-Sara N., přežila rakovinu pochvy
Věk v době diagnózy: 38 let
Jsem zaměstnaná manželka, matka tří dětí a vysokoškolská profesorka. Když zrovna nevozím děti na fotbal a gymnastiku, obvykle mě najdete schoulenou v klubíčku při čtení knihy, na túře v lese se svými labradory nebo na kajaku po řekách a jezerech Severní Karolíny. Vyrůstala jsem v rodině příslušníků letectva, takže časté stěhování ve mně vzbudilo lásku k cestování. Snažím se cestovat a poznávat tolik, kolik nám naše peněženky dovolí.
Když mi bylo 38 let, začala jsem po pohlavním styku pozorovat špinění. To pro mě nebylo normální a kvůli předchozí hysterektomii jsem už neměla menstruaci. Zpočátku to bylo jen malé množství, ale po několika týdnech to začalo být výraznější. Nakonec jsem silně špinila po celý den a potřebovala jsem hygienické vložky.
Kromě neobvyklého krvácení jsem nepociťovala žádné jiné příznaky, neměla jsem žádné bolesti a jinak jsem byla zcela zdravá. Krvácení se však zhoršovalo a bylo tak neobvyklé, že mě vyděsilo. Věděla jsem, že něco není v pořádku, a snažila jsem se co nejdříve dostat k lékaři.
Nejprve jsem navštívila svého rodinného lékaře. Při vyšetření si kromě krvácení ničeho nevšimla, ale udělala mi Pap test a test na lidský papilomavirus (HPV). O několik dní později přišly výsledky, které ukázaly abnormální buněčné změny a byly pozitivní na HPV. O několik let dříve mi byla diagnostikována dysplazie děložního čípku (pozn. redakce: s abnormálními buňkami) a HPV. (Poznámka redakce: Lidský papilomavirus je hlavní příčinou rakoviny děložního čípku. HPV je běžný virus, který se přenáší z jedné osoby na druhou při intimním styku kůže na kůži. HPV se můžete nakazit vaginálním, análním nebo orálním sexem s osobou, která má tento virus. Nejčastěji se šíří při vaginálním nebo análním sexu. Nejméně polovina sexuálně aktivních lidí bude mít někdy v životě HPV, ale jen málo žen onemocní rakovinou děložního čípku)
Objednala jsem se ke gynekologickému onkologovi na kolposkopii a vyšetření. Bohužel jsem musela čekat několik týdnů, než jsem se dostala na termín. Když lékař zahájil mé vyšetření, všimla jsem si, že trvá déle než obvykle. Řekla mi: „No, určitě jsem ráda, že jste dnes tady. Máte útvar o velikosti vajíčka, který způsobuje vaše krvácení.“ „Ano,“ odpověděla jsem. Říct, že mě to šokovalo, je slabé slovo. Ze svých předchozích zkušeností jsem si myslela, že mám jen větší dysplazii nebo cystu. Nikdy bych nečekala, že budu mít nádor, natož tak velký.
Naplánovali mi biopsii, aby mohli odebrat a vyšetřit buňky. Zatímco jsem čekala na výsledky biopsie, žila jsem v nejistotě. Věděl jsem, že je něco špatně, ale neměl jsem jasnou odpověď, co to je. V koutku duše jsem se hluboce obávala, že by to mohla být rakovina. Takže když mi lékař zavolal a oznámil mi, že se skutečně jedná o rakovinu, cítila jsem směs úlevy, že mám odpověď, zděšení z diagnózy a odhodlání, že teď mám s čím pracovat a jít dál. Na ten telefonát do konce života nezapomenu.
Následovaly další testy. Rakovina byla lokalizovaná, ale právě začala zasahovat mé lymfatické uzliny. Naštěstí nezasáhla jiné pánevní orgány. Konečná diagnóza zněla: rakovina pochvy ve stadiu 2B. Zahájila jsem léčbu, která zahrnovala 25 zevních ozařování, šest týdenních infuzí chemoterapie a intersticiální brachyterapii vyžadující šestidenní pobyt v nemocnici. (Poznámka redakce: Při intersticiální brachyterapii se zařízení obsahující radioaktivní materiál zavádí přímo do tělesné tkáně.) Můj nádor byl příliš velký na to, aby se dal odstranit chirurgicky bez poškození dalších pánevních orgánů, takže léčba byla navržena tak, aby ho zmenšila a zničila okolní buňky a zabránila tak dalšímu růstu.
Léčba byla intenzivní a přinesla závažné vedlejší účinky. Ztratila jsem chuť k jídlu, měla jsem hrozné gastrointestinální příznaky a byla jsem vyčerpaná. Stal jsem se těžce chudokrevným. Během dvou měsíců jsem ztratila 20 kilogramů a veškerou sílu. Jsem moc vděčná svému manželovi a mamince, že se mě ujali a zvládli domácnost, abych se mohla soustředit na uzdravení. Bez jejich podpory si nedokážu představit, že bych prošla tím, čím jsem prošla.
Můj poslední PET sken byl tři měsíce po ukončení léčby a vyšel NED – žádné známky onemocnění. Byla to jedny z nejsladších slov, které jsem kdy slyšela, a tak krásný okamžik, který jsem mohla sdílet se svým manželem. Nyní chodím každých několik měsíců na kontroly a budu pečlivě sledována několik let.
Přestože mám strach z recidivy a úzkost, která vede k mým kontrolám, z větší části jsem opět zdravá a aktivní a jsem za to velmi vděčná. Rakovina vám svým způsobem pomůže „přiblížit“ vaše priority. Mám tendenci se více soustředit na čas strávený s rodinou a přáteli, na zábavu a hledání radosti a na to, abych zažila co nejvíce dobrodružství.
Cítím také velkou odpovědnost za to, abych pomáhala obhajovat a vzdělávat ostatní. Moje onemocnění bylo způsobeno virem HPV, kterému lze předcházet. Vakcína proti HPV pro mě nebyla dostupná, ale nyní je k dispozici. Se současnou technologií máme sílu vymýtit rakovinu spojenou s HPV během jediné generace. Mým posláním je pomáhat šířit informace, aby se i ostatní mohli rozhodovat zdravěji. Mluvit o mé nemoci a HPV může být nepříjemné a nepohodlné, ale pokud to pomůže ostatním, považuji to za úspěch.
Můj vzkaz ostatním ženám zní: zeptejte se svého lékaře na testy Pap a HPV. Screeningy jsou důležité pro včasné zachycení případných problémů, kdy jsou lépe léčitelné. Nedovolte, aby vám strach, rozpaky nebo stud zabránily vyhledat pomoc, kterou potřebujete. Nejste v tom sama!