Výsledky
Z vybrané skupiny pacientů splnilo v průběhu sledovaného období kritéria pro zařazení do studie pouze 94 pacientů (81,0 %). Třicet šest respondentů (38,3 %) nedodržovalo antiepileptickou léčbu. Nebyly zjištěny žádné statistické rozdíly mezi muži a ženami, pokud jde o jejich věk, věk při stanovení diagnózy epilepsie, věk matky, délku trvání epilepsie, počet členů rodiny, počet špatných adherentů nebo frekvenci záchvatů. Nejdůležitějšími faktory, které významně ovlivňovaly adherenci pacientů k předepsané léčbě, byly věk matky, počet členů rodiny, počet podávaných léků, stabilita manželství rodičů, podpora rodiny a frekvence záchvatů a také pravidelnost vztahu mezi pacienty a jejich zdravotníky. Nejčastější příčinou non-adherence u této skupiny pacientů byla zapomnětlivost, následovaná nemožností získat léky a strachem z vedlejších účinků léků. Naše výsledky také odhalily, že počet pacientů, kteří se cítili být stigmatizováni, je významně vyšší ve skupině non-adherentních pacientů ve srovnání s pacienty se silným pocitem normality (P < 0,05). S dobrou adherencí souvisel pozitivní vztah mezi adherencí a škálami potřebnosti a prospěšnosti, na kterých mají pacienti silnější přesvědčení o nezbytnosti léků pro kontrolu nemoci
.