Jak na to je rubrika sexuálních rad časopisu Slate. Máte dotaz? Pošlete ji Stoye a Richovi sem. Je to anonymní!
Milý Jak na věc,
S manželkou jsme manželé už nějakých 40 let a blíží se nám důchod. Máme (již dospělé) děti, takže o sexu nebyla řeč. Ale sex pro ni nikdy nebyl prioritou. Nezajímá ji nic víc než: „Strč to tam a netrvej to moc dlouho“.
Přiznám se: v minulosti jsem trochu bloudil. Nejsem na to hrdý, ale nemůžu se za to omlouvat. Je to fakt. Při svých intermezzech jsem byl opatrný, bezpečný a nikdy jsem se k ní nechoval neuctivě. Nevyužíval jsem svých několika „přátel“. Zůstaly jsme v dobrých vztazích.
Ale to teď nedělám a chci se soustředit na svou ženu. Jsme dobrý pár ve většině ohledů. Vychovali jsme skvělé děti a máme společné politické názory. Máme stejný názor na finance a vybudovali jsme si slušné hnízdečko. Nejsme bohatí, ale nemáme žádné skutečné finanční starosti. Mám spoustu nedostatků a vždy jsem se jí podřizoval. Kouřím a piju, ani jedno z toho jí nevadí. Přesto jsem byl profesionální muž, vydělával jsem slušné peníze a byl jsem dobrý otec. Umývám nádobí. Zametám podlahu. Děti jsme si pořídili později. Děti jsme měli na prvním místě. Soustředili jsme se na ně a na domácnost, ne na sebe. Ale najednou jsou děti pryč a nám táhne na šedesát.
Teď, když jsem obrátil pozornost k manželce, nevím, jak dál. Nemá ráda hluboké líbání. Nerada poskytuje nebo dostává orální sex. Nemá ráda prstění. Rozšířený sex „bolí“ (i když moje velikost je zcela průměrná). Ani jsem neuvažoval o tom, že bych se zeptal na hrátky se zadkem. A teď jsme sami. Je to čím dál horší: Chvíli se mnou škube, postaví se mi a pak zvadne, když přijde čas na penetraci. Říká, že stárnu. To je pravda. Řekl jsem jí, že jak člověk stárne, sex je víc o mysli než o testosteronu. Upřímně řečeno, nedokážu se postavit při pomyšlení na to, jak dělám mokrý polštář. Moje otázka: Můžeš mi poradit, jak vést rozhovor a zaujmout přístup, který by reflektoval jak její, tak moje problémy? Obávám se „zlatých let“, kdy chybí zábava a hra.
-Ještě neumřela
Milá ještě neumřela,
obě byste měly navštívit lékaře. Ty, aby ses ujistil, že nemáš nějaký skrytý zdravotní problém způsobující vadnutí tvé vůle, a ona, aby se ujistila, že nemáš nějaký skrytý zdravotní problém způsobující bolestivost sexu.
Ta fyzická část by mohla být jednoduchá: Pokud jste zdravý, léky na E.D. by mohly pomoci kompenzovat změny hormonů, o kterých se zmiňujete. Při sexu používáte lubrikant, je to tak? Pokud ne, pro mnoho žen je to rozhodující pro příjemný sex, zejména s přibývajícím věkem.
Budete si muset s manželkou promluvit a povzbudit ji k návštěvě lékaře. Máte možnosti od „Tenhle sloupkař, co mi psal do poradny, říká, že prosím tě, jdi na vyšetření sexuálního zdraví“ až po „Miluju, když jsme si sexuálně blízcí, a chci se ujistit, že ti nic fyzicky nebrání v tom, aby sis sex užívala“. Možná kombinace. Řekni jí, že tam půjdeš taky.
Za předpokladu, že tam není nic fyzického, budete si chtít promluvit znovu. Mluvili jste někdy významně o sexu? Pokud ano, můžete čerpat z toho, co bylo v minulosti úspěšné – úspěch je definován jako otevřená, klidná diskuse. Pokud ne, je tu místo, kde můžete začít: „Nikdy jsme o sexu nemluvili a já jsem zvědavý na tvé pocity a myšlenky“. Nebo prosté „Můžeme si o sexu promluvit?“.
Možná prožívá bolest, kterou nemusí. Možná si myslí, že užívat si sexualitu je hanebné nebo špinavé. Její vlastní hormony mohou měnit její chuť na sex, i když říkáte, že je to už dlouho problém. Možná je asexuální – nemá zájem o sex – a sex provozuje z pocitu povinnosti. To se nedozvíte, dokud si o tom nepromluvíte.
