Pohádka Kocour v botách je příběhem známým po celém světě, který si mnohé kultury přebírají, přivlastňují a mění. Děj se točí kolem kocoura (v některých případech šakala, gazely nebo dokonce převlečené víly), který pomocí lsti a podvodu získá moc, bohatství a ruku princezny pro svého nemajetného a nízko postaveného pána. Ve folklorním vyprávění je neobvyklý tím, že v něm není zřejmé morální ponaučení – s bohatstvím získaným dvojím podvodem, právoplatnými majiteli zbavenými svých pozemků a nevinnými princeznami falešně danými za ženu.
Příběh se poprvé objevil tiskem s knihou Giovanniho Francesca Straparoly Tvárné noci (vydanou v letech 1550 až 1553). Tato dvousvazková sbírka obsahovala celkem sedmdesát pět příběhů a je velmi významná jako první evropská pohádková kniha obsahující pohádky. Její autor Giovanni Francesco byl mistrem vypravěčem a jeho vlastní život je zahalen tajemstvím. Zatímco jeho jméno pravděpodobně znělo „Giovanni Francesco“, jeho příjmení „Straparola“ je považováno za výmysl. Není typické pro rodinná jména té doby a místa (která obvykle vycházela z oficiálního zaměstnání nebo místa) a jeho doslovný význam „žvanil“ se zdá být pravděpodobnou přezdívkou pro spisovatele. Nicméně jeho „blábolící“ pohádky zahrnují mnoho prvních známých příkladů některých z našich nejoblíbenějších pohádek – nejznámějším příkladem je Kocour v botách.
Příběh o Kocourovi v botách se poprvé objevil ve Straparolových „Tvářných nocích“
S názvem Costantino Fortunato (což znamená „Šťastný Costantino“) pohádka Giovanniho Francesca do značné míry „zafixovala“ strukturu vyprávění pro všechny následující. Mimořádně chytrý kocour poskytuje nejmladšímu ze tří bratrů obživu a díky řadě „vzestupných obchodů“ s králem (včetně jeho lsti, aby chlapce oblékl do knížecích šatů) nakonec získá pro svého pána krásný zámek a ruku princezny. Toto vyprávění pravděpodobně inspirovalo Charlese Perraulta, mistrovského francouzského vypravěče, k jeho slavným Histoires ou Contes du Temps Passé (1697). Perraultův příběh Le Maître Chat, ou Le Chat Botté (Kocour v botách) je obzvláště zajímavý, protože se jedná o první příběh, v němž se objevují kočičí fešácké boty, a také o první variantu, v níž je zmíněn zlobr. V pohádce Giovanniho Francesca se mladík pouze ujal vlastnictví hradu mrtvého rytíře – zatímco u Perraulta kocour chytře zabije zlobra, který mění podobu.
VYBRANÉ KNIHY
Dva Perraultovy přídavky jsou velmi zajímavé. To, že kocour žádá boty, svědčí o jeho nadpozemské povaze. Jak čtenář nepochybně předpokládá, nejde o obyčejného kocoura (mluvícího ani jiného!), ale boty jsou symbolem jeho vysokého postavení jako osudového tvora – pro takového „zvířecího pomocníka“ by se nehodilo, aby byl bosý. Za druhé, Perraultovo zařazení zlobra do hradu odkazuje na starobylý původ pohádky. Jak kdysi tvrdil Jacob Grimm, „zlobři“ pocházejí z římské a středověké víry v Orka; boha podsvětí a trestajícího porušené přísahy, který byl degradován na nestvůru měnící podobu. Tato tradice se obecně udržovala ve venkovských oblastech, což umožnilo přežití mýtu dlouho poté, co přestali být uctíváni rozšířenější bohové. Francouzské slovo zlobr (které se skutečně poprvé objevilo v Perraultových pohádkách) vzniklo z variantních tvarů tohoto slova, ogro nebo orco, a pro znalého čtenáře dále označuje nesmírnou moc zvířecího pomocníka.
„Panská kočka“ přece dokáže zlobra v Perraultově pohádce zabít tím, že ho přesvědčí, aby se proměnil v myš, čímž ho rychle sežere. Tento prvek se opakuje ve skandinávské variantě (Pán Petr), v níž je troll pobídnut k proměně podoby (tentokrát se zmenší na myš), načež je i on sežrán kočkou. V Perraultově podání z příběhu o Kocourovi v botách nevyplývá žádné skutečné ponaučení; kocour je dokonale bezohledný dobrodruh, který čistě pro zábavu překřtí mlynářova syna na markýze, řadou zábavných podvodů mu zajistí královský sňatek a nakonec ho obohatí o bohatství a hrad zavražděného zlobra.
Ačkoli na konci nabízí dvě „ponaučení“: zaprvé, že díky znalostem a tvrdé práci lze ve společnosti povýšit, a zadruhé, že dobrý vzhled a krásné šaty jsou užitečné k získání lásky – obou těchto cílů je dosaženo pomocí legerdemain. Lze tedy pochybovat, že otevřeně moralizující tón (tak běžný pro mnoho jiných pohádek) byl u tohoto vyprávění vůbec zamýšlen.
Perraultův příběh „Le Chat Botté“ je prvním příběhem, v němž se objevují kočičí fešácké boty
.