Obsedantně-kompulzivní porucha:

Co je OCD?

OCD je běžná, dlouhotrvající porucha charakterizovaná nekontrolovatelnými, opakujícími se myšlenkami (obsesemi), které mohou vést lidi k opakujícímu se chování (nutkání).

Ačkoli si každý občas dělá starosti nebo cítí potřebu věci překontrolovat, příznaky spojené s OCD jsou závažné a trvalé. Tyto příznaky mohou způsobovat úzkost a vést k chování, které narušuje každodenní činnosti. Lidé s OCD mohou pociťovat nutkání opakovaně kontrolovat věci nebo provádět rutinní úkony více než hodinu denně jako způsob dosažení dočasné úlevy od úzkosti. Pokud nejsou příznaky OCD léčeny, může toto chování narušovat práci, školu a osobní vztahy a může vyvolávat pocity úzkosti.

Příznaky OCD se obvykle objevují v dětství, kolem 10. roku života, nebo v mladé dospělosti, kolem 20. až 21. roku života, a často se objevují dříve u chlapců než u dívek. U většiny lidí je OCD diagnostikována v době, kdy dosáhnou mladé dospělosti.

Jaké jsou příznaky a symptomy OCD?

Lidé s OCD mohou mít obsese, kompulze nebo obojí.
Obsese jsou opakující se myšlenky, nutkání nebo mentální obrazy, které vyvolávají úzkost. Mezi nejčastější obsese patří např:

• Obava z bacilů nebo kontaminace
• Obava ze zapomenutí, ztráty nebo špatného umístění něčeho
• Obava ze ztráty kontroly nad svým chováním
• Agresivní myšlenky vůči druhým nebo sobě
• Nežádoucí, zakázané nebo tabuizované myšlenky týkající se sexu, náboženství nebo ubližování
• Touha mít věci symetrické nebo v dokonalém pořádku

Kompulze jsou opakující se chování, které člověk cítí nutkání dělat v reakci na obsedantní myšlenku. Mezi běžné kompulze patří:

• Excesivní uklízení nebo mytí rukou
• Rozřazování nebo uspořádávání věcí určitým, přesným způsobem
• Pakovaná kontrola věcí, například zda jsou zamčené dveře nebo vypnutá trouba
• Kompulzivní počítání

Někteří jedinci s OCD mají také tikovou poruchu. Motorické tiky jsou náhlé, krátké, opakující se pohyby, jako je mrkání očima a jiné pohyby očí, grimasy v obličeji, krčení rameny a trhání hlavou nebo rameny. Mezi běžné vokální tiky patří opakované proklínání hrdla, smrkání nebo chrčení. U lidí s OCD je běžné, že mají diagnostikovanou také poruchu nálady nebo úzkostnou poruchu.

Příznaky OCD mohou přicházet a odcházet, časem se zmírňovat nebo zhoršovat. Lidé s OCD se mohou snažit pomoci si tím, že se vyhýbají situacím, které jejich obsese vyvolávají, nebo mohou užívat alkohol či drogy, aby se uklidnili. Ačkoli většina dospělých s OCD si uvědomuje, že jejich nutkavé chování nedává smysl, někteří dospělí a většina dětí si nemusí uvědomovat, že jejich chování není běžné. Rodiče nebo učitelé obvykle rozpoznají příznaky OCD u dětí.

Pokud si myslíte, že vy nebo vaše dítě můžete mít OCD, poraďte se o možných příznacích s lékařem. Pokud se OCD neléčí, může zasahovat do všech aspektů života.

Co způsobuje OCD?

Přesné příčiny OCD nejsou známy, nicméně se zvýšenou pravděpodobností vzniku této poruchy je spojena řada faktorů.

Jedním z faktorů spojených s OCD je genetika. Studie ukázaly, že mít příbuzného prvního stupně (rodiče, sourozence nebo dítě) s OCD je spojeno se zvýšenou pravděpodobností vzniku této poruchy. Vědci neidentifikovali žádný gen nebo soubor genů, které by definitivně vedly ke vzniku OCD, ale studie zkoumající souvislost mezi genetikou a OCD stále probíhají.

