Umění & Kultura
V rozhovoru pro Art of Fiction v našem novém podzimním čísle Alice McDermott prozradila, že právě pracuje na velmi krátkém románu. Tento formát ji již dlouho zajímá a vedla na toto téma kurz pro své studenty magisterského studia na Univerzitě Johnse Hopkinse. „Seznam četby rozděluji do tří volných kategorií: A Day in the Life, An Inciting Incident a A Life. V každé kategorii čteme tři romány a studenti pak začínají psát vlastní krátké romány, přičemž tyto poněkud zaměnitelné kategorie používají jako strukturní vodítka,“ říká. „Na výuce krátkého románu je úžasné, že struktura je v něm vším a často je zřetelnější než v dlouhém a klikatém pětisetstránkovém románu.“ Požádali jsme ji, aby se s námi podělila o několik svých oblíbených krátkých románů, které uvádí níže:
Den v životě
Užij si den od Saula Bellowa
Jedná se o román, který spěje k předem danému závěru (strana 2: „Dnes měl strach. Uvědomoval si, že se jeho rutina brzy rozpadne, a tušil, že ho čeká obrovský průšvih, který se dlouho předvídal, ale doposud byl bez formy.“), aniž by jeho hlavní hrdina – lajdácký, ukňouraný, zklamaný, vyčerpaný, rozkošný Tommy Wilhelm – ztratil vlastní zoufalý, kofeinový, stále blikající pocit naděje. Všechno je to v jazyce: v tomto románu není snad jediná věta, snad jediný detail, který by vás zkroušeně, pronikavě nerozbolel u srdce.
Jeden den v životě Ivana Děnisoviče od Alexandra Solženicyna
Román, který dokazuje, že úmornost nemusí být pejorativem. Ledové plahočení Ivana Denisoviče Šukova tímto dlouhým, chladným, rutinním dnem v sibiřském pracovním táboře umocňuje trýznivé drama: boj o jídlo, o práci, o to, aby se člověk vyhnul potížím, aby zůstal člověkem v těch nejnelidštějších podmínkách. Tento román, méně oslavovaný než kdysi, je víc než historický artefakt nebo politický traktát, je to mrazivé (doslova) umělecké dílo.
Paní Dallowayová od Virginie Woolfové
Překvapilo mě, že mnoho čtenářů tento román nepovažuje za krátký, ačkoli má necelých dvě stě stran (mé vlastní, libovolné kritérium). Není pochyb o tom, že díky bohatosti jazyka, mnoha postavám a dějovým liniím, střídání úhlů pohledu se při zpětném pohledu zdá být delší.
Je to však právě krátkost románu, která čtenáři umožňuje, aby jako zadržený tón zaslechl zvuk posledního slova v jeho slavném prvním řádku: „Paní Dallowayová řekla, že ty květiny koupí sama,“ jak zaznívá (byť jen našemu podvědomému uchu) v poslední větě románu: „Neboť tam byla.“
Podnětná událost
Kronika předpovězené smrti Gabriela Garcíi Marqueze
Tady je pro každého spisovatele, který o to usiluje, ilustrace postřehu E. M. Forstera, že v každém vyprávění by měl vše zastřešovat pocit nevyhnutelnosti. „Toho rána, kdy se ho chystali zabít, vstal Santiago Nasar v půl šesté ráno, aby počkal na loď, na níž měl přijet biskup.“ Nevyhnutelnost – co myslíte?“
Sbohem, uvidíme se zítra od Williama Maxwella
Jaká lepší podnětná událost než zvuk výstřelu. Je však známkou bohaté složitosti Maxwellova soucitného a krásně vyprávěného příběhu o nájemných farmářích na Středozápadě počátku dvacátého století, že studenti v mé třídě donekonečna diskutují o tom, jaká je zde skutečná podnětná událost: je to výstřel, první setkání dvou milenců, přátelství mezi farmáři, přátelství mezi chlapci, svatba vypravěčova otce, smrt jeho matky? Tato debata o následcích odráží vypravěčovu snahu pochopit, jak by kdokoli z nás mohl žít svůj vlastní život „nezničený“ tím, co nezavinil.“
Ethan Frome od Edith Whartonové
Pokud dokážete zapomenout na vše, co jste cítili nebo slyšeli o tomto románu, když (pokud) vás ho nutili číst na střední škole, budete schopni lépe ocenit jeho genialitu. Je tu krajina a charaktery a, ano, onen pocit nevyhnutelnosti, mistrně manipulovaný tak, že se přesvědčivě objevují okamžiky radosti, krásy, naděje, i když nikdy neztrácíme ze zřetele onen klesající pocit zmaru. Tato spisovatelka věděla, co dělá.
Život
Maud Martha od Gwendolyn Brooksové
Krátký román básnířky a jako takový je toho tolik řečeno v mezerách, v mlčení, jako v každé epizodě a scéně. Krátký román, v němž je více života – drsného, krásného, truchlivého, oslavného života – než v mnoha dveřních stopkách. Ne celý život, sledujeme Maud Marthu jen od dětství po těhotenství s druhým dítětem, ale dech a tlukot srdce a život od okamžiku k okamžiku. Je to jeden z těch románů, které byste nikdy neměli pitvat, román jazyka a obrazu a pravdy.“
Vlakové sny Denise Johnsona
Divoké a podivné – je to Denis Johnson – ale zároveň patří k nejlidštějším a nejsoucitnějším jeho románům. Při vší živosti je v jeho hlase cosi tklivého, nejasně udiveného, což se k životnímu příběhu dělníka na divokém a rychle se měnícím americkém Západě dobře hodí. Přírodní krásy i drsný realismus, živě fantastické, tragické i všední, doba navždy pryč. To vše na něco málo přes sto stranách.
Budka v podkroví od Julie Otsuky
Stísněný, a přesto neuvěřitelně rozsáhlý, krátký román využívá kolektivní my k evokaci života japonských žen, které byly na počátku dvacátého století přivezeny do San Franciska jako „nevěsty z obrazu“. Výsledný chór je fascinující. Zkušenost každé z žen zůstává jedinečná a osobitá, i když se jejich hlasy spojují v celek – celek, který stoupá a klesá a pak, obratně a tragicky, zaniká a mizí. Kniha, která začínajícím autorům krátkých románů připomene, že je třeba riskovat, k čemuž v delším díle možná nebudete mít odvahu. Ať už se riziko podaří, nebo nepodaří, nebude to na dlouho.