Předpovídá dávka nebo zátěž viru, jak moc onemocníte COVID-19?

Pasažéři výletní lodi, kteří se v polovině března nalodili u argentinského pobřeží, ještě více než týden po vyplutí lodi nevěděli, že žijí v ohnisku nákazy virem COVID-19.

Důvod, proč tito cestující nic nevěděli? Protože většina případů na výletní lodi byla asymptomatická.

Výzkumníci nyní poukazují na tuto epidemii na výletní lodi, na které byly všem cestujícím poskytnuty chirurgické masky, jako na důkaz, že univerzální maskování může mít za následek vyšší podíl asymptomatických případů COVID-19. Jiné epidemie převážně asymptomatických případů, kde bylo zavedeno plošné maskování, například ve věznicích a masokombinátech, poskytují epidemiologické údaje o tom, že masky by mohly snížit virové inokulum – a v důsledku toho snížit závažnost onemocnění.

Doktorka Monica Gandhiová a doktor George Rutherford z Kalifornské univerzity v San Francisku v článku v časopise New England Journal of Medicine vyslovili hypotézu, že plošné maskování populace může působit jako určitý druh „variolace“, kdy jsou jedinci vystaveni menšímu množství virových částic a dochází k imunitní reakci.

Gandhi pro MedPage Today uvedl, že virové inokulum neboli počáteční dávka viru, kterou pacient přijme, je jedním z pravděpodobných faktorů určujících konečnou závažnost onemocnění. Ta je oddělená od následné virové zátěže pacientů, tedy úrovně replikujícího se viru měřené v kopiích na ml.

Hypotéza „variace“ tvrdí, že na určité úrovni inokulum zahltí imunitní systém, což vede k závažnému onemocnění. Při nižší hodnotě (a tato hranice se může u jednotlivých osob lišit) se jedinec úspěšně brání infekci s mírným nebo žádným klinickým onemocněním.

„Zdá se, že nemoci, u nichž imunitní systém hraje velkou roli v tom, jak onemocníte – a imunitní systém se podílí na patogenezi -, nejsou schopny zvládnout velké virové inokulum,“ řekl Gandhi v rozhovoru.

Těžký průběh COVID-19 může být způsoben reakcí známou jako cytokinová bouře, což je imunitní reakce, při níž tělo napadá své vlastní buňky a tkáně na rozdíl od samotného viru. Ačkoli tato teorie ještě nebyla prokázána (a byly navrženy i jiné teorie, například bradykininová bouře), spouštěčem může být velká počáteční dávka SARS-CoV-2.

Zkoušky, při nichž se lidem podávají různé dávky virové RNA, samozřejmě nejsou etické. Studie na zvířatech však poskytují předběžné důkazy o tom, že virové inokulum by mohlo ovlivnit závažnost onemocnění, poznamenal Gandhi. Například ve studii na syrských křečcích měli ti, kteří byli infikováni vyšší dávkou viru SARS-CoV-2, horší výsledky ve srovnání s těmi, kteří byli infikováni menším množstvím viru.

Ukázalo se také, že křečci s maskou měli menší pravděpodobnost onemocnění COVID-19 než křečci bez masky, jak zjistila samostatná studie. A pokud onemocněli, bylo jejich onemocnění mírnější.

„Víme, že vyšší inokulum infekčního agens obecně způsobuje, že lidé onemocní hůře,“ řekl doktor Peter Katona, odborník na infekční choroby a profesor na Kalifornské univerzitě v Los Angeles.

Přestože se objevují výzkumy, že virové inokulum může hrát roli v závažnosti onemocnění COVID-19, jiní odborníci na infekční nemoci zkoumali, jak může být virová nálož – množství virové RNA přítomné v krevním řečišti – také faktorem závažnosti onemocnění.

V časopise The Lancet Respiratory Medicine skupina vedená doktorem Carlosem Cordonem-Cardem z Icahn School of Medicine at Mount Sinai v New Yorku uvedla, že virová zátěž pacientů, kteří na onemocnění COVID-19 zemřeli, byla výrazně vyšší než u pacientů, kteří přežili (průměrná log10 6,4 kopií na ml oproti 5,2 kopií na ml). Navíc za každou další zjištěnou jednotku virové RNA pozorovali vědci o 7 % vyšší riziko úmrtí.

Dřívější studie publikovaná v časopise The Lancet Infectious Diseases rovněž zjistila, že podle doktora Yang Liu z Nanchang University v Číně a jeho kolegů byla průměrná virová nálož u těžkých případů koronavirů více než 60krát vyšší než u lehkých případů.

Skupina Cordon-Cardo napsala, že ačkoli kategorizace pacientů s COVID-19 je stále výzvou, „přeměna kvalitativního testování na kvantitativní měření virové nálože pomůže klinickým lékařům při stratifikaci rizika pacientů a výběru mezi dostupnými terapiemi a studiemi.“

Ravina Kullar, PharmD, MPH, odbornice na infekční choroby a epidemioložka, která hovořila jménem Společnosti pro infekční choroby v Americe, uvedla, že otázka, jak by měli poskytovatelé léčit pacienty s vysokou virovou náloží, je zásadní.

Pacienti s vyšší virovou náloží „by potenciálně měli být od počátku léčeni spíše steroidy dexametazonem než antivirotiky, aby se předešlo cytokinové bouři, která by mohla vést k horším výsledkům,“ řekl Kullar.

Výzkum zkoumající, zda pacienti s vyšší virovou náloží budou mít horší výsledky, však není jednoznačný. Jihokorejská studie publikovaná v časopise JAMA Internal Medicine zjistila, že virová zátěž se neliší u asymptomatických pacientů oproti pacientům s příznaky.

Podle odborníků sice existují důkazy, že virová zátěž může naznačovat, jak závažné může být onemocnění COVID-19, ale zároveň si nemyslí, že je to jediný faktor, který přispívá k závažnému onemocnění.

„Myslím, že vše závisí na imunitním systému člověka,“ řekl Kullar. „Virová nálož je součástí obrazu, ale není to úplný obraz.“

Pacienti, kteří jsou starší, mají již existující onemocnění, jako jsou kardiovaskulární choroby nebo rakovina, nebo nedostatky imunitního systému, jsou stále ohroženi závažným onemocněním a virová nálož sama o sobě nemusí být přesným prediktorem.

Katona uvedl, že mnoho otázek ohledně virové nálože a závažnosti onemocnění zůstává nezodpovězeno: například jak souvisí s přenosností a také jaký je nejlepší způsob jejího měření (vzorky slin vs. vzorky z nosohltanu).

„Známe některé neznámé, ale je zde také mnoho neznámých,“ řekl Katona. „Jsem přesvědčen, že virová nálož dělá rozdíl. Jen jsme to nebyli schopni důsledně prokázat.“

.