Přibližně 90 % lidí jsou praváci a je to jeden z rysů, který nás odlišuje od většiny ostatních primátů, kteří v podstatě nevykazují žádnou celkovou preferenci levé nebo pravé ruky.
Předpokládá se, že pravá ruka hrála důležitou roli v evoluci člověka, přičemž nedávná studie o nejstarších důkazech pravorukosti ve fosilním záznamu vrhá světlo na to, kdy a proč tento rys vznikl. Zajímavé je, že stopy nebyly nalezeny v našich dávných rukou, ale v našich dávných zubech.
Dlouho víme, že lidský mozek se skládá ze dvou zhruba podobných polovin. Levá hemisféra ovládá jazyk a motorické schopnosti, zatímco pravá hemisféra je zodpovědná za vizuálně-prostorovou pozornost.
Méně se ví, že mozková lateralizace neboli převaha některých kognitivních procesů na jedné straně mozku je charakteristickým rysem člověka, který je spojen s lepšími kognitivními schopnostmi.
Mohla hrát v mozkové lateralizaci roli rukopis? Starověké kamenné nástroje, které vyráběli a používali naši nejstarší předkové, odhalují některá vodítka.
Používání nástrojů
Nejstarší kamenné nástroje pocházejí z doby před 3,3 miliony let a byly nalezeny v dnešní Keni v Africe. Raná výroba kamenných nástrojů by vyžadovala vysokou úroveň obratnosti. Z experimentů, které replikovaly procesy výroby nástrojů, víme, že při tomto procesu je aktivní levá mozková hemisféra, která je zodpovědná za plánování a provedení.
Člověk je přitom v porovnání s jinými živočišnými druhy v drtivé většině pravák, pokud jde o výrobu nástrojů. Je to nejspíše proto, že levá a pravá hemisféra řídí motorické činnosti na opačných stranách těla.
Ačkoli tento vztah není jednoznačný, zdá se, že ve většině případů jdou rukopis a mozková lateralizace ruku v ruce (slovní hříčka).
Proč tedy ke zkoumání rukopisu používat zuby? Odpověď spočívá v nedostatku odpovídajících kostí levé a pravé ruky ve fosilním záznamu, zejména těch, které patřily našim nejranějším předkům.
Bez odpovídajících souborů levé a pravé ruky není možné zkoumat rozdíly ve velikosti a tvaru a určit, kterou ruku jedinec upřednostňoval při plnění manuálních úkolů.
Zuby naproti tomu mají tendenci se ve fosilním záznamu poměrně dobře zachovat a mohou zachovat rýhy neboli „proužky“, které určují ruku.
V dřívější studii vědci zaznamenali proužky na přední straně zubů patřících evropským neandrtálcům. Předpokládali, že tyto stopy vznikly, když byl materiál držen v jedné ruce a uchopen mezi předními zuby a druhou rukou opracováván kamenným nástrojem, přičemž kamenný nástroj občas udeřil do těchto zubů.
Tyto úkony byly zopakovány během experimentů, při nichž účastníci nosili chrániče úst. Výsledky ukázaly, že při tahání materiálu levou rukou a úderu pravou rukou vznikají na zubech pravotočivé rýhy. Pravoúhlé proužky jsou tedy dobrým ukazatelem pravorukosti.
Předmět nové studie – prastará horní čelist – poskytuje nejstarší známý důkaz pravorukosti u našeho rodu Homo.
Čelní kost patřila jednomu z našich nejstarších lidských předků, Homo habilis (doslova „šikovný člověk“), který se pohyboval v Tanzanii v Africe asi před 1,8 milionu let. Čelist byla identifikována v rokli Olduvai na planině Serengeti, kde byly nalezeny jedny z nejstarších archeologických stop na světě.
Znaky na zubech
Autoři studie zaznamenali na přední straně zubů řadu proužků. Ke zkoumání těchto pruhů, zejména vzorování v jejich směru, použili výkonné mikroskopy a digitální fotoaparáty.
Zajímavé bylo, že téměř polovina všech pruhů byla pravotočivá. Pravoúhlé pruhy převažovaly zejména na čtyřech předních zubech (levý a pravý střední řezák, pravý druhý řezák a pravý špičák).
To vedlo autory k tvrzení, že většina znaků byla provedena pravou rukou jedince. Naznačili také, že čtyři přední zuby s mnoha vpravo skloněnými rýhami byly těžištěm většiny zpracovatelských činností.
Čelist Homo habilis je důležitá, protože poskytuje nejstarší důkaz o pravorukosti ve fosilním záznamu. Významná je však také proto, že naznačuje, že nejméně před 1,8 milionu let došlo u člověka k významnému stupni organizace mozku.
Tento vývoj mozku nám umožnil zvládnout klíčové rané dovednosti, jako je výroba kamenných nástrojů, a potenciálně také připravil půdu pro rozvoj jazyka. Pravorukost pro nás tedy znamená mnohem víc než pouhou preferenci používání pravé ruky.
Jen námět k zamyšlení, až si budete příště čistit zuby, posílat textovou zprávu nebo si s někým plácnete.