Pokud vaše žena nemá o sex zájem, mohl byste se jí zeptat, co si myslí o tom, že si berete jiné milence. Pokud jí to nevadí, nebylo by hezké, kdybyste si uspokojovali své sexuální choutky a bylo to transparentní? Protože aby bylo jasno, pokud jste vystupoval bez jejího vědomí, bylo to rozhodně neuctivé.
Milá Jak na věc,
jsem svobodná matka, která letos slaví čtyřicítku, a jsem z toho nadšená! Miluji svou kariéru; myslím, že skvěle vychovávám svého dospívajícího syna; mám koníčky a zájmy, které mě udržují aktivní a duševně stimulují; jsem zdravá; a věřím, že jsem atraktivní. Přesto je pro mě nesmírně těžké chodit na rande nebo najít vztah s mužem. Jsem něco, co by někteří mohli považovat za typ A. Jsem alfa ve většině oblastí svého života, kromě vztahů. Tradiční genderové role ve vztahu mám opravdu ráda. Ale myslím, že si nikdo nedá tu práci, aby se to o mně dozvěděl. Kdysi jsem byla zasnoubená a opravdu jsme měli vyvážený, velmi zdravý (v mnoha ohledech) partnerský vztah. Naše rodiny se nedokázaly smísit, a tak jsme se rozešli. Vyrovnala jsem se s tím a velmi vážně se uzdravila a nesnažila bych se randit, kdybych na to nebyla připravená. Než jsem potkala svého bývalého snoubence, setkala jsem se s tím samým, co prožívám nyní. Ale on mi prostě rozuměl a byl silný, ale ne namyšlený nebo dominantní. Probudil ve mně velmi jemnou a ženskou stránku.
Takže jsem přirozeně nakloněná věřit, že někdo tam venku by mohl dokázat totéž – nebo si to možná jen namlouvám. Slyším muže říkat, že chtějí silnou, nezávislou ženu. Ale zjišťuji, že čím častěji to říkají, tím méně je pravděpodobné, že budou vědět, co si se silnou nezávislou ženou počít. To je moje osobní zkušenost. Při setkání s muži si dávám pozor a přitom jsem stále sama sebou. Jsem otevřená, příjemná a dokážu vést konverzaci. Jen se cítím strašně znechucená. Mám pocit, že být taková, jaká jsem, mě odrazuje. Muži mi doslova vyjmenovali všechny důvody, proč je přitahuji, řekli mi, že jsem materiál pro vztah, nebo dokonce materiál pro manželku, a pak se zatmělo. Puf! Pryč! Takže teď si myslím, že je to jen čára a jsem vypnuta datování dohromady. Internalizovala jsem si to tak, že si myslím, že je se mnou něco špatně. Zkusila jsem něco jiného, a když jsem jednou někomu skutečně řekla, že dávám přednost tradičním mužsko-ženským rolím – že nerada ve vztahu „nosím kalhoty“ -, špatně si to vyložil tak, že chci být ovládána. To rychle skončilo. Je to, co společnost považuje za „silné a nezávislé“, opravdu takový problém? Miluji svůj život a ráda bych ho sdílela s tím pravým.
-Alfa v ulicích
Milá Alfo v ulicích,
zníš pochopitelně frustrovaně. Seznamování, proces třídění různých potenciálních protějšků, abychom našli někoho dostatečně blízkého našim potřebám a přáním, někdy trvá déle, než bychom chtěli. Možná by mělo smysl dát si od randění na chvíli pauzu, abyste se vydýchala a obnovila své sebevědomí.
Napadá mě, jestli bys nemohla zvážit, zda bys neměla dát přednost své nejměkčí a nejženštější noze. Místo toho, abys čekala, až ji muž vytáhne, představila bys ji a uvidíš, jak zareaguje. Jde o to, aby tato jemnost byla ve skutečnosti vaší součástí, nikoli něčím, co spontánně vzniklo interakcí s tím správným mužem. Vaše sartorické signály mohou být užitečné – šaty, měkké halenky a sukně. Pokud nosíte make-up, můžete ho zjemnit, a pokud ho nenosíte, můžete použít trochu řasenky. Vytvořte si prostor pro chování, které hledáte – například mu dejte takt, aby vám otevřel dveře.
A existují způsoby, jak sdělit, že dáváte přednost tradičním genderovým rolím, které mohou být účinnější než „nerada nosím kalhoty“. Konkrétní údaje se zde zdají být užitečné – chceš, aby ti u večeře někdo objednával? Máte rádi přímé projevy sexuality? Jde spíše o ochrannou řeč těla, například abyste se drželi na stavební straně chodníku? Udělejte si seznam všech těchto mužských věcí, které máte rádi, a seznam všech ženských věcí, které rádi děláte, a připravte se na to, že až budete příštímu rande sdělovat, kdo jste, budete to muset upřesnit.
