Na měsíc jsem přestal pít – a to, co jsem se o sobě dozvěděl, mě překvapilo

Leden je období, kdy se zbavujeme starých návyků a začínáme nové – je to čistý štít a často si dáváme předsevzetí, která mají trvat celý rok. Letos jsem se pustil do krátkodobé, ale jasné a rychlé změny: čtyři týdny bez alkoholu. Suchý leden, jak se tomuto fenoménu říká, je tolik potřebná přestávka od alkoholu po bláznivých společenských kalendářích, které přicházejí s několika týdny mezi Dnem díkůvzdání a Novým rokem. I jako pouhého společenského pijáka mě zdokumentování této výzvy trochu vyděsilo – popravdě řečeno, už jsem to zkoušel, a to jen s mírným úspěchem. S novým smýšlením jsem chtěla dát suchému lednu tu nejlepší šanci.

Pravidla

S pomocí redaktorky NBC News pro zdraví a výživu Dr. Madelyn Fernstromové jsem si stanovila základní pravidla, podle kterých se budu pohybovat 31 dní bez svého oblíbeného společenského maziva.

Mým prvním pravidlem samozřejmě bylo, že se na měsíc leden vykašlu na alkohol, a to na opravdový měsíc – od 1. do 31. ledna (což znamená, že na Nový rok si nedám žádnou chlupatou). Potřeboval jsem se obrátit na doktorku Fernstromovou, aby mě navigovala nejen ve zdravotních pravidlech této výzvy, ale i v těch společenských. Doporučila mít vždy v ruce skleničku, bez ohledu na její obsah.

„Měli byste si dát něco, co vypadá jako to, co pijí ostatní, ale bez alkoholu. Může to být, víte, virgin mary, seltzer a limetka,“ říká. „Prostě něco, co se mísí s lidmi.“

Další tvrdé a pevné pravidlo (a možná to nejtvrdší):

„Hlavní je to neoznamovat… děláte to jen pro sebe,“ připomíná mi doktorka Fernstromová. „Řekněte to důvěryhodnému příteli nebo příbuznému s tím, že víte, jsem společenský piják, ale až půjdeme ven, zkusím to na měsíc … a řekněte to jednomu nebo dvěma lidem, ale nedělejte to velké oznámení.“

Dr. Fernstromová také držela na uzdě moje zdravotní očekávání na tento měsíc. Možná zhubnu pár kilo, ale vzhledem k tomu, že bych kalorie z alkoholu nenahrazoval jídlem, nedošlo by k žádným velkým zdravotním přínosům nebo znatelným změnám v mé fyziologii. A když by mohlo dojít na společenské situace s novými lidmi, doporučila mi jako výmluvu malou bílou lež ve smyslu užívání antibiotik nebo dokončování projektu do práce.

Dále mě doktorka Fernstromová ujistila, že pokud jde o společenské situace, není všechna naděje ztracena: „Je to zadržování něčeho, když neřeknu, no, nemůžu si dát alkoholický nápoj? Odpověď zní ne. Jste stejný společenský člověk, ať už pijete s lidmi, nebo ne.“

S těmito radami jsem se vydal na měsíc bez alkoholu, s menším počtem sobotních ranních bolestí hlavy a snad i se stejným množstvím zábavy.

Jste stejný společenský člověk, ať už pijete s lidmi, nebo ne.

JEDEN TÝDEN:

Můj první den suchého ledna měl těžký začátek. I když jsem na Silvestra a Nový rok pracoval, 31. ledna jsem si dopřál skleničku nebo dvě prosecca, protože jsem věděl, že budu celý měsíc na suchu. A ejhle, úplně jsem si zapomněla nastavit budík a zaspala jsem. Žádná motivace vás nepřiměje k tomu, abyste se drželi svých zbraní bez alkoholu, tak jako panika, že se musíte dostat včas do práce.

V pátek, můj první víkend v rámci této výzvy, jsem doma pořádala herní večer a byla jsem zvědavá, jestli se mi tento experiment podaří v místnosti plné lidí a jejich koktejlů skutečně udržet. Ačkoli mě mrzelo, že jsem byla jediná, kdo nepil (připravila jsem se na to tím, že jsem finančně utrácela za luxusní seltzer a kaloricky tím, že jsem si k večeři dala kousek pizzy), nikdo si toho nevšiml a nikomu to nevadilo, což bylo v intimním prostoru milé překvapení. Přitom moji spolubydlící byli jedni z mála lidí, kteří si byli vědomi mého suchého měsíce, a protože skupina byla poměrně malá, nikdo jiný na to neupozornil.

Další výhoda: v neděli jsem se hned zvedl z postele, možná právě díky své abstinenci od alkoholu.

Po příliš velkém množství svátečních koktejlů v průběhu prosince jsem začal dobře, psychicky i fyzicky – žádná kocovina, která by bránila víkendovým tréninkům, a zatím jen minimální dopad na mé sociální interakce.

Druhý týden: Druhý týden bez alkoholu vedl k několika výzvám, počínaje prvním rande, s někým z aplikace … v baru. Jak doporučil doktor Fernstrom, řekl jsem malou bílou lež o tom, že „dobírám antibiotika“, jejíž logiku můj partner žertem zpochybnil. Objednala jsem si sodovku a on ji pustil. Zmínil se, že začal se Suchým lednem a už to vzdal, a já odolala nutkání vyhrknout, že to dělám taky, abych zmírnila svou vlastní sociální úzkost. Dal si tři piva, já vypila několik klubových limonád a domluvila si druhé rande – relativně úspěšné.

Druhé jsem strávila odpoledne s kamarádkou z jiného města a ona mi navrhla, abychom si zašli na skleničku. Ve chvíli mírné paniky z toho, že nejsem schopná se dostatečně vysvětlit, jsem šla na toaletu, abych sebrala myšlenky a plán hry. Když jsme hledaly bary, zmínila jsem se, že pít nebudu, a ona místo toho navrhla manikúru – mnohem důstojnější využití 12 dolarů. Krize zažehnána.

Nakonec jsem se v neděli večer cítila trochu rozhozená a obvykle jsem si jen odskočila za roh pro pití. Přišlo mi hloupé jít do nejbližšího podniku (trochu nóbl vinárny), sám, na sodovku. Zůstala jsem doma a kalorie z chlastu jsem použila na dezert.

V této fázi hry mě už trochu unavovalo chodit na společenské akce a nepít. Ani mi nechyběl pocit z alkoholu, spíš společenský aspekt chození do hospody. Byl by to pro mě další experiment, abych zjistil, jak budou probíhat poslední dva týdny – rozhodnu se vzdát se alkoholu nadobro, nebo se to snad obrátí k horšímu?“

TŘETÍ TÝDEN: SKUTEČNÁ ZKOUŠKA CHARAKTERU

Po dvou týdnech poměrně nabitého společenského kalendáře jsem nebyl tak nadšený z myšlenky pokračovat v chození ven bez alkoholu. Na konci třetího týdne jsem šla na další rande a strávila další útulný večer u kamarádky.

Můj partner mi moc nevěřil mou malou bílou lež o antibiotikách (že by byl hypochondr?) a začal se vyptávat, jak dlouho jsem nemocná. Suše nadhodil, že si nemůže dát druhý drink, když se k němu nepřidám. Ujistila jsem ho, že mi nevadí, když dostane další rundu, přesto odmítl – to bylo moje první setkání s tím, že moje volba znepříjemňuje život někomu jinému.

Večer s kamarádkou byl super neformální – známe se už léta a myslím, že ani moc nepřemýšlela nad tím, že se k ní nepřidám na skleničku vína. A jako zábavný bonus jsem se mohla napít předraženého sektu ze skleničky coupé, jako fajnšmekr, za kterého se občas vydávám.

A přece – tenhle experiment mi pořád připadá starý. Ten pocit z pití mi tolik nechyběl; samotná rande a výlety byly naprosto v pořádku. Šlo opět o společenský aspekt účasti. Kdo by to byl řekl, že budu mít velký případ FOMO z předražených koktejlů a mizerného piva?“

ČTVRTÝ TÝDEN: SVĚTLO NA KONCI TUNELU

Pro můj poslední (hurá!) týdne „suchého, mírně trýznivého, ledna“ jsem měla dvě rande, oslavu narozenin a plány na happy hour 1. února s organizací absolventů z vysoké školy.

Druhé rande s klukem z prvního týdne bylo trochu divné bez alkoholu, a ještě divnější bez adekvátního vysvětlení. Rande se mě sice zeptalo, jestli ještě beru léky a musím vynechat – nabídla jsem mu, že jsem sice absolvovala falešnou dávku antibiotik, ale předchozí noc jsem spala jen pár hodin a s alkoholem bych nebyla jako obvykle okouzlující (byla bych příliš ospalá, a tudíž mnohem méně angažovaná). Rozhodně to nebyla lež, ale nejsem si úplně jistá, jestli mi to sežral. Technicky vzato jsem také trochu podváděla, když mi nabídl doušek svého piva. Usoudila jsem, že na dvou schůzkách se mnou pil sám, to nejmenší, co jsem mohla udělat, bylo vyhovět jeho žádosti. Vzájemně jsme se rozhodli, že třetí rande nebude, ale zajímalo mě, jestli to má něco společného s alkoholem.

Při dalším nadcházejícím prvním rande jsem mohla navrhnout dopolední kávu a úplně se vyhnout této otázce, což mi připadalo jako malé vítězství. Dokonce jsem si dopřál a objednal si jednu s pravým mlékem (pro mě luxus).

Ve čtvrtém týdnu mě čekala zatím největší výzva – odpolední oslava narozenin v baru. Najednou jsem byl naštvaný, že jsem se nemohl plně zúčastnit společenského výletu – bylo to moje sobotní odpoledne, sakra, a já chtěl mít v ruce pivo, ne limonádu. Poté, co jsem si cestou vlakem do centra agresivně stěžovala své spolubydlící (je to přinejmenším vojanda), jsem se sotva utěšovala tím, že ve stále ještě malém davu v 17:30 je další člověk, který nepije. Z baru jsem odcházela s pocitem, že mě obklopují hluční a opilí lidé tak brzy večer. Nestálo mi za to, abych se deset minut tahal s barmanem a snažil se ho požádat o sodovku.

V této fázi hry na suchý leden, kdy do konce zbývalo už jen pár dní, jsem se cítil svým společenským experimentem podrážděný, i když jsem teď, když už mě hlava nebolela, ty víkendové tréninky stále drtil.

Teď už můžu s jistotou říct, že přežiju rande, večírky, intimní setkání, večeře – na co si vzpomenete – bez alkoholu.

Také A MNOHEM POTŘEBNÝ GIN A SODA

Prvního února jsem se zúčastnila happy hour akce s absolventy mé univerzity – konečně záminka, abych se znovu připojila k pijácké většině. Ten první doušek drinku nebyl tak osvobozující, jak jsem si myslela, ale byla jsem ráda, že jsem zpátky se skutečnou sklenkou v ruce. Bylo osvobozující nemuset se vymlouvat, proč nepiju, a necítit se podrážděně, že by si lidé mohli všimnout mého náhradního nápoje.

Ačkoli mi samotný pocit z alkoholu nechyběl, rozhodně mi chybělo sociální začlenění – tato část experimentu mě překvapila nejvíce. Netušil jsem, jak je pití důležité pro pocit pohody – není to poznatek, který by mi poskytoval velkou útěchu, ale něco, na čem bych měl pro sebe zapracovat. V budoucnu možná neomezím ani tak počet akcí, na kterých si budu dopřávat, jako spíš porce alkoholu. Nyní mohu s jistotou říci, že dokážu přežít rande, večírky, intimní setkání, večeře – na co si vzpomenete – bez alkoholu. Rozhodně si nemyslím, že bych musel na každé akci začít pít víc, abych to kompenzoval – jedna nebo dvě zmírní případné společenské napětí, ale zabrání mi, abych to přehnal.

Nejtěžší na tomto experimentu však bylo udržet si suchý měsíc pro sebe. Rozhodně to byla výzva, abych se jen tak nevymlouval, ale stálo to za to, abych viděl, jak to ovlivnilo mé sociální interakce. Jestli mě suchý leden v něčem naučil, tak v tom, že můj další drink může znamenat víc, než si myslím.

Další příběhy z našeho seriálu „Zkusil jsem to“

• Zkusil jsem se stát ranním ptáčetem a tohle se stalo
• Jak jsem se díky najmutí uklízečky stal šťastnějším, zdravějším a produktivnějším
• Zůstal jsem dva týdny hydratovaný a změnilo mi to život

Chcete více takových tipů? NBC News BETTER je posedlá hledáním jednodušších, zdravějších a chytřejších způsobů života. Přihlaste se k odběru našeho newsletteru a sledujte nás na Facebooku, Twitteru a Instagramu

.