Pochopení základů hudební teorie je ucelený vhled do základních pojmů hudební teorie: notový zápis, pravidla harmonie, cvičení sluchu atd. Pokrývá většinu témat potřebných k pochopení a rozvoji vašich hudebních dovedností – samozřejmě s pomocí vašeho oblíbeného tréninkového nástroje EarMaster!“
Tento fantastický důl informací napsala Catherine Schmidt-Jonesová a kol. a původně byl publikován na OpenStax CNX.
Úvod do kurzu
Ačkoli je tento kurz výrazně rozšířen oproti „Úvodu do hudební teorie“, stále pokrývá jen to nejnutnější z hudební teorie. Hudba je velmi rozsáhlý předmět a pokročilá teorie, které se studenti budou chtít věnovat po zvládnutí základů, se bude velmi lišit. Trumpetista se zájmem o jazz, zpěvák se zájmem o starou hudbu, klavírista se zájmem o klasickou skladbu a kytarista se zájmem o world music se budou chtít ponořit do velmi odlišných aspektů hudební teorie; ačkoli je zajímavé, že pokud se všichni velmi dobře zorientují ve svých vybraných oblastech, budou si nakonec stále velmi dobře rozumět a spolupracovat při hudebních aktivitách. Závěrečná část tohoto kurzu sice obsahuje několik úkolů, které se obecně nepovažují za hudební „začátečnickou úroveň“, ale jsou velmi užitečné téměř v každém hudebním oboru a žánru.
Hlavním cílem kurzu je však prozkoumat základy hudební teorie tak důkladně, aby si pak zájemce mohl snadno osvojit jakoukoli další teorii. Dějiny hudby a fyzika zvuku jsou zahrnuty do té míry, v jaké osvětlují hudební teorii. Studenti, kteří považují část o akustice (Fyzikální základy) za nezajímavou, ji mohou zpočátku přeskočit, ale pak by se k ní měli vrátit, až začnou chtít pochopit, proč hudební zvuky fungují tak, jak fungují. Pamatujte, že hlavním předpokladem tohoto kurzu je, že lepší pochopení toho, odkud pocházejí základy, povede k lepšímu a rychlejšímu pochopení složitějších myšlenek.
Pomáhá však také pamatovat na to, že hudební teorie je tak trochu jako gramatika. Jazyky vymýšlejí lidé, kteří jimi mluví, a ti mají tendenci dbát spíše na to, co je snadné a co dává smysl, než na dodržování pravidel. Později odborníci studují nejlepší mluvčí a spisovatele, aby zjistili, jak jazyk používají. Tito jazykoví teoretici pak vytvářejí pravidla, která objasňují gramatiku a pravopis a poukazují na vztahy mezi slovy. Tato pravidla jsou pouze vodítkem založeným na zákonitostech objevených teoretiky, a proto obvykle existuje spousta „výjimek“ z každého pravidla. Zdá se, že pokusy vyvinout nový jazyk tím, že se nejprve vymyslí gramatika a pravopis, nikdy nevedou k jazyku, který by lidé považovali za užitečný.
Také hudební teorie přichází vždy až poté, co skupina skladatelů a interpretů již vytvořila hudební tradici. Teoretici pak studují výslednou hudbu a objevují dobré způsoby, jak ji vysvětlit posluchačům a dalším skladatelům a interpretům. Takže někdy je odpověď na otázku „Proč je to tak?“ prostě „tak je to pro interpreta nejjednodušší“ nebo „to si vypůjčili z dřívější hudební tradice“.
V případě hudby však lze odpovědi na některá „proč“ nalézt v základech fyziky zvuku, takže stěžejní částí tohoto kurzu je přehled akustiky, jak se vztahuje k hudbě. Studenti, kteří se již seznámili s notovým zápisem a základními hudebními definicemi, mohou přeskočit první části a začít tímto úvodem do fyzikálních základů hudby. Dospělí, kteří již prošli nějakou hudební výukou, by měli být schopni projít tímto kurzem s učitelem nebo bez něj; stačí využít úvodní části k zopakování všech nejasných nebo napůl zapomenutých pojmů. Mladí studenti a začínající hudebníci by si jej měli projít s učitelem, a to buď ve třídě, nebo v rámci vyučovací hodiny.
I v anglicky mluvícím světě existuje poměrně široká škála tradic výuky hudby, které někdy používají pro stejné pojmy různé termíny. Termíny upřednostňované v tomto kurzu jsou většinou ty, které se běžně používají v USA, ale pokud je rozšířen více než jeden systém termínů, jsou zmíněny alternativy.