Téměř jistě narazíte na několik mužů, kteří si budou myslet, že chcete být kontrolována nebo že s vámi chtějí špatně zacházet. Zdá se, že si s tím umíš poradit. Nezapomeň, že se stejně poznáváte, nechodíte na konkurzy. A je mi líto, že je tak těžké najít partnera.
Milá Jak na věc,
Jsem 24letá muslimka. V mé části komunity byl sex vždy „špinavý, hříšný“ akt, což skončilo tím, že jsem si k sexu vypěstovala odsuzující postoj. Ačkoli jsem otevřená a uznávám skutečnost, že každá žena má právo zkoumat sama sebe – jsem neustále nadržená a měla jsem několik pokusů o sex, ale nešlo to -, nemohu se přestat cítit jako děvka. Vyrůstala jsem s matkou, která mi říkala, že budu lakomá a nikdo mě nevezme za ženu, když budu mít předmanželský sex. Ztratila jsem sebedůvěru. Moje logika a pocity jsou neustále v rozporu. Zlobím se na sebe, že jsem dovolila, aby myšlenky druhých vedly k pocitům, které mi ve skutečnosti nepatří. Nemohu si pomoci, ale odsuzuji i sama sebe za to, že myslím na vzrušující a netradiční sexuální fantazie. V mé komunitě by vaše osobní touhy měly po porodu doslova zemřít. Dokonce se cítím hrozně po masturbaci, když je moje rodina doma. Jak se nemám odsuzovat a necítit se hrozně za to, že mám takové sexuální choutky?
-Není levné
Milé Není levné,
Můžete vědět, že děláte něco zdravého, a zároveň cítit stud. Můžete věřit, že sex je pozitivní aspekt života, a zároveň se obávat nesouhlasu rodičů nebo náboženství. Mnohá náboženství rámují sex mimo oddané, monogamní manželství jako špatný, ale ty říkáš, že jsi otevřená a prosazuješ právo žen na sebepoznání. Logicky věříte, že sex není špatný. Víte, že masturbace je zdravá praktika. Přiznat si, že vaše pocity nejsou logické, by mohlo pomoci.
Jesse Bering v knize Perv mluví o tom, že znechucení a vzrušení mají protikladný vztah – vzrušení potlačuje znechucení a znechucení se vrací brzy po orgasmu. Zajímalo by mě, jestli zažíváte něco podobného, kdy se po vyvrcholení opět vkrádají negativní pocity. Myslím, že až se to stane příště, měla byste si s těmito pocity chvíli posedět. Naslouchejte jim a pozorujte je. „Dobře, jsem naštvaná a to je v pořádku. „Dobře, stydím se, a to je v pořádku“. Pokud máte chuť své pocity napsat nebo vypsat, udělejte to, ale buďte opatrní s odhalováním, protože to vypadá, že stále žijete s rodinou. Uvidíte, zda se váš vztah k těmto pocitům změní, když si s nimi sednete nebo je vyjádříte.
Pokud se při masturbaci, když je rodina doma, cítíte hůř, než když je pryč, vybírejte si čas moudře.
Další věc, kterou můžete udělat, je vyslechnout své vlastní myšlenky o sexu. Pokud je vaše filozofie kolem tohoto tématu rozkolísaná, mají tyto pochybnosti úrodnější půdu. Zeptejte se sami sebe, proč se domníváte, že sexuální potěšení je právem žen. Zeptejte se sami sebe, proč vůbec máte sexuální apetit a proč máte orgán, který, pokud to věda dokáže posoudit, slouží výhradně k potěšení. Rozvíjejte své myšlení o sexu. Buďte připraveni si odpovědět, když se objeví ten malý pochybovačný hlásek.
Milý Jak na to,
S manželkou jsme svoji už téměř 14 let. Vzali jsme se ve svých 20 letech a oba jsme produktem poměrně náboženské výchovy. Před svatbou jsme byli oba panicové, a i když jsme před svatbou chodili s jinými lidmi, nejvíc, co se kdy s jinými lidmi stalo, bylo těžké muchlování. Navzdory internalizovanému náboženskému tlaku na „čistotu“ a nedostatku zkušeností na obou stranách nám dobrý sex vlastně přišel relativně snadný. Před svatbou jsme o tom hodně mluvili a v posledních deseti a půl letech jsme se snažili udržovat komunikaci otevřenou a rozvíjet náš sexuální život spolu s naším životem. Před několika lety jsme vzájemně opustili naše náboženství a moje žena se přihlásila k bisexualitě. Technicky vzato jsme měli otevřené manželství po dobu běžících pěti let, aby mohla prozkoumat tuto stránku sebe sama. Měla několik přítelkyň, zatímco já jsem se spokojil s tím, že jsem s ní zůstal monogamní.
