Abstrakt
VÝCHODISKA A CÍLE: Prognóza starších pacientů s akutní myelogenní leukemií (AML) je obvykle neutěšená, přičemž skutečné přežití starších pacientů nezařazených do klinických studií není známo. Retrospektivně jsme hodnotili vliv agresivního a neagresivního přístupu na přežití u 1005 pacientů ve věku >60 let registrovaných v databázi kooperativní skupiny GIMEMA. DESIGN A METODY: Pacienti skupiny A (n=621) podstoupili agresivní léčbu, zatímco pacienti skupiny B (n=384) podstoupili neagresivní léčbu. Skupiny se lišily rozložením rizikových faktorů: pacienti ve skupině B měli vyšší průměrný věk, horší výkonnostní stav (PS) a vyšší podíl předchozího myelodysplastického onemocnění. Výsledky: Celkový medián přežití byl ve skupině A 7 a ve skupině B 5 měsíců (p min 0,0001). Při multivariační analýze byly s významně kratším přežitím spojeny následující faktory: věk >71 let (RR=1,27; 95% CI=1,07-1,50), PS=2-4 (RR=1,44; 95% CI=1,24-1,68), počet bílých krvinek >10 000 ml (RR=1,37; 95% CI=1,06-1,75) a srdeční dysfunkce vyžadující léčbu (RR=1,26; 95% CI=1,05-1,50). S agresivní nebo neagresivní léčbou nebyl spojen žádný rozdíl v přežití (RR=1,1; 95% CI=0,94-1,32). Pacienti ve věku min. 70 let, bez srdečního onemocnění, ale s počtem bílých krvinek > 10 000/ml vykazovali významně lepší přežití při agresivní léčbě (medián přežití 7 vs 3 měsíce, p = 0,011). INTERPRETACE A ZÁVĚRY: Přes zřejmou selekci pacientů s horší prognózou ve skupině B byl rozdíl v přežití mezi oběma skupinami marginální. Multivariační analýza neprokázala významný přínos v přežití u agresivně léčených pacientů. Všechny tyto úvahy naznačují, že starší pacienti s AML celkově pravděpodobně nebudou mít prospěch z agresivní léčby, takže ta by měla být nabízena pouze vybraným pacientům.