Sam Hollander, který je spoluautorem singlu Panic! at the Disco, je pyšný na jeho vlastnosti, které vyčnívají jako bolavý palec. „Žijeme v podivné éře uniformní stejnosti, a to mě přivádí k šílenství,“ říká. „Byl jsem v místnostech, kde lidé vytáhli pluginy Splice a během dvou minut okamžitě sestavili základ skladby se stejnou změnou, jakou jsem slyšel ve 400 skladbách v rádiu. Mnohokrát jsou lidé odměněni za presety.“
Hollanderova cesta do hudebního průmyslu je asi stejně zvláštní jako struktura skladby „High Hopes“. (Zpráva Soundfly se podivuje: „Kdo kdy slyšel o mostu, který se vmáčkne mezi přiléhající části předzpěvu a refrénu?“). V roce 1991 podepsal dvacetiletý Hollander smlouvu s vydavatelstvím Select Records, ale jeho debutového alba se „prodalo asi pět kopií“ a ve 23 letech zůstal bez smlouvy.
Sam Hollander nazývá „High Hopes“ od Panic! at the Disco „osmiakordovým zázrakem“.
Charity Daw
Díky trendům v hudebním průmyslu byl i on bez směru. „Chtěl jsem do rocku vnést Brill Building, ale spoluautorství prostě nebylo v kurzu – rock se nacházel v éře Kurta Cobaina a samostatných kapel,“ vzpomíná Hollander. „Bušil jsem na dveře, ale odezva byla nulová. Tak jsem dělal, co jsem mohl, abych v tom zůstal. Naučil jsem se dělat beaty a dělal jsem remixy pro Def Jam. V zámoří jsem dělal znělky a taneční desky. Napsal jsem písničku pro BaHa Men. Byla to hrozná dřina.“
Hollander se také začal věnovat vývoji kapel, ale i když jeho kapely stále dostávaly smlouvy, žádná z jejich písní se neuchytila. „Myslím si, že mám vzácné vyznamenání:
Prvních šest nebo sedm desek, které jsem natočil, pět z nich nikdy nevyšlo, šestá vyšla 11. září a už o ní nikdo nikdy neslyšel a sedmou Dreamworks zabalil,“ říká Hollander.
Zlom v jeho kariéře nastal díky Gym Class Heroes: Hollander je spoluautorem singlu „Cupid’s Chokehold“, který v roce 2007 získal platinovou desku. „Přešel jsem od nahrávání desek pro velké vydavatelství za statisíce dolarů bez úspěchu k nahrávání desky Gym Class Heroes As Cruel as School Children za 29 000 dolarů včetně masteringu,“ říká. „Ta deska mi změnila život.“ Začal budovat svou sbírku desek – spoluprodukoval skladby „Shake It“ od Metro Station (dvojnásobná platina) a „Check Yes Juliet“ od We the Kings (platina) – a umisťovat písně do vyšších pater popových hvězd: Katy Perry, One Direction.
V následujícím desetiletí se spoluautorství stalo populárnějším v každém žánru – na většině největších streamovaných hitů loňského roku se podílelo pět a více autorů -, díky čemuž se Hollanderova vize Brill Building-meets-rock zdá být dosažitelnější. Dnešní výzvou není Brill Building polovina formule, ale rocková polovina: Komerční úspěchy tohoto žánru se propadly.
Přes to se Hollanderovi podařilo vybojovat si místo pro psaní rockových hitů ve světě, který o ně většinou nestojí. V poslední době je jeho nejproduktivnější spolupráce s Panic! at the Disco. V roce 2015 pomohl napsat platinovou desku „Emperor’s New Clothes“ a loni zlatou desku „Say Amen (Saturday Night)“.
Před napsáním „High Hopes“ se Hollander „nacházel na temném místě“, „existoval na zdravé dietě lodních drinků a zoufalství“. „Objevují se tvůrčí frustrace – mám toho tolik, co bych chtěl dát ven, a někdy, když se cítím ukamenován, prostě začnu klesat,“ vysvětluje. A u alba „High Hopes“ se mu opakovaně nepodařilo najít správný směr. „Refrén se táhl – několikrát mi ho přehráli a já ho osekával na kousky, ale nikdy se nezhmotnil,“ říká. „Myslím, že jsem nikdy neslyšel, že by písnička prošla tolika iteracemi a skutečně fungovala,“ dodává Scott Nagelberg, který řídí Panic! at the Disco.
Hollander popisuje svůj konečný průlom s jasnými detaily dlouholetého textaře. „Nasadil jsem si sluchátka, lehl si na verandu a slunce mi prostě pražilo do lebky,“ říká. „Začal jsem slyšet optimismus. Snažil jsem se ho usměrnit.“
Napsat píseň je jen polovina úspěchu: K tomu, aby se z ne-rapů staly hity, je zapotřebí pečlivý a často nákladný proces. (Rap je stále jediným žánrem, který dokáže trvale vybouchnout sám o sobě.) Tato kampaň částečně připadla Nagelbergovi, který tvrdí, že neobvyklá struktura – a akordy navíc – ve skladbě „High Hopes“ posluchače neodradily. Právě naopak: „To je frankensteinovská, teatrální povaha Panic!“ vysvětluje. „Má to být tak trochu výzva.“
Přesto Panic! at the Disco považovali skladbu za příliš popovou na to, aby vedla jejich kampaň Pray for the Wicked. „Chtěli jsme jít tam, kde jsou kořeny kapely: k alternativě ,“ říká Nagelberg. „Say Amen (Saturday Night)“ se tam v červnu dostala na první místo. Když kapela začala propagovat „High Hopes“, posunula ji do alternativy, popu a poprvé i do Hot AC, formátu zaměřeného na dospělé, který může promazat kolečka crossoveru. „Začalo se to tam dobře testovat a myslím, že tento průzkum hodně pomohl popovým programátorům ,“ říká Nagelberg.
Podpora všech tří formátů současně byla v poslední době klíčová pro rockové písně, které doufají, že osloví široké publikum: V týdnu od 9. ledna vysílala rádia skladbu „High Hopes“ ke kombinovanému publiku 155 milionů posluchačů. A protože, jak říká Nagelberg, „rádio plodí streamování, streamování plodí rádio“, singl také v lednu zaznamenal více než 3 miliony streamů denně na Spotify. Stále vydělává více než dva miliony denně a vede si tak dobře, že kapela zatím nevydala třetí singl z alba.
Hollander nyní o „High Hopes“ mluví jako o „osmiakordovém zázraku“. „Co mi láme srdce, je to, že intelektuální zvědavost jako by vyletěla oknem a jen se honila za tím, co se zrovna děje na Spotify,“ říká. „Budu dál jezdit podivnými objížďkami na semaforech.“