„Pokud Bohu na nás záleží, proč neodpovídá na naše modlitby, zejména na ty, které jsou voláním o pomoc?“
Cítíme, jak v tazateli vibruje hněv a bolest. Známý kazatel Lloyd J. Ogilvie napsal, jak „nevyslyšená modlitba je stále jedním z nejhlubších problémů, s nimiž se všichni v tom či onom životě potýkáme“. Zdánlivě nevyslyšené modlitby nás mohou zanechat rozrušené, rozčarované, a dokonce v nedůvěře.
Philip Yancey tento problém přiznal ve své knize Modlitba: Je v tom nějaký rozdíl? Uvádí tři příklady „nezodpovězených modliteb“, které měly zničující dopad na víru tří dětí.
Přečetl rukopis mladé ženy o tom, jak ji v dětství téměř každou noc znásilňoval její starší bratr a později napsal: „Každou noc jsem volala o Boží pomoc, aby to přestalo. Bůh nikdy neodpověděl.“ Ve slavné povídce Somerseta Maughama O lidském otroctví četl o tom, že ústřední postava měla tak velkou naději poté, co si přečetla v Markovi 11,24 toto zaslíbení: „Proto vám (Ježíš) říkám: Všechno, za co se modlíte a o co prosíte – věřte, že jste to dostali, a budete to mít.“
Té noci se „z celé síly své duše modlil“ za to, aby Bůh uzdravil jeho holeň, a „žádné pochybnosti ho nenapadaly“, ale druhý den ráno měl stále holeň. Yancey upozorňuje, že tato scéna byla smyšleným popisem vlastní modlitby Somerseta Maughama za uzdravení jeho koktavosti. Dále poznamenává, že Maughamovo koktání „mu zůstalo po celý život, jako neustálá připomínka nevyslyšené modlitby“. Yancey dále zmiňuje „Maughamova přítele a spisovatelského kolegu George Orwella, který podobně vypráví, jak se v internátní škole s úzkostí a slzami modlil, aby se nepomočil, ale když tyto modlitby „zůstaly nevyslyšeny, byl potrestán výpraskem“.“
Konečným výsledkem bylo, píše Yancey, že „oba spisovatelé ztratili jakoukoli špetku náboženské víry.“
Nevyslyšené modlitby mohou být velkým problémem pro lidi v jakémkoli věku, dokonce otřásají vírou zralých a zkušených křesťanů, jako byl C. S. Lewis, který byl svědkem toho, jak jeho životní láska zemřela na rakovinu kostí navzdory prosbám o uzdravení! Jako křesťané věříme, že Bůh odpovídá na naše modlitby! Nedávno jsem v jednom kázání řekl, jak věřím, že Bůh odpovídá na každou modlitbu, i když na naše prosby často říká „ne“ nebo „teď ne“, případně „ano, ale ne tak, jak byste chtěli nebo očekávali“.“
Všichni si sice uvědomujeme, že na „nepříliš dobrou nebo nemoudrou modlitbu“ nebude odpovězeno kladně (modlitby za záchranu nepořádku, který jsme vytvořili, nebo modlitby za to, abychom byli upřednostněni před těmi, kteří si to mezi námi zaslouží více), ale co modlitby té mladé dívky a těch dvou mladých chlapců? Udělaly nevyslyšené modlitby ze Somerseta Maughama a George Orwella ateisty? Myslím, že ne.
Ačkoli oba měli problematické dětství, oba se stali slavnými spisovateli. A jako dospělí věděli, že Bůh, jak ho zjevuje křesťanství, není džin v lampě, který udělá přesně to, co chceme, pokud máme dost víry na to, abychom lampu třeli modlitbou.
Takový Bůh by nebyl Bohem, ale naším sluhou, naším osobním džinem.
Vraťme se k Markovi 11,24: „Bůh je Bůh. Jedná se o příslib daný učedníkům, Ježíšovým následovníkům, kteří od Ježíše také slyšeli, že se musí soustředit na něj a že jejich modlitba má být upřímná a v jeho jménu, v jeho Duchu (Jan 14,13-14), v souladu s jeho záměrem a vůlí.
Nikdo nevysvětlil tuto podmínku/kvalifikaci/omezení (nebo to, co Philip Yancey nazývá „drobným písmem“ v Kristových zaslíbeních) lépe než učenec/pastor/profesor, kterého jsem znal a jehož modlitby pozvedaly jeho studenty ze sebe do Boží přítomnosti. Nikdy jsem nikoho neslyšel modlit se tak jako jeho. Proto to, co napsal o modlitbě v několika klasických knihách, zůstalo vryto do mé mysli, duše a srdce. Napsal:
V kolika případech byla víra trvale poškozena, protože kazatelé ujišťovali lidi, že každá modlitba je splněna podle vroucího a upřímného přání! Odpověď nepřichází a víra selhává. Ježíš nikdy žádný takový bezvýhradný slib nedal. Jeho ujištění … vždy neslo podmínku: „Budete-li o něco prosit v mém jménu, učiním to“; „Zůstanete-li ve mně a má slova zůstanou ve vás, budete prosit, o co chcete, a stane se vám“ (Jan 14,14; 15,9); tato podmínka je obvykle výslovně uvedena, a kde není uvedena, je naznačena (Mk 11,23-24).
Mějme na paměti, že to, co si myslíme, že potřebujeme, musí Bůh vyvážit tím, co ví, že potřebujeme. S touto myšlenkou pevně na paměti uděláme dobře, když si projdeme jednu z nejhlubších – a zároveň nejpraktičtějších – modliteb, s jakou jsem se kdy setkal. Přečtěte si prosím v modlitbě tuto modlitbu Johna Baillieho:
Nauč mě, Bože, používat všechny okolnosti mého dnešního života tak, aby ve mně přinášely spíše plody svatosti než plody hříchu.
Nechť použiji zklamání jako materiál pro trpělivost.
Nechť použiji úspěch jako materiál pro vděčnost.
Nechť použiji problémy jako materiál pro vytrvalost.
Nechť používám nebezpečí jako materiál pro odvahu.
Nechť používám chválu jako materiál pro pokoru.
Nechť používám rozkoš jako materiál pro střídmost.
Nechť používám bolest jako materiál pro vytrvalost.
Naší „malou“ a omezenou odpověď na tento „hluboký problém“ uzavřeme tím, že se v příštím článku podíváme na osobní a silnou odpověď apoštola Pavla zaznamenanou v II Kor 12,7-11.
.