Tak v čem je problém? Zatímco ona nemá problém mluvit o sexu, iniciovat sex jakýmkoli způsobem bylo pro mou ženu velkou překážkou. Říká, že je příliš stydlivá na to, aby si o něj řekla, a dává přednost tomu, abych ho inicioval já. Mně to v zásadě nevadí a funguje to dobře, ale vede to k určitým třenicím, protože se kvůli tomu někdy cítím nežádoucí. Když si o sexuální intimnosti neřeknu, tak k nim prostě nedojde. Můžeme bez toho být týdny nebo měsíce. I když její libido je určitě nižší než moje (říká, že jí stačí asi jednou týdně, zatímco já bych raději denně – to je v pořádku, chápeme to, libida jsou různá), je sexuálně frustrovaná z dlouhých mezer a chce sex, ale prostě se nedokáže přinutit, aby o něj požádala.
Snažil jsem se k tomu přistupovat z různých úhlů a mluvili jsme o tom, jak jí to zpříjemnit. Ale zdá se, že nic nezmění to, jak se cítí – a ona se cítí příliš stydlivá na to, aby iniciovala sex nebo jakýkoli jiný druh sexuální intimity. Dokonce ani líbání. Když jsme spolu chodili a poprvé se vzali, líbali jsme se často, ale teď se málokdy líbáme déle než jednu nebo dvě vteřiny. Opět říká, že se prostě stydí líbat – je jí to trapné. Mluvili jsme o tom, jestli jsou v tom nějaké fyzické problémy (např. že se stydí za svůj dech nebo že se jí nelíbí moje vousy atd.), ale ona říká, že to není nic z toho, jen její stydlivost.
Bohužel to narušilo i její další vztahy mimo naše manželství. S poslední přítelkyní se rozešla částečně proto, že chtěla, aby všechno iniciovala její přítelkyně, a styděla se líbat. Nějaké rady nebo doporučení, jak by se mohla méně stydět a stydět i za drobné intimnosti a jak iniciovat sex, když ho chce?
-Rarely Been Kissed
Milý RBK,
To, že píšeš ty a ne tvoje žena, mi zvedá vlajku. Předpokládám, že je možné, že se také stydí oslovit, ale vypadá to, že jste o tom mluvili, manželka vám řekla, co potřebuje, a vy jste se rozhodl problém zveličit.
Mám spoustu otázek. Chci vědět, jestli se po svatbě s tebou stala stydlivější. Chci vědět, jestli se stalo něco, co tu změnu způsobilo. Pokud byla takhle stydlivá, když jste spolu chodili, jak to tehdy překonávala, aby tě mohla políbit, a jaký je problém s použitím stejné taktiky teď? A co jí na líbání připadá trapné? Pozornost? To, že dotýkat se ústy cizích úst je vlastně dost divné, když se nad tím člověk zamyslí? Považuje svou neschopnost iniciovat sex za problém?
Bez dalších informací je těžké vědět, jak jí pomoci, ale třeba mi napíše odpovědi na některé z mých otázek. To bych byl moc rád.
-Stoya
Více Jak na to
Nevím přesně, jak se vyrovnat s něčím, co se stalo včera večer. Jsem se svým přítelem už asi pět let. Jsme přesné protiklady jeden druhého: Já jsem emocionální a cítící; on není tak emocionální a cítící jako já, i když vím, že mě miluje a záleží mu na mně. Minulý rok jsme měli sex asi jednou za měsíc a já se od něj cítila velmi vzdálená. Zeptala jsem se ho, co bych mohla udělat, abychom byli intimní častěji, a on řekl: „Nic, prostě jsme opravdu zaneprázdněni“ (byli jsme, abychom byli spravedliví). Poté se zdálo, že si je sexu více vědom, a měli jsme sex v průměru jednou týdně. Teď, poslední měsíc, to zase ochladlo. Včera večer jsem mu řekla, že bych to opravdu ráda vyřešila. Zeptala jsem se ho, jestli to byl problém i v minulých vztazích. Řekl, že ne. Požádala jsem ho, aby mi prosím řekl, proč nemáme sex častěji, abych to mohla napravit. Bylo mi jasné, že chce něco říct, ale nechtěl. Zeptala jsem se znovu a to, co řekl, mě zničilo.