By Frances Griffey
Existuje několik aktivit, které musí všichni místní obyvatelé NorCalu absolvovat: projít se po mostě Sundial Bridge, navštívit Turtle Bay, jet k jezeru Shasta a Whiskeytown Lake a splavit řeku Sacramento.
Poté, co jsem v dětství utrpěl trauma při raftování v Trinity, jsem se zařekl, že už nikdy nevstoupím do raftu. Nedávno jsem však tento slib porušil, abych udělal něco, co jsem měl udělat už dávno, a jsem rád, že jsem to udělal.
Na letní den v Reddingu bylo neobvykle zamračené a chladné ráno. S rodinou jsme se o půl jedenácté dopoledne sešli s Lancem Lawem, majitelem půjčovny raftů North Country, v Riverside Parku, abychom se vydali na raftové dobrodružství; byl jsem vzrušený i nervózní.
„Miluju tuhle řeku. Je to tak důležité povodí,“ řekl mi Law. Jeho obdiv k řece je zřejmý a nakažlivý.
Díky chladné a čisté vodě řeka lidi přirozeně přitahuje, zejména v létě, řekl Law. Je to dokonalé osvěžení v horkém letním dni.
Dům mých rodičů leží na řece, takže jsem strávil pěknou řádku let tím, že jsem ji pozoroval ze dvora a před oknem své ložnice. Těžko uvěřit, že já, člověk narozený a vyrostlý v severní Kalifornii, jsem ji ještě nesplaval. Skoro mi to připadalo jako obřad, který jsem nesplnil.
Tak jsem tam konečně stál na břehu řeky a nastupoval do obrovského nafukovacího modrého raftu. S veslem v ruce, nad námi se tyčil most Slunečních hodin, jsem se svou rodinou poprvé pádloval na řeku Sacramento.
Pravidlo číslo jedna při sjíždění řeky na raftu: nosit záchrannou vestu.
„Základem je vždy nosit záchrannou vestu a dívat se po proudu. Dejte si dostatek času na reakci na jakoukoli překážku, ke které se můžete přiblížit,“ řekl Law. „A bavte se, užívejte si scenérie, vlezte do vody.“
A vlezl jsem do vody. Samotná voda má v létě kolem 52 stupňů, ale šokující chlad řeky v kontrastu s intenzivním suchým horkem je dokonalou osvěžující kombinací.
„To je na tom vlastně docela krásné, protože venku je horko, takže vlezete do vody. V řece sice nikdo moc neplave, ale rozhodně do ní můžete skočit. Pak se vrátíte ven a jste úplně osvěžení,“ řekl Law. „Trochu vám to sníží teplotu jádra, když v ní pár minut zůstanete, a pak už jste v pohodě. Když vylezeš ven, může být klidně 105 stupňů a ty si jen tak pluješ. Je to příjemné.“
Z pochopitelných bezpečnostních důvodů je důležité mít pro sjíždění řeky pořádný raft nebo plovací zařízení. Law nedoporučuje používat rafty typu tuby nebo bazénové hračky, protože s těmito zařízeními máte malou kontrolu a jste nakonec vydáni na milost a nemilost proudu.
„Říkáme jim zázraky na jednu cestu,“ řekl. „Stačí jedna cesta bobulovým křovím a divíte se, co se s vaším raftem stalo.“
Sjíždění řeky ale není tak těžké. Law říkal, že bys vlastně nejspíš dokázal splavit i kládu, kdybys jen použil trochu zdravého rozumu. Ale pokud nedáváš pozor, nezáleží na tom, v jakém zařízení se nacházíš, můžeš se ocitnout na okraji řeky a nechat se omámit křovím. To má za následek, že je vor plný pavouků, hmyzu a listí. Díky mé silné arachnofobii jsme se převislým křovinám vyhýbali jako moru.
Kromě nebezpečí brouků a křovin je na řece jedno místo, kterému by se měl každý vyhnout. Uviděl jsem ho vyčnívat z vody proti proudu a zrychlil se mi tep. Pod mostem Bonnyview trčí na levé straně řeky nechvalně proslulá kláda, která nejen zničila spoustu lodí, ale připravila o život i nejeden člověk. Když lidé do té klády narazí, vyhodí je to z lodi a v silném proudu se mohou snadno utopit.
„Když nedáváš pozor, přirozeně tě to strhne přímo do té věci,“ řekl Law. „Je to jako magnet. Je to jako černá díra.“
Samotné kládě bylo dost snadné se vyhnout, ale vzhledem k nezřídka se objevujícímu tisku o nehodách na řece se mnoho lidí řeky bojí. Domnívají se, že řeka rovná se smrt (můj mladší bratr, který jel na raftu se mnou, musel během čtyřhodinové cesty nejméně dvacetkrát vyslovit slovo „zemřít“). Ale v porovnání se stovkami úspěšných sjezdů nejsou úrazy opravdu tak časté.
„Nemyslím si, že by se člověk měl řeky bát, myslím, že by ji měl respektovat,“ řekl vážně Law.
Pro mě byla jedinou trochu děsivou (ale o to víc vzrušující) částí splavu jízda peřejemi. Při příjezdu k první velké sérii peřejí se mi před očima promítlo trauma z raftingu z dětství. V tu chvíli jsem nepádloval, takže jsem se oběma rukama držel boku raftu. Omylem jsme najeli do peřeje bokem a přes náš člun se převalila vlna, která nám pokryla nohy vrstvou chladné vody. Ale nezemřeli jsme, takže to byl podle mě úspěch. Nebylo to tak strašidelné, jak jsem si myslel, a ke konci výletu jsem si projíždění bílé vody vlastně užíval.“
„Je to děsivé. Je to děsivě zábavné,“ popsal Law přesně zážitek z raftingu.
Lance Law nazývá řeku Sacramento „městskou divočinou“ a poté, co jsem ji sám sjel, chápu proč.
„Tahle řeka je divoká. I když je přehrazená a průtoky jsou regulované a podobně, je to divočina,“ říká.
Divočina a scenérie je to, kvůli čemu sjíždění řeky stojí víc než za to. Během splouvání jsem viděl čtyři orly, desítky kachen a hus, volavky, volavky a další ptáky, které jsem nikdy předtím neviděl. Kromě divoké zvěře, elegantních domů a svěží zeleně stromů a keřů podél břehů je řeka poseta rybáři, vodáky, kajakáři a dalšími raftaři.
V jednu chvíli naší plavby se vedle našeho raftu zastavil říční šerif, aby se nás zeptal, jak se nám daří. Chvíli jsme si povídali a řekli mu, že jsme první raftaři na řece Sacramento a míříme do Andersonu. Řekl nám, že jsme minuli odbočku a že už jsme skoro v Red Bluffu.
Srdce se mi sevřelo v hrudi. Jak je to možné? Byli jsme na řece jen asi tři hodiny a do cíle nám to mělo trvat čtyři. Samozřejmě, že se to stane při mém prvním návratu na raftu, pomyslel jsem si.
Šerif se zasmál a mně hned došlo, že si dělá legraci. Andersona jsme samozřejmě nepředjeli. Ha. Ha.
Když jsem po čtyřech hodinách uviděl oranžově natřený strom, věděl jsem, že naše dobrodružství je u konce. Propluli jsme téměř 14 mil, z Reddingu až do Andersonu. Zvládli jsme to v pořádku. Po tomto zážitku můj strach z raftingu opadl (i když si nedokážu představit, že bych se v dohledné době vydal na nějakou peřej čtvrté třídy) a nemůžu se dočkat, až pojedu znovu.
„Myslím, že by to lidé měli dělat už jen proto, aby si uvědomili, že je to další zábava, kterou mohou dělat. Je to další aktivita, kterou můžete dělat, když žijete v Reddingu,“ řekl Law.
Takže teď máte šanci splavit (nebo pokračovat v plavbě) řeku Sacramento. Nasajte trochu slunce, trochu se namočte a podívejte se na matku přírodu v akci. Řeka Sacramento je pro severní Kalifornii více než jen zdrojem vody a energie, je součástí naší identity.
„Řeka Sacramento je jedinečná tím, že protéká přímo středem města,“ řekl Law. „Pokud žijete v Reddingu, jezdíte přes řeku neustále. Kamkoli ve městě jdete, vidíte řeku. Je to ikona.“
Digitální zpravodajský časopis o přírodě v severní Kalifornii
.