Heslo Black Lives Matter, které skandují desetitisíce lidí po celém světě, dalo vzniknout hashtagu, síti občanských organizací a morálnímu kolektivu aktivistů.
Ale jak se z příspěvku na sociálních sítích stal globální fenomén a kam směřuje nyní?“
Jména, která jsou s hnutím Black Lives Matter nejvíce spojována, nejsou jeho vůdci, ale oběti, které upozornily na obrovské problémy rasismu, s nimiž se tato země potýká:
Hnutí lze vysledovat až do roku 2013, po osvobozujícím rozsudku nad Georgem Zimmermanem, který na Floridě zastřelil Trayvona Martina.
Sedmnáctiletý mladík se vracel z obchodu, kde si koupil sladkosti a ledový čaj. Pan Zimmerman tvrdil, že neozbrojený černošský teenager vypadal podezřele.
Když byl shledán nevinným z vraždy, došlo k pobouření a příspěvek na Facebooku s názvem „Na životech černochů záleží“ vystihl náladu a vyvolal akci.
„Před sedmi lety jsme byli svoláni. Na dvoře jedné černošské umělecké komunity v Los Angeles nás stálo asi 30. Svolala nás Patrisse Cullorsová, jedna z našich spoluzakladatelek a moje nejdražší přítelkyně,“ říká Melina Abdullahová, profesorka panafrických studií v Los Angeles a spoluzakladatelka jedné z prvních „kapitol“ Black Lives Matters.
„Byli to studenti… umělci, organizátoři a maminky. Věděli jsme, že je součástí naší svaté povinnosti vystoupit. A byla v tom odvaha, že můžeme změnit svět, ale neměli jsme na to plán,“ směje se.
Pokud volání po spravedlnosti pro Trayvona Martina zažehlo jiskru Black Lives Matter, byla to až smrt Michaela Browna o rok později, která hnutí skutečně přivedla k celonárodní pozornosti.
Neozbrojeného teenagera zastřelil policista ve Fergusonu ve státě Missouri a hnutí Black Lives Matter vyšlo do ulic, často v rozzlobené konfrontaci s policií.
Zabití George Floyda však hnutí přeneslo do oblastí, kam se dosud nedostalo.
Tento okamžik národního zúčtování dává velvyslanci Andrewu Youngovi, legendárnímu vůdci za občanská práva, „obrovský pocit hrdosti“.
„Zejména na to, že zůstali v drtivé většině nenásilní,“ říká 88letý velvyslanec.
Dlouhá léta pochodoval bok po boku s reverendem Martinem Lutherem Kingem mladším, ale do značné míry jako samostatný vůdce občanských práv.
Později byl vyznamenán americkou Prezidentskou medailí svobody a působil jako velvyslanec USA při OSN.
„Samozřejmě to tehdy bylo úplně jinak. Museli jsme chodit od dveří ke dveřím, od kostela ke kostelu,“ říká.
„Když šel doktor King do vězení, přišlo jen 55 lidí,“ vzpomíná velvyslanec Young.
V 60. letech 20. století byla řada klíčových postav amerického hnutí za občanská práva známá po celém světě, ale i člověk tak spjatý s bojem za rovnoprávnost jako velvyslanec Young má problém vyjmenovat současníky moderního hnutí.
„Upřímně řečeno, nevím, kdo je Black Lives Matter,“ přiznává.
„Nevím, kdo jsou vůdci. Vlastně ani nevím, jestli vůbec nějaké vůdce mají. Myslím, že je to možná duchovní, emocionální hnutí, které vzniklo na základě implicitního zla v naší společnosti, kterému jsme nebyli ochotni čelit.“
Ti, kdo se na hnutí Black Lives Matter podílejí od jeho zárodečných fází, tvrdí, že tento decentralizovaný přístup je záměrný.
„Vedení zaměřené na skupinu je v našich hlavních zásadách,“ říká profesor Abdullah.
„Vedení není jen o řečnictví, ale také o facilitaci, plánování, vnášení umění do hnutí, tedy o věcech, kterým se nedostává tolik uznání.“
Vedení v mnoha pobočkách Black Lives Matter je také často ženské.
„Černé ženy byly vždy v srdci černošského boje za svobodu. Často se stávalo, že byly přemalovány, a my se tentokrát odmítáme nechat přemalovat,“ říká profesorka Abdullahová.
Vůdčím světlem pro tuto doktrínu i pro Black Lives Matter jako celek byla podle ní Ella Bakerová – feministická vůdkyně za občanská práva, která prosazovala kolektivní občanský aktivismus namísto aktivismu zaměřeného na jediného vůdce.
„Všichni studujeme Ellu Bakerovou jako jednu z nejgeniálnějších organizátorek, které kdy chodily po této zemi. Bylo jí jasné, že hnutí by měla být větší než jednotlivci.“
- Co z tohoto okamžiku dělá černé rádio
- Jak daleko se Afroameričané dostali od 60. let?
Přestože se hnutí Black Lives Matter vyvinulo v tuto volnou národní a mezinárodní zastřešující síť, v USA je registrována nezisková organizace Black Lives Matter Global Network, která nyní získává granty a přísliby od nadací a korporací, které se vrhají do spojenectví s tímto hnutím.
Kapitoly Black Lives Matter se rozšířily po celých Spojených státech i po celém světě, masové protesty se konají ve Velké Británii, Evropě a Kanadě.
Hnutí nyní zahrnuje mnoho lidí různého původu, kteří se dříve necítili být s touto věcí spojeni.
„Myslím, že mnoho lidí v našem městě najednou pocítilo, že jako běloši musíme být k sobě opravdu kritičtí a pochopit svou roli v této věci,“ říká AJ Crocker, jeden z organizátorů vigilie Black Lives Matter v Norwoodu v Coloradu, převážně bělošském městě s asi 500 obyvateli, které se nachází asi šest hodin jízdy od nejbližšího mezinárodního letiště.
AJ Crocker říká, že se skupina učí, jak může bojovat proti rasismu ve své vlastní malé komunitě, například vést kampaň za oficiálního překladatele do španělštiny pro okres.
V městské radě také nadnesou téma Black Lives Matter jako téma k diskusi a v místním knižním klubu čtou knihu Ibrama X Kendiho „Jak být antirasistou“.
„Vlastně si opravdu vážím toho, že se lidé začínají vzdělávat. Existuje spousta literatury, která se snaží vzdělávat naše bílé protějšky v otázkách, které se nás týkají, a to je dobře,“ říká Charles White, klávesista skupiny Day Dream Sessions.
Kapela hraje některé z písní, které se staly soundtrackem pouličních demonstrací ve Washingtonu DC, včetně starých protestních hymen od Marvina Gaye a Sama Cooka.
Pan White a jeho spoluhráči jsou však také skeptičtí k tomu, co považují za mainstreamizaci hnutí.
„Mám pocit, že se z Black Lives Matter stal trend,“ říká bubeník a kapelník David Mooney.
„Nejdříve šlo o změnu dané situace, ale teď tu máte všechny ty korporace, které říkají, že podporují černochy, ale doufají jen, že získají více zákazníků a více peněz.“
A ačkoli to někteří představitelé Black Lives Matter popírají, v průběhu let někdy docházelo k odtržení samotné organizace od mladých černochů, za které bojují, tvrdí skupina.
„Myslím, že prvotní vznik Black Lives Matter je to, v co jsme věřili a za čím jsme pochodovali,“ říká trumpetista Eric Jackson.
„Šlo skutečně o policejní brutalitu a její dopady na černochy. Ale myslím, že teď je to vícevrstevná záležitost s feminismem a LGBTQ a všemi těmi různými věcmi, které se k tomu tak nějak pojí. Myslím, že je potřeba se trochu přeorientovat.“
„Ale Black Lives Matter jako poselství si za ním stále stojím,“ trvá na svém.
- Proč jsou tentokrát protesty v USA tak silné
- Black Lives Matter na anglickém venkově
- Mladý skejťák se stal virálním při vystoupení na Black Lives Matter Plaza
Prof Abdullah je však hrdý na to, že organizace byla také záměrně průřezová a v jejím středu bylo mnoho žen a LGBT aktivistů.
„Hnutí Black Lives Matter jasně říká, že jsme ženské hnutí. A to neznamená, že vylučujeme muže, ve skutečnosti je mezi námi spousta silných mužských vůdců,“ říká.
Říká, že organizaci jde stejně tak o hmatatelnou změnu a že výsledky jsou již vidět, i když v omezené míře.
„Za posledních šest let zůstal celkový počet zabití z rukou policie relativně stabilní, a to není dobrá věc,“ říká profesor Abdullah.
„Vidíme však, že ve městech se silnými pobočkami hnutí Black Lives Matter se jejich počet dramaticky snížil, i když to bylo kompenzováno nárůstem v jiných městech.“
Podle ní bylo těchto zisků dosaženo nikoliv vyjednáváním s policejními složkami, což organizace odmítá, ale tím, že vyšla do ulic a ujistila se, že policie ví, že je kontrolována.
Prof Abdullah říká, že organizace Black Lives Matter usiluje o mnohem více, včetně zrušení a likvidace současného policejního systému v USA a jeho nahrazení novou formou vymáhání práva, za což sklidila značnou kritiku.
Ačkoli však říká, že organizace prosazuje jeden ze způsobů, jak vyvíjet tlak na ty, kteří jsou u moci, podporuje také to, aby se pobočky vydaly vlastní cestou.
„Jedna z věcí, která je opravdu skvělá, je, že vidíme nové pobočky Black Lives Matter, které vznikají po celém světě. Možná to nejsou oficiální pobočky, ale lidé vstupují do svého vlastního poslání.“
Dodatečné zpravodajství Eva Artesona a Rakarrah Finley