Odd Job: Skutečná Disneyho princezna mluví o Disney Worldu:

Kristen Sotakounová se musela naučit podpis Pocahontas. Začíná výrazným zkříženým „P“ a končí kosým „S“, které se snáší pod základnu písma. V porovnání s Popelčinou nařasenou kurzívou, Tarzanovým písmem psaným sevřenou pěstí a otiskem tlapky sloužícím jako „O“ v Plutu vypadá Pocahontasin autogram, jako by ho namalovala všemi barvami větru.

Sotakoun pracovala v Disney Worldu čtyři roky, od roku 2008, kdy jí bylo pouhých 18 let. Dnes, ve svých 30 letech a s prací v herním průmyslu, říká, že na svou princeznovskou éru vzpomíná jen v dobrém.

Sotakounová, která je napůl Laosanka a napůl běloška, prošla intenzivním rychlokurzem pro každou z postav, které hrála v „zábavní“ divizi společnosti Disney, což se týká ikonických kostýmovaných postav, které vesele přebývají v zábavních parcích. Na začátku své směny vstupovala do útrob Království kouzel a byla převlečena buď za Pocahontas, Mulan, nebo Silvermist (vílu Petra Pana východoasijského vzhledu, která se poprvé objevila ve filmech Disney Fairies direct-to-DVD). Poté byla vypuštěna do areálu, aby se mohla na chvíli ztratit v „nejšťastnějším místě na světě“. Za tu dobu se Sotakounová seznámila s každou překážkou, kterou jí byl resort Disney World schopen předhodit. Viděla všechno – od plačících dětí až po pokřikující dědečky. Disneyho princeznu nic nerozhází.

Sotakounová už téměř deset let v Disney Worldu nepracuje, ale je jednou z mála bývalých princezen, které jsou ochotné se o své zážitky otevřeně podělit s každým, kdo je zvědavý. Společnost odrazuje své zaměstnance v zábavním průmyslu od toho, aby otevřeně hovořili o svém působení v parcích, a žádá všechny své Ariely, Krásky a Sněhurky, aby nikdy nepřiznávaly, že hrají své stejnojmenné postavy. Místo toho Sotakounovou a její bývalé spolupracovníky nabádají, aby v případě, že je v parku v Targetu pozná nějaký návštěvník, řekli něco jako: „Ano, jsem kamarádka Pocahontas.“

Sotakounová a já jsme si povídali o klouzavé platové stupnici v Disneyho parcích, o scéně s herci po pracovní době a o tom, jaké to pro ni, ženu bez indiánského původu, bylo, když byla požádána, aby hrála Pocahontas.

Takže, jak jste se dostala do dveří Disney Worldu?“

Rada bych vám řekla, že jsem tam okouzleně vešla a oni mi řekli: „Milujeme tě.“ A tak jsem si řekla, že se mi to povedlo. Ale v roce 2008 jsem byla na střední škole , Disney přišel do naší školy a mluvil o programu Disney CareerStart. V podstatě absolvujete školu a jdete rovnou ke společnosti Disney. Myslím, že to byla snaha dostat děti na trh práce. Hned jsem řekla mámě, že to chci dělat, a ona řekla: „Dobře, možná na pár měsíců.“

Nezačala jsem jako princezna; v tom programu se nesmíte zúčastnit konkurzu na zábavní průmysl. Takže jsem nejdřív pracovala na dětském hřišti Honey, I Shrunk the Kids. Bylo to glorifikované hlídání dětí – díváš se, jak děti lezou po obřím mravenci – a to byla velká zábava. Na konci programu, po třech měsících, se konal konkurz na baviče. Po konkurzu si mě vytáhli a řekli mi, že budu Pocahontas. Protože jsem napůl Asiatka a napůl běloška, bylo to překvapení. Oblékla jsem si kostým, nechali mě přečíst předem napsanou repliku. Pocházím z okolí Chicaga a oni mi řekli: „Mohla byste to přečíst ještě jednou a tentokrát neříkejte ‚Poca-HAHN-tus‘.“ Tak jsem to udělala. Vyfotili si mě a řekli: „Jdeš do toho!“

Když pracuješ na hřišti Honey, I Shrunk the Kids, je dostat se do zábavního průmyslu svatým grálem?“

Oh, připadá mi to jako hierarchie. Když jsem se procházel v zákulisí ve žluté polokošili s khaki šortkami a kolem mě prošel Peter Pan, ztichl jsem. Není to tak, že by mi řekli: „Poslouchej, tihle lidé jsou o tolik lepší než ty.“ Ne, to není. Člověk to prostě cítí. Cítíte, jako by kolem vás procházela ikonická disneyovská postava.

