Moog: Historie v nahrávkáchPrvní nahrávky syntezátoru Moog

První nahrávky syntezátoru Moog

Bob Moog zpočátku o svém syntezátoru neuvažoval jako o komplexním řešení pro hudebníka. Jednou slavně prohlásil: „Nikdy neexistovala představa, že by se syntezátor sám o sobě k něčemu používal“. Představoval si ho jako další zařízení v tradičním elektronickém hudebním studiu. Jakmile však byly k dispozici první modulární systémy, začali hudebníci mnoha žánrů uvažovat o Moogu jako o samostatném hudebním nástroