„Je nám líto, ale nejvyšší vodopád světa navštívit nemůžete. Není tam žádná vyhlídka, nebude tam žádné juchání nad duhou ve stříkajícím kataraktu. Ve skutečnosti tam žádné duhy nejsou, a to proto, že katarakt v Dánském průlivu je celý pod vodou.
Obří vodopád známý jako katarakt v Dánském průlivu, který se nachází v malém kousku oceánu mezi Grónskem a Islandem, je široký 100 mil (160 km). Ponoří se z Grónského moře přímo dolů do Irmingerského moře v délce 11 500 stop (3 505 metrů) a za sekundu přinese přibližně 175 milionů krychlových stop (5 milionů metrů krychlových) vody – čímž zastíní jakýkoli obří vodopád, který byste mohli najít na pevnině. Například Andělský vodopád ve Venezuele, nejvyšší vodopád nad mořem, je třikrát kratší než katarakt v Dánské úžině a Niagarské vodopády odvádějí 2000krát méně vody, a to i v době největšího průtoku.
Reklama
Nejúžasnější na kataraktu v Dánské úžině možná není to, jak se stal tak vysokým a mohutným, ale to, že podmořský vodopád vůbec může existovat. Je snadné představit si oceán jako obrovskou vanu, která se s přílivem a odlivem převaluje, ale mořská voda je ve skutečnosti velmi dynamická; vody s různou teplotou a slaností – a tedy i hustotou – se neustále vzájemně ovlivňují ve velkém i malém měřítku.
Katarakt v Dánském průlivu vzniká díky rozdílu teplot mezi velmi chladnými arktickými vodami Grónského moře a o něco teplejšími vodami Irmingerova moře. Protože molekuly ve studené vodě jsou méně aktivní a zabírají méně místa než v teplé vodě, jsou na sebe těsněji nabaleny, takže chladnější voda je hustší. To znamená, že když se voda z Grónského moře setká s vodou z Irmingerova moře, sklouzne skrz něj až na dno oceánu.
Tato animace ukazuje, jak může vzájemné působení studené a teplé vody pod mořskou hladinou ovlivnit povrchové podmínky:
Reklama
.