Kromě genetiky mohou hrát roli i další biologické faktory. Studie zobrazování mozku ukázaly, že lidé s OCD mají často odlišnosti ve frontální kůře a podkorových strukturách mozku, tedy v oblastech mozku, které jsou základem schopnosti kontrolovat chování a emoční reakce. Vědci také zjistili, že několik oblastí mozku, mozkových sítí a biologických procesů hraje klíčovou roli v obsedantních myšlenkách, nutkavém chování a souvisejícím strachu a úzkosti. Probíhá výzkum, jehož cílem je lépe porozumět souvislostem mezi příznaky OCD a částmi mozku.

Některé studie uvádějí souvislost mezi traumatem z dětství a obsedantně-kompulzivními příznaky. K pochopení tohoto vztahu je zapotřebí dalšího výzkumu.

U dětí, u kterých se po streptokokové infekci objeví náhlý nástup nebo zhoršení příznaků OCD, může být diagnostikováno onemocnění zvané Pediatrické autoimunitní neuropsychiatrické poruchy spojené se streptokokovými infekcemi (PANDAS).

Jak se OCD léčí?

Prvním krokem je promluvit si o svých příznacích s poskytovatelem zdravotní péče. Kladení otázek a poskytování informací poskytovateli zdravotní péče může zlepšit Vaši péči.

Váš poskytovatel zdravotní péče provede fyzikální vyšetření a zeptá se Vás na Vaši zdravotní anamnézu, aby se ujistil, že Vaše příznaky nejsou způsobeny jinými nemocemi nebo stavy. Váš poskytovatel zdravotní péče Vás může odeslat k odborníkovi na duševní zdraví, jako je psychiatr, psycholog, sociální pracovník nebo poradce, za účelem dalšího vyšetření nebo léčby.

Léčba OCD obvykle zahrnuje specifické typy psychoterapie (např. kognitivně-behaviorální terapii), léky nebo kombinaci obou. Odborník na duševní zdraví s vámi může pohovořit o výhodách a rizicích spojených s různými možnostmi léčby a pomoci vám určit tu nejlepší léčbu. Někdy mají lidé s OCD také další duševní onemocnění, jako je úzkost, deprese a tělesná dysmorfická porucha, což je porucha, při níž se někdo mylně domnívá, že některá část jeho těla je nenormální. Při rozhodování o léčbě je důležité vzít v úvahu i tyto další poruchy.

Je důležité dodržovat léčebný plán, protože psychoterapie i léky mohou působit až po určité době. Přestože OCD nelze vyléčit, současná léčba pomáhá mnoha lidem s touto poruchou zvládat příznaky, zapojit se do každodenních aktivit a vést plnohodnotný, aktivní život.

Psychoterapie

Psychoterapie může být účinnou léčbou pro dospělé a děti s OCD. Výzkumy ukazují, že některé typy psychoterapie, včetně kognitivně-behaviorální terapie (KBT) a dalších příbuzných terapií (např. nácvik zvratu návyků), mohou být pro mnoho lidí stejně účinné jako léky. U jiných může být psychoterapie nejúčinnější, pokud se používá v kombinaci s léky.

Výzkumy ukazují, že specifický typ CBT zvaný Expozice a prevence reakcí (ERP) je účinný při snižování kompulzivního chování, a to i u lidí, kteří nereagovali dobře na léky. Při ERP lidé tráví čas v situaci, která spouští jejich kompulzi (např. dotýkání se špinavých předmětů), a je jim zabráněno v typické kompulzi (např. mytí rukou). Ačkoli tento přístup může zpočátku vyvolávat pocity úzkosti, u většiny lidí se kompulze v průběhu léčby snižují.

Děti s OCD mohou potřebovat další pomoc od rodinných příslušníků a zdravotníků, pokud jde o rozpoznání a zvládání příznaků OCD. Odborníci na duševní zdraví mohou s malými pacienty pracovat na určení strategií pro zvládání stresu a zvýšení podpory, aby děti byly schopny zvládat své příznaky OCD ve škole i doma.

Medikace

Váš poskytovatel zdravotní péče vám může předepsat léky, které pomáhají léčit OCD. Inhibitory zpětného vychytávání serotoninu (SRI) jsou nejčastějším typem léků předepisovaných k léčbě OCD.

SRI, včetně selektivních inhibitorů zpětného vychytávání serotoninu (SSRI), se často používají k léčbě deprese a jsou užitečné i při léčbě příznaků OCD. Při léčbě SRI může trvat až 8 až 12 týdnů, než se příznaky začnou zlepšovat, a léčba OCD může vyžadovat vyšší dávky SRI, než se obvykle používají při léčbě deprese. U některých lidí mohou tyto léky způsobovat nežádoucí účinky, jako jsou bolesti hlavy, nevolnost nebo potíže se spánkem.

Lidé reagují na léky různým způsobem, ale většina lidí s OCD zjistila, že jim léky, často v kombinaci s psychoterapií, mohou pomoci zvládat jejich příznaky.

Váš poskytovatel zdravotní péče může časem upravit dávky léků, aby minimalizoval případné nežádoucí účinky nebo abstinenční příznaky. Nepřestávejte užívat léky, aniž byste se nejprve poradili se svým poskytovatelem zdravotní péče. Váš poskytovatel zdravotní péče s vámi bude spolupracovat na sledování vašeho zdravotního stavu a může upravit léčebný plán bezpečným a účinným způsobem.

Nejnovější informace o lécích, nežádoucích účincích a varováních jsou k dispozici na webových stránkách Úřadu pro kontrolu potravin a léčiv USA (FDA).

Další léčba

V roce 2018 schválil úřad FDA použití transkraniální magnetické stimulace (TMS), která se nejčastěji používá při léčbě deprese, jako doplňkové léčby pro dospělé s OCD. Více informací o léčbě pomocí stimulace mozku, včetně TMS, se dozvíte na webových stránkách NIMH.

Kam se mohu obrátit o pomoc?

Pokud si nejste jisti, kde hledat pomoc, je dobrým začátkem váš lékař. Poskytovatel zdravotní péče vás může odkázat na kvalifikovaného odborníka na duševní zdraví, například psychiatra nebo psychologa, který má zkušenosti s léčbou OCD a může posoudit vaše příznaky.

Další informace o získání pomoci a vyhledání poskytovatele zdravotní péče najdete na webové stránce NIMH Help for Mental Illnesses. Úřad pro zneužívání návykových látek a služby duševního zdraví (Substance Abuse and Mental Health Services Administration, SAMHSA) nabízí online nástroj, který vám pomůže najít služby duševního zdraví ve vašem okolí.

Znám někoho, kdo je v krizi. Co mám dělat?

Pokud vy nebo někdo, koho znáte, máte myšlenky na to, že chcete zemřít, nebo přemýšlíte o tom, že ublížíte sobě nebo někomu jinému, rychle vyhledejte pomoc.

• Nenechávejte člověka, který je v krizi, samotného.
• Zavolejte 911 nebo jděte na nejbližší nemocniční pohotovost.
• Zavolejte na bezplatnou Národní linku prevence sebevražd 1-800-273-TALK (8255) nebo na bezplatnou TTY linku 1-800-799-4TTY (4889). Můžete také poslat textovou zprávu na krizovou linku (text HELLO na číslo 741741) nebo navštívit webové stránky Národní linky prevence sebevražd. Tyto služby jsou důvěrné, bezplatné a dostupné 24 hodin denně, 7 dní v týdnu.

Účast na klinickém výzkumu

Klinické studie jsou výzkumné studie, které se zabývají novými způsoby prevence, odhalování nebo léčby nemocí a stavů. Přestože účast v klinickém výzkumu může být pro jednotlivce přínosem, účastníci by si měli být vědomi, že hlavním účelem klinického výzkumu je získat nové vědecké poznatky, aby bylo možné v budoucnu lépe pomáhat ostatním.

Výzkumníci v NIMH a po celé zemi provádějí mnoho studií s pacienty a zdravými dobrovolníky. O klinických studiích, jejich výhodách a rizicích a o tom, zda jsou pro vás vhodné, se poraďte se svým poskytovatelem zdravotní péče. Další informace naleznete na webových stránkách NIMH věnovaných klinickým studiím.

Reprinty

Tato publikace je veřejně přístupná a může být reprodukována nebo kopírována bez povolení NIMH. Uvádění NIMH jako zdroje je vítáno. Chcete-li se dozvědět více informací o používání publikací NIMH, kontaktujte prosím Centrum informačních zdrojů NIMH na telefonním čísle 1-866-615-6464, pošlete e-mail na adresu [email protected] nebo se podívejte na naše pokyny pro přetisk.