Purim je v židovské domácnosti jistě radostnou událostí – s kostýmy, hodováním a pitím (dokud se kostýmy neosvědčí a nejsou nepohodlné).
Žádná oslava svátku Purim se samozřejmě neobejde bez tradičního čtení příběhu o Ester.
Přestože je Ester jmenovkyní knihy, její role je často opomíjena.
Ironicky řečeno, přestože je Ester jmenovkyní knihy, její role (alias Hadaši) je často opomíjena. Místo toho často stavíme proti sobě dobro a zlo – Mordechaj versus Haman – a považujeme Ester za roztomilou židovskou roztleskávačku na vedlejší koleji.
Ale odsunout Ester z centra pozornosti znamená podcenit sílu tohoto příběhu.
Je jednou z mála, skutečných hrdinek Tanachu. A podle toho, co čteme, není její příběh zrovna tak hezký jako její tvář. Je drsný a (bohužel) blízký čtenářům, kteří možná mají vlastní pohnutou historii.
Tady je několik věcí, kterými si Ester prošla:
Žila ve vyhnanství.
Ester a značná část židovského národa žila po babylonském vyhnanství rozptýleně po celé Persii. Přestože jim byla udělena svoboda vrátit se do vlasti, mnoho Židů raději zůstalo ve vyhnanství, než aby se vrátili do válkou zničeného Jeruzaléma.
2. Byla sirotek.
Podle Písma neměla Ester žádné rodiče. Ztratila otce i matku a vychovával ji její starší bratranec Mordechaj (Ester 2,7).
3. Byla zajata.
Perský král Xerxes (alias Achašveróš) byl se svou ženou nespokojený a hledal za ni náhradu. Proto přirozeně vydal nařízení, aby k sobě shromáždil všechny vhodné panny v kraji.
Když tedy byl vyhlášen králův rozkaz a nařízení a když bylo v citadele Susa shromážděno mnoho mladých žen v péči Hegaje, byla i Ester odvedena do královského paláce a dána do péče Hegaje, který měl ženy na starosti. (Ester 2,8)
V Písmu čteme, že Ester byla mladá a mimořádně krásná. Z jazyka, který je zde použit, také vidíme, že Ester neměla příliš velké slovo v záležitostech, které se odehrávaly. S největší pravděpodobností nepředložila životopis ani nadšeně nezvedla ruku, aby se přihlásila do harému. Byla mladá, krásná a byla zajata.
Byla znásilněna.
Tato část je pro lidi šokující – dokonce i pro ty, kteří v rámci každoroční oslavy Purimu přečetli celou Megilu. Písmo však o tom, co se stalo, mluví zcela jasně.
Když přišla řada na každou mladou ženu, aby vešla ke králi Achašveróšovi, poté, co byla dvanáct měsíců podle předpisů pro ženy, protože to bylo pravidelné období jejich zkrášlování, šest měsíců olejem z myrhy a šest měsíců kořením a mastmi pro ženy – když mladá žena takto vešla ke králi, dostala to, co si přála vzít s sebou z harému do královského paláce. Večer vcházela dovnitř a ráno se vracela do druhého harému, který měl na starosti Šašgaz, králův eunuch, jenž měl na starosti konkubíny. Znovu by ke králi nevstoupila, ledaže by se králi zalíbila a byl by na ni zavolán jménem.“ (Ester 2,12-14)
Panny, které byly všechny poměrně mladé, byly doprovázeny ke králi, kterému prý v té době bylo přibližně 40 let. Odváděli je jednu po druhé, aby se s nimi vyspal. Nevrátily se k ostatním pannám, ale místo toho byly přidány k počtu ostatních králových konkubín (tj. sexuálních otrokyň bez postavení manželky). Žádný jiný muž se nikdy nemohl stát jejich manželem a krále už nikdy nespatřily, pokud s nimi nebyl „spokojen“. Stručně řečeno, král si před nákupem vyzkoušel všechny modelky a „koupil“ si Ester, aby nahradila jeho bývalou královnu.
Riskovala popravu.
Když se Mordechaj dozví o Hamanově (králův rádce) plánu na vyhlazení celého židovského národa, je Ester odsunuta do centra dění. Mordokaj posílá královně vzkaz, aby se vrhla před krále a prosila ho jménem svého lidu o milost. To nebylo tak snadné, jak by se mohlo zdát. Ester věděla, že každý, kdo se přiblíží ke králi bez předchozího předvolání, je zabit – pokud král nemá náladu prodloužit své žezlo a ušetřit jeho život. To, o co ji Mordokaj žádal, mohlo být klidně to poslední, co kdy udělala.
Mordokaj však řekl: „Nemysli si, že v královském paláci unikneš víc než všichni ostatní Židé. Budeš-li totiž v této době mlčet, povstane pro Židy úleva a vysvobození odjinud, ale ty i dům tvého otce zahynete. A kdo ví, zda jsi nepřišel do království právě pro takovou chvíli, jako je tato?“ (Ester 4,13-14). Dobrý den, židovská vina.
Ester, Mordechaj a židovský lid se tedy postili a modlili. Pak Ester předstoupila před krále.
Král jí vděčně podržel žezlo. Vyslechl její případ a vyhověl jejím prosbám.
Bůh použil Mordechaje i Ester mocným způsobem, aby zachránil židovský lid před vyhlazením.
Ester nebyla roztleskávačka. Nebyla Mordokajovou pomocnicí.
Ester nebyla roztleskávačkou. Nebyla Mordokajovou pomocnicí. Když se na chvíli zaměříme na Ester jako na jednotlivce a budeme se zabývat velmi skutečnými a hroznými věcmi, které tato Boží žena prožila, můžeme jasněji vidět její charakter a odvahu a Boží vykupitelskou lásku, která působí navzdory lidským hříchům.
Vybral si ženu, které vzal všechno – rodiče, svobodu, panenství – a dal jí všechno. Použil někoho, kdo byl kvůli pohlaví, kultuře a okolnostem bezmocný a neviditelný, a učinil z ní klíčovou, impozantní hrdinku.
Estřin příběh je mocnou připomínkou toho, že Bůh může přinést nový život, vykoupení a svobodu, i když se to zdá být nemožné.
„Hle, chystám se udělat něco nového; už teď to přichází. Což to nevidíte? Vskutku, udělám cestu na poušti a potoky na poušti.“ „Vskutku, já udělám cestu na poušti a potoky na poušti. (Izajáš 43,19)
.