V této malé místnosti – ze všech šesti stran obložené hlubokými hroty ze skelných vláken – není žádný hluk v pozadí. Žádné zvuky z ulice, z ventilace, z okolního světa. Pouze ticho.
Ale v tomto tichu mnozí návštěvníci zjišťují, že jejich vlastní tělo začíná být docela hlučné.
Když sedí v této anechoické komoře, najednou slyší proudit svou krev, hučet své vnitřní uši, cvakat umělé srdeční chlopně.
„Panebože,“ říká Rita Dibbleová po pouhých čtyřech minutách v komoře, „skutečně jsem slyšela každý obratel.
„To je ta nejúžasnější věc, jakou jsem kdy viděla.“
„Nebo slyšela,“ říká RickAllen Meek, laborant, který si dnes odpoledne hrál na průvodce.
„Nebo neslyšela,“ odpovídá s úsměvem Dibbleová.
Tato místnost v laboratořích Orfield Laboratories Inc. v jižním Minneapolisu je tak tichá, že v ní měří záporných 13 decibelů. Je tak tichá, že ji Guinnessova kniha rekordů označila za „nejtišší místo na Zemi“. Je tak tichá, že se sem vydávají filmové štáby, akustici a zvědavé děti, jen aby si v ní poseděly.
„Je to místnost v místnosti,“ říká 69letý Steve Orfield, dlouholetý majitel laboratoře, „proto je tak tichá.“
Anechogenní komora – jeden z několika testovacích prostorů v budově – je malá: 8 x 10 x 12 stop. Ale tento prostor obklopují ze všech šesti stran klíny ze skleněných vláken, hluboké 3 stopy. Komora se vznáší na pružinách tlumících vibrace. Nejvzdálenější místnost je vyrobena z pevného betonu o tloušťce 12 palců.
Téměř pět desetiletí pomáhá Orfield společnostem od 3M po Medtronic pochopit, jak lidé vnímají vzhled a zvuk jejich výrobků. Mít tichou místnost znamená, že Orfield a jeho tým mohou testovat tiché věci. Srdcové chlopně, přístroje CPAP, mobilní telefony.
V těchto dnech se však Orfield více zajímá o to, jak by tato místnost mohla pomoci lidem s posttraumatickou stresovou poruchou, autismem a dalšími přecitlivělostmi. Ti, kteří v tichu komory seděli, popsali, jak jim to „resetovalo mozek“, řekl. „Myslíme si, že je tu velký potenciál pro terapeutické využití.“
Brzy po instalaci anechoické komory v přístavbě této budovy – bývalého sídla studia Sound 80, kde Bob Dylan slavně přetočil pět písní z alba „Blood on the Tracks“ – Orfield rozmístil mikrofony za 20 000 dolarů, které dokážou měřit až minus 2,5 decibelu. „Mikrofonům to zatopilo,“ říká Orfield.
Guinnessova kniha rekordů uznala komoru jako nejtišší místo na světě hned dvakrát – v roce 2005 s hodnotou minus 9,3 decibelů a v roce 2013 s hodnotou minus 13 decibelů. Několik souvislostí: Za hranici slyšitelnosti lidského kojence se považuje zhruba 0 decibelů.
V roce 2015 však laboratoře Orfield Labs dostaly špatnou zprávu. Guinness nyní uděloval titul „nejtišší“ anechoické komoře v sídle společnosti Microsoft ve Washingtonu. Jejich údaj dosáhl „nepředstavitelně tiché hodnoty -20,35 dBA“, jak uvádí Guinnessova stránka (dBA je míra decibelů).
Orfield toto tvrzení zpochybňuje. Poukázal na to, že jeho laboratoř musela dodržovat vyšší standardy, včetně požadavku na udržení naměřené hodnoty po dobu jedné hodiny. I v jeho anechoické komoře se podle něj dostávaly okamžité hodnoty do záporných 20.
„Doufáme, že podáme žalobu“ a získáme titul zpět, říká Orfield.
Titul Microsoftu však zájem o toto místo v Minneapolis neovlivnil. Laboratoře dříve pořádaly bezplatné prohlídky a žádaly návštěvníky, aby přispěli 20 dolary na potravinový regál. Návštěvy však odváděly hrstku zaměstnanců laboratoří od jejich práce. Dnes si laboratoř účtuje 125 dolarů za osobu, přičemž minimální částka je 250 dolarů.
„My jim to naúčtujeme a oni přijdou,“ říká Orfield. „Přijíždějí z celého světa.“
Dibble, který se nedávno přestěhoval do St. Paulu, si anechoické komory všiml v Atlas Obscura a zaujala ho. „Říkala jsem si, že všichni chodí do Kapitolu a do katedrály,“ říká. „Já jdu do anechoické komory.“
Dlouho zpívala ve sboru a oceňovala velkolepou akustiku klenutého stropu. Dibbleovou proto fascinovala představa opaku: místnosti, která by neumožňovala žádnou ozvěnu. „Je to jako protilátka,“ říká po hodinové prohlídce. „I když něco milujete, občas si od toho potřebujete odpočinout.“