Podle Mikea Haskewa
Během bitvy u Antietamu 17. září 1862 se ztráty nahromadily tak, že je téměř nelze spočítat. Šlo o vyvrcholení první invaze generála Roberta E. Leeho a Konfederační armády Severní Virginie na Sever během americké občanské války, nejkrvavější jediný den v dějinách Spojených států a vůbec nejkrvavější den bojů na západní polokouli. Vzhledem k obrovskému rozsahu ztrát bylo vždy obtížné přesně určit počet mrtvých u Antietamu.
Tři fáze bitvy u Antietamu
Bitva u Antietamu se točila ve třech fázích od severu k jihu a trvala od časného rána do soumraku. Během první fáze zuřily boje na 24akrovém kukuřičném poli a na vyvýšenině obklopující Dunkerský kostel, který patřil Německým baptistickým bratřím, křesťanské sektě, která věřila ve křest plným ponořením, a proto se jí říkalo „Dunkers“. Ztráty v kukuřičném poli byly mimořádně velké, některé pluky utrpěly více než 70 procent ztrát. V poledne se boje přesunuly na propadlou silnici, která tvořila přirozené obranné postavení připomínající zákop. Vojáci Konfederace stříleli z propadlé cesty, později nazvané Krvavá ulička, řadu za řadou útočících vojáků Unie, dokud jejich pozice nebyla obklíčena a prohlubeň se nestala smrtelnou pastí. Ke konci dne byla těla Konfederace v Krvavé uličce rozeseta tak hustě, že nebylo možné udělat krok, aniž by se člověk dotkl mrtvoly.
Pozdě odpoledne se vojákům Unie konečně podařilo přejít kamenný most přes Antietam Creek a přesunout se nahoru po svahu na západním břehu potoka. Přestože za sebou zanechali desítky mrtvých a raněných, vojáci Unie postupovali směrem k městu Sharpsburg v Marylandu a byli připraveni uvěznit Leeovu armádu u řeky Potomac. Včasný příchod lehké divize A. P. Hilla z 12 mil vzdáleného Harpers Ferry však otupil postup Unie a bitvu ukončil.
Noc nikdy nepřijde
Jeden veterán bojů v bitvě u Antietamu vzpomínal, že slunce jako by se zastavilo vysoko na obloze a zdálo se, že noc nikdy nepřijde. Krutost bitvy se odráží v děsivých ztrátách, které utrpěly obě strany. Téměř 23 000 mužů bylo zabito a zraněno, z toho více než 1 500 mrtvých Konfederace a přes 2 100 zabitých vojáků Unie. Šest generálů buď zemřelo na bojišti, nebo podlehlo zraněním utrpěným u Antietamu, včetně generálmajorů Unie Josepha K. F. Mansfielda a Israela Richardsona a brigádního generála Isaaca Rodmana, a brigádních generálů Konfederace Lawrence O. Branche, Williama E. Starke a George B. Anderson.
Před pohřbením mrtvých se na bojiště vypravili fotograf Alexander Gardner a jeho asistent James Gibson, které zaměstnával proslulý Mathew Brady, a pořídili řadu snímků, na nichž s naprostou jasností zachytili hrůzy války. Na mnoha Gardnerových fotografiích leželi mrtví na místě, kde padli, s těly v groteskně zkroucených polohách, ztuhlými před objektivem. Mnohé z těchto snímků byly vystaveny v Bradyho newyorské galerii a výstava byla nazvána „Mrtví z Antietamu“. Studie úmrtí ohromily veřejnost a zdůraznily, že cena války bude značná.
Pohřbeni narychlo do mělkých hrobů
V bitvě u Antietamu zemřelo tolik vojáků obou stran; oběti byly někdy narychlo pohřbeny do mělkých hrobů a nikdy nebyly přeneseny na oficiální hřbitovy. Ještě v roce 2009 byly znovu objeveny ostatky vojáků, kteří byli pohřbeni na bojišti a na místo jejich posledního odpočinku se zapomnělo. Ačkoli je většinou nemožné ostatky konkrétně identifikovat, u jednoho vojáka bylo zjištěno, že pocházel z newyorského pluku, který bojoval na kukuřičném poli. Jeho jméno se již nikdy nedozvíme, nicméně knoflíky na jeho saku identifikovaly jeho domovský stát. Ostatkům byly vzdány plné vojenské pocty a byly vráceny na newyorský hřbitov k pohřbení.