pokud jde o zdraví. Jídlo, voda, pohyb, spánek atd. si takovou moc nezaslouží.

Neexistuje nic takového jako dokonalá strava, a i kdybychom nějak objevili, co to je, silně pochybuji, že by to byla odpověď na to, jak oklamat smrt. Jistě, zapojení do chování podporujícího zdraví nám může zlepšit náladu, ale také nám může zhoršit psychiku, když to dovedeme do extrému. Život máme jen jeden – proč ho trávit počítáním kalorií, posedlostí tím, co je/není v jídle, nebo stresováním se, jestli jste „udělali dost“, když si ho můžete prostě užít?“

Zrovna tak neexistuje jediná potravina, která by vyléčila rakovinu, zaplatila hypotéku a zaručila dlouhý život bez nemocí. Jídlo je jídlo. I když jsou některé potraviny spojeny s lepšími zdravotními výsledky než jiné, existuje mnoho dalších faktorů, které hrají roli ve zdraví – nejste „špatný“ člověk, pokud jíte méně výživné potraviny, ani neexistuje nějaká zázračná potravina, která vyřeší všechny vaše problémy.

Pokud je zdraví prioritou, musíme se více zaměřit na sociální determinanty.

Mnohé iniciativy v oblasti veřejného zdraví, jako je zveřejňování kalorií na jídelních lístcích nebo zákaz všech nápojů kromě vody ve veřejných školách, jsou v lepším případě náplastí nebo záplatou na okno a v horším případě přinášejí více škody než užitku. Pokud nám opravdu záleží na zdraví (a zde bych měl poznamenat, že to z vás nedělá špatného člověka, pokud ne), pak musíme více pracovat na snižování chudoby, bojovat za rovnost a zlepšovat přístup k péči.

Přestaňme s pravidly 80/20, ano?

Dosud jsme vyvrátili dvě pravidla 80/20 – DALŠÍ!

#Zdraví NENÍ 80% #výživa, 20% pohyb Click To Tweet