Odhaduje se, že do roku 2050 bude 50 % populace USA tvořit menšina, a bohužel dnešní model zdravotní péče vykazuje přetrvávající rasové a etnické rozdíly.1 Různorodé populace vyžadují individuální přístup k uspokojování svých zdravotních potřeb. Bylo prokázáno, že menšiny mají horší přístup k preventivní péči a léčbě chronických onemocnění, což vede k častějším návštěvám pohotovosti, závažnějším zdravotním následkům a vyšší pravděpodobnosti vzniku kardiovaskulárních onemocnění, diabetu, rakoviny a duševních chorob.2-5
Tyto rozdíly jsou výrazné v oblasti plastické a rekonstrukční chirurgie. Sharma et al. například vysvětluje, že v oblasti rekonstrukčních operací prsu existují značné rasové rozdíly. Konkrétně u Afroameričanek, Hispánek a Asiatek je méně pravděpodobné, že přistoupí k rekonstrukční operaci prsu po mastektomii ve srovnání s běloškami. Studie využívající databázi Surveillance, Epidemiology, and End Results zjistila, že více Afroameričanek ve srovnání s bělošskými kolegyněmi se rozhodlo nepodstoupit okamžitou rekonstrukci prsu po mastektomii, přičemž mnohé z nich uvedly, že si operaci nemohou dovolit. Tento rozdíl byl podpořen budoucími studiemi po rozšíření systému Medicaid a jeho pokrytí.1
Zdraví je určováno mnoha faktory mimo tradiční zdravotnické prostředí. Mezi tyto sociální determinanty zdraví (SDH) patří kvalita bydlení, přístup ke zdravým potravinám a vzdělání.6 Bylo navrženo, že rasové a etnické menšiny mají nepříznivé SDH, které přispívají k jejich nedostatečnému přístupu ke zdravotní péči.6 Rozdíly v léčbě a výsledcích zdravotní péče u menšin přetrvávají i po zohlednění socioekonomických faktorů.3 Předpokládáme, že nedostatečné zastoupení žen a menšin v oblasti plastické chirurgie přispívá k opožděné zdravotní péči a kvalitě výsledků u těchto populací. Abychom byli schopni uspokojit tyto potřeby zdravotní péče na nižších úrovních, je nezbytné, abychom začali usilovat o přilákání a udržení kvalifikovaných chirurgů a chirurgiček a menšin na vyšších úrovních. Přestože ženy tvoří polovinu všech absolventů lékařských fakult, pouze 14 % plastických chirurgů a 32 % rezidentů plastické chirurgie jsou ženy.7
Starší autor (O.A.A.) napsal v roce 2010 odpověď doktorům Butlerovi, Brittovi a Longakerovi ohledně nedostatečné etnické rozmanitosti v plastické chirurgii. V té době představovala O.A.A. jako černoška v plastické a rekonstrukční chirurgii pouhých 3,7 % rezidentů a stážistů plastické a rekonstrukční chirurgie.8 Je s podivem, že téměř o deset let později se stále potýkáme s téměř totožnými statistikami. Je nezbytné upřednostnit diverzitu v plastické chirurgii, abychom do příštího desetiletí dosáhli významného pokroku při snižování tohoto obrovského rozdílu v zastoupení. Autoři neobhajují diverzitu pro ni samotnou na úkor zásluh nebo kvalifikace, ale spíše to, aby organizace a specializace iniciovaly úsilí o přilákání, udržení a podporu vysoce motivovaných a kvalifikovaných žen a menšin.
Obhajoba žen a menšin v plastické chirurgii je jedním z kroků k uznání a zohlednění různých kulturních rozdílů. Kultura je definována jako kumulativní vklad znalostí získaných skupinou lidí v průběhu generací.4 Kulturní kompetence je schopnost efektivně spolupracovat s jedinci z různých kultur a tato kompetence může pomoci zlepšit zkušenosti a výsledky zdravotní péče.3,4
Studie identifikovaly omezené národní úsilí o začlenění kulturní kompetence do zdravotní péče.9 V národní studii organizačních snah o snížení rasových a etnických rozdílů mezi lékaři mělo 53 % dotazovaných organizací 0-1 aktivitu na snížení rozdílů z více než 20 možných opatření na snížení rozdílů. Mezi příklady těchto aktivit na snížení nerovností patří poskytování vzdělávacích materiálů v jiném jazyce, poskytování online zdrojů pro vzdělávání lékařů v oblasti kulturních kompetencí a udělování cen na národních setkáních, které oceňují úsilí o snížení rasových nerovností. Bylo zjištěno, že velikost členské základny zkoumané národní organizace lékařů a přítomnost výboru pro zdravotní nerovnosti jsou pozitivně spojeny s organizacemi, které mají alespoň 1 aktivitu snižující nerovnosti. Organizace primární péče se častěji podílely na aktivitách snižujících nerovnosti a mohou sloužit jako vzor pro ostatní lékařské organizace, aby se chopily iniciativy.9
Existují různé možnosti, jak zlepšit kulturní kompetence. Jedním z takových opatření je prostřednictvím vzdělávání rezidentů a studentů před jejich přechodem do role ošetřujícího lékaře. Akreditační rada pro postgraduální vzdělávání lékařů označila za důležité zabývat se kulturní rozmanitostí jako součástí kompetence k profesionalitě a také Aliance pro další vzdělávání lékařů věnovala kulturní kompetenci přednášky na své národní výroční konferenci.10 Taková opatření pomohou zvýšit informovanost stážistů a překlenout mezeru v kompetencích při přechodu z odborné přípravy do praxe. Zařazení školení o rozmanitosti a cvičení kulturní kompetence na národní setkání plastické chirurgie, jako je např: The Meeting a AAPS s akreditací CME, je proveditelným způsobem, jak toto školení začlenit. Další úsilí na státní a národní úrovni je rovněž zásadní pro rozvoj kulturní kompetence a některé z těchto snah již také probíhají.6,10 Například Úřad pro zdraví menšin (Health and Human Services Office of Minority Health) vytvořil „Think Cultural Health“, centrum zdrojů, které uživatelům nabízí možnost získat kredity dalšího vzdělávání v oblasti kulturní kompetence prostřednictvím online školení založeného na případových scénářích.6 Kromě toho 5 států zavedlo legislativu vyžadující nebo důrazně doporučující školení kulturní kompetence pro lékaře.10 Tyto implementační snahy pomohou při zvyšování povědomí o zlepšování kulturní kompetence a diverzity ve zdravotnictví.
Na úrovni odvětví je nedostatek diverzity ve vedení zdravotnických zařízení dramatický, 98 % vyššího managementu zdravotnických organizací tvoří běloši.4 Tento nepoměr v zastoupení se podobně zvětšuje při pohledu na zastoupení menšin ve vedoucích funkcích v plastické chirurgii. Pouze 7 % primářů a vedoucích oddělení plastické chirurgie tvoří ženy. Zlepšení zastoupení žen a etnických menšin v oborech, kde dominují běloši, jako je plastická chirurgie, má potenciál zlepšit přístup ke zdravotní péči v menšinových populacích. Vedení žen je dokonce spojeno s vyšší efektivitou.11
I když jedinci z rasově nebo etnicky nedostatečně zastoupených populací dosáhnou vysokých vedoucích pozic, většina z nich pobírá nižší platy a je nadměrně zastoupena na vedoucích pozicích sloužících nemajetné populaci.12 Je velmi důležité tyto rozdíly a nerovnosti ve zdravotní péči řešit. Některá opatření k dosažení kulturní kompetence se přijímají prostřednictvím zaměření se na vyšší vedoucí pracovníky, aby kulturní kompetenci označili za vysokou prioritu.4,12 Jiní navrhují zaměřit se na kulturní kompetenci ve zdravotnictví u kořenů, konkrétně v lékařském vzdělávání. Mezi zjištěná problematická témata patří nedostatečná expozice a nedostatečné vzdělávací a výukové programy týkající se rozmanitosti; kulturní kompetence je bohužel často vnímána jako nízká priorita v přetíženém akademickém kurikulu.13
V odvětví zdravotní péče bylo vyvinuto úsilí o dosažení kulturní kompetence s cílem poskytovat kulturně konformní péči.4 Přehled kulturně kompetentních systémů ve zdravotnictví identifikoval 5 intervencí ke zlepšení kulturní kompetence: (1) výstrojní programy pro nábor a udržení různorodého personálu, (2) školení kulturní kompetence pro poskytovatele zdravotní péče, (3) využívání tlumočnických služeb k zajištění efektivní komunikace osob z různých prostředí, (4) kulturně vhodné zdravotnické vzdělávací materiály k informování personálu o různých kulturních prostředích a (5) poskytování kulturně specifických zdravotnických zařízení.14 Zvýšenou informovaností a začleněním těchto intervencí lze zlepšit kulturní kompetence v plastické chirurgii od lůžka až po operační sál.
Naneštěstí chybí literatura spojující kulturně kompetentní vzdělávání s výsledky pacientů, odborníků a organizace. Horvat et al. vytvořili čtyřdimenzionální koncepční rámec pro hodnocení účinnosti intervence: vzdělávací obsah, pedagogický přístup, struktura intervence a charakteristiky účastníků. Je nezbytné, aby se budoucí studie řídily metodologickou přísností a reprodukovatelností, aby se co nejlépe zdokumentoval pokrok.15
Zkoumání 119 kalifornských nemocnic ukázalo, že neziskové nemocnice slouží rozmanitějším skupinám pacientů, jsou na bohatších a konkurenčnějších trzích a vykazují vyšší kulturní kompetence. Tvrdí se, že bude existovat tržní motivace pro zavádění kulturně kompetentních programů, pokud bude kulturní kompetence spojena s lepšími zkušenostmi pacientů.16 Tvůrci politik a instituce toho mohou využít a začlenit postupy kulturní kompetence do metrik pro motivační platby. Navíc posílení veřejného podávání zpráv o péči o pacienty a kvalitě nemocnic podpoří konkurenci v oblasti zdravotní péče a přiměje organizace, aby usilovaly o kulturní kompetence.16
Snaha o etnickou rozmanitost a kulturní kompetence v plastické chirurgii je nezbytná pro adekvátní péči o vyvíjející se a různorodou populaci pacientů. Je nezbytné, aby oddělení plastické chirurgie přijala postupy založené na důkazech, které podporují kulturní kompetenci, včetně podpory náboru různorodých poskytovatelů zdravotní péče, využívání tlumočnických služeb, školení o kulturní kompetenci pro členy zdravotnického týmu a distribuce informací o kulturní kompetenci zaměstnancům nemocnice. S demografickými změnami v populaci se musí i oddělení plastické chirurgie vyvíjet tak, aby vyhovovala potřebám různorodých moderních pacientů.
.