Když jste se dostala k zábavě, jak dlouhý byl tréninkový režim?

Teď je to možná jinak, ale pro mě byl trénink pětidenní. Když vás přijmou do zábavního průmyslu, nikdo není jen princezna nebo jen princ. Nejprve musíte být vycvičeni a schváleni v kožešinových postavách. První tři dny školení se sedí a kouká se na videa, co můžeš nebo nemůžeš dělat. Učíte se autogramy. Je tam opravdu strašidelná část, kdy nosíte jen hlavu a ruce postavy. Takže jste v obchodním oblečení, ale máte ruce a hlavu Chipa a Dalea. Poslední dva dny školení jdete do parku s obsluhou postaviček a setkáváte se s lidmi. Bylo to pro mě divoké, myslel jsem si, že školení bude trvat asi měsíc. A jakmile vám schválí kožich, jsou to dva dny školení pro každou „obličejovou postavu“ .

Byla jsem tak nadšená, když jsem prošla školením, a pak jsem tři týdny v kuse dělala jen Medvídka Pú.

Neměla jsem tušení, že pod maskou Medvídka Pú v Disneylandu může být žena. Takže na pohlaví účinkujícího moc nezáleží?“

Jo, takže Mickey a Minnie, jejich výška je od 4 stop 11 do 5 stop 1, takže Mickey a Minnie jsou obvykle ženy. Mám kamaráda, který je heterosexuální cis muž. Poprvé byl Srdcovou královnou, udělal si svůj set. Zeptal jsem se ho, jaké to bylo, a on na to: „Panebože, to byla taková sranda. Tátové mi klečeli na kolenou a líbali mi ruku. A pak jsem se vrátil, sundal si hlavu a pomyslel si: „Co jsem to sakra udělal?“

Takže jsi dostal rychlokurz konkrétně Pocahontas? Nebo je to školení obecnější?“

Aha, ano, je mnohem větší šance, že jako postava s tváří náhodou uděláš něco „nedisneyovského“. Můžeš mluvit, oni ti vidí do obličeje. První den tréninku na Pocahontas jsme seděli, dívali se na film a pracovali na různých způsobech jejího pózování. A trenéři jsou většinou lidé, kteří už ty postavy hráli. To je fakt sranda.

Takže Pocahontas má pár póz, které se hodí na fotky?

Jo, z nějakého důvodu nechtěli, abych si dala ruce na boky. Chtěli, abych si dala ruce na bok a zatnula je v pěst. Je to něco jako ten meme Arthur.

Co si pamatuješ ze svého prvního dne v roli obličejové postavy, venku v parku, kde se sundávají tréninková kolečka?

Bylo to divoké. Poprvé jsem šla do parku jako Pocahontas, byla jsem v Epcotu. Vyjdeš ze dveří a jen si říkáš: „Panebože.“ A pak jsi přišla do parku. Je to zvláštní, byla jsem tak nervózní. Takže jsem neprošla tréninkem hned napoprvé. Musela jsem si ho zopakovat, protože jsem byla tak zaujatá tím okamžikem.

Kdy ti tedy ta práce začala připadat normální? Kdy jsi nebyl vystrašený z toho, že jsi venku?“

Je to zvláštní, když se na tu práci dívám zpětně a říkám si, že to byla čtyři roky normální součást mého života. Jakmile mě vycvičili jako Pocahontas, byla jsem u ní pět dní v týdnu tři měsíce v kuse. V určitou chvíli, stejně jako v každé jiné práci, se ráno probudíte a řeknete si: „Fuj, dneska se mi nechce do práce.“ A tak jsem si řekla, že se mi nechce. Musela jsem si připomínat, že si říkám: „Nechci se celý den líčit a objímat děti.“

Jednou z mých výrazných vzpomínek na dětství v Disneylandu je pláč před obřím Mickeym. To je kvintesenční zážitek v Disneylandu: Děti pláčou před maskoty. Setkali jste se s nějakými plačícími dětmi? Existoval nějaký protokol, jak se s nimi vypořádat?“

Rozhodně hodně plačících dětí. Hodně, pořád. Méně s obličejovými postavičkami, ale spíše s: „Jé, támhle je Medvídek Pú, tuhle postavičku mám nalepenou na zdi!“ To se mi líbilo. A teď je z něj dvoumetrový medvěd, který na mě zírá. Ať už jste jakákoli postava, můžete tak trochu formovat svou reakci podle toho, co by ta postava udělala. Jako Medvídek Pú bych si zakryl oči a odvrátil se, jako bych se bál. Můžete se zapojit do situace a být v rámci svého hlasu. Viděla jsem několik umělců, kteří dokázali děti neuvěřitelně uklidnit. Člověk se prostě musí s tím vším poprat.“

Dovedu si představit, že u Disneyho musí existovat nějaká komunita v zákulisí. Všichni jste děti, všichni děláte tuhle divnou práci v neskutečném prostředí. Chodili jste spolu ven? Škádlili jste se v šatně? Jak vypadá scéna po zavírací době?“

Myslím si, že si lidé myslí, že je tam parta lidí, kteří divočí, jako třeba: „Co dělá Popelka v době, kdy nemá volno?“. Zákulisí je docela normální, ale můžu vám říct pár pikantnějších věcí, které se staly. Byla jsem víla Silvermist v Magic Kingdom a Toon Town. Víly sdílejí odpočívárnu i s princeznami, takže je to jedna velká odpočívárna. Jedna z Popelek mi řekla: „Lidi, právě jsem si nechala udělat plastiku prsou!“. A Belle na to: „Dobře, nechci být divná, ale můžu si na to sáhnout?“. Popelka říká: „Jen do toho!“ A tak se z toho stal vlak, ve kterém si všechny princezny a víly sáhly na Popelčina prsa a řekly: „Panebože, jsou tak opravdová!“

Některé ženy říkají, že být postavou s obličejem u Disneyho může vést k tomu, že chlapi v parku začnou být tak trochu hákliví. Máte s tím nějaké zkušenosti?“

Tak já jsem hrála Mulan, která je celá zahalená. Je oblečená od hlavy až k patě. Dostávala jsem komentáře od tatínků, kteří říkali: „Jé, ty jsi tak krásná!“. Nebo telefonní čísla napsaná na ubrouscích z Disney Worldu. Pocahontas ale byla oblečená nejméně, takže to byli vždycky starší dědečkové. … Nikdy se mi nestalo, že by mě někdo osahával, ale rozhodně se to stává. Myslím, že lidé, kteří princeznám něco říkají, mají opravdu koule. Jsi v Disney Worldu. Kolem je tolik dětí, které tuhle postavu respektují.“

Již jsme se o tom zmínili, že Disney to s rasou evidentně hraje dost rychle. Jaká byla vaše reakce, když jste byl požádán, abyste hrál indiána? Je to teď, po letech, v citlivějším kulturním prostředí, ještě divnější pocit?“

Když jsem dostala roli Pocahontas, přišlo mi to hrozně vtipné. Ale pak jsem potkala další Pocahontasy, které také nejsou indiánky. Spousta Pocahantas byly také princezny Jasmíny. Já jsem byla taky Mulan a říkala jsem si: „No, nejsem Číňanka, ale tohle je mi bližší.“ A taky jsem si říkala: „No, nejsem Číňanka. Ale jedna z Mulan byla Portoričanka. Je to divoké. Z těch osmi Mulan nebyla žádná z nás Číňanka.

Jaké je platové rozpětí Disneyho postaviček?

Před osmi lety jsem tam pracovala, ale můžu vám říct, že je tam základní plat. Postavy z kožešin si vydělají určitou částku. Je to minimální mzda, možná o něco vyšší. Ale když jsi obličejová postava, dostaneš příplatek, protože je to dovednost. Stejně tak je to s průvodem – když jste v průvodu, dostanete příplatek. Když jsem byla v programu CareerStart, byla jsem jediná z mých kamarádek, která byla princezna, takže jsem věděla, že si vydělám o tři nebo čtyři dolary víc než moje kamarádky. Ale kolísá to v závislosti na vašem rozvrhu. Pokud máte rozvrh jako Medvídek Pú, bude to jiná výplata, než když budu příští týden celá Pocahontas.

Přihlaste se k odběru newsletteru The Goods. Dvakrát týdně vám budeme posílat nejlepší příběhy Goods, které zkoumají, co kupujeme, proč to kupujeme a proč je to důležité.