Síťování kolagenu rohovky riboflavinem a UVA světlem (CXL) je jediná metoda určená k zastavení progrese keratokonu. Spoerl a kol. jako první informovali o použití cross-linkingu ke stabilizaci rohovky. V posledních letech se jedná o preferovanou metodu cílenou na nestabilitu stromatu. Jedná se o celosvětově oblíbenou léčbu, která je nabízena v různých centrech nabízejících tuto možnost. Nejdůležitějším výsledkem CXL je očekávané snížení potřeby dárcovské keratoplastiky. Naše vlastní studie a několik dalších studií uvádí výsledky až 12 měsíců po provedení CXL. Studií pro delší dobu sledování je však málo. I ty uvádějí výsledky na malých kohortách sledovaných 4 až 6 let po léčbě. Studie s dlouhodobými údaji byly provedeny s odškrábnutým epitelem rohovky, a proto se tato diskuse omezuje na studie provedené metodou s odškrábnutým epitelem.
Zlepšení zraku obvykle začíná 3 měsíce po léčbě. V časné pooperační fázi je pozorováno dočasné snížení zraku. To je způsobeno stromálním edémem patrným u 100 % očí s konfokální mikroskopií. Průměrné zlepšení zraku se pohybuje mezi 1 a 2 Snellenovými řádky od 1 do 4 let po léčbě. To potvrzují i naše nepublikované výsledky za posledních 5 let. Zaznamenali jsme také pokračující drobné změny topografie u pacientů v průběhu času . Zlepšení nekorigované zrakové ostrosti lze částečně vysvětlit zmenšením sféry a redukcí sférického ekvivalentu. Za zlepšení zrakové ostrosti je zodpovědná také redukce komatu pozorovaná na aberometrii v časné pooperační fázi. Toto snížení hodnot se udrželo až do 36 až 48 měsíců.
Sekvenční změny topografie pozorované na jednom oku pacienta v průběhu 31 měsíců. Všimněte si generalizovaného zploštění čípku a zmenšení strmých oblastí. Všimněte si také změny v Best fit sféře i v hodnotách Sim K. (a) na počátku (b) po 8 měsících (c) po 20 měsících a (d) po 31 měsících po Cross Linking
V nekontrolované retrospektivní studii Raiskup-Wolf a kol. prokázali, že proces zplošťování pokračuje po dobu několika let: Sledovali velkou skupinu pacientů (480 očí 272 pacientů) po dobu až 6 let a zaznamenali zastavení progrese keratokonu a významné zlepšení zrakové ostrosti. Dlouhodobá stabilizace rohovky s keratokonem bez významných vedlejších účinků byla rovněž prokázána u 44 očí po dobu až 48 měsíců po CXL, rovněž doprovázená snížením průměrné hodnoty K o 2 dioptrie a postupně se zvyšujícím zlepšením nekorigované zrakové ostrosti (UCVA) a nejlepší korigované zrakové ostrosti (BCVA) během sledovaného období. Statistická významnost těchto hodnot se udržela i po 36 a 48 měsících sledování .
Tabulka 1
Výsledky některých klinických studií využívajících standardní postup Cross-Linking
Randomizované klinické studie (RCT), svatý grál klinického hodnocení, uvádějí údaje do jednoho roku sledování. I ty prokázaly zástavu keratokonu spolu se zlepšením zrakové ostrosti a hodnot keratometrie.
Ve studii z Melbourne, která byla provedena u 49 pacientů, byly pozorovány statisticky významné rozdíly mezi kontrolní a léčenou skupinou, pokud jde o hodnoty BCVA a K po dobu až 12 měsíců po CXL. Nedávno jiná skupina publikovala RCT, ve které informovala o ročních výsledcích po CXL pro léčbu keratokonu a rohovkové ektázie.
Bylo zjištěno, že rizikovými faktory pro ztrátu zraku po CXL jsou věk nad 35 let, před zákrokem korigovaná zraková ostrost 20/25 nebo lepší a hodnota K vyšší než 58D. V našich nepublikovaných údajích jsme u 3 pacientů pozorovali počáteční zástavu progrese po dobu 24 měsíců po léčbě a později došlo k progresi (zvýšení maximální hodnoty K o více než 0,5D). Nejsme schopni najít příčinu této specifické situace. Opakovaná CXL provedená u těchto 3 očí zabránila další progresi po dobu 24 měsíců po opakované CXL.
Uvádí se, že tento postup je bezpečný a bez závažných komplikací. Byla hlášena infekční keratitida a tání rohovky. Je však pravděpodobné, že ke kontaktu s mikrobiálními činiteli způsobujícími infekci nebo tání může dojít během fáze hojení epitelu a nemusí být přímo způsoben samotným zákrokem.
Ve světle aktuálně dostupných údajů lze tedy říci, že CXL je bezpečný zákrok, který je úspěšný při zástavě keratokonu. Tento zákrok je vhodné provádět u pacientů s progredujícím keratokonem. U mladších pacientů bývá průběh agresivnější, a proto by jim měl být tento zákrok také nabídnut. Nemělo by se o něm již uvažovat jako o elektivním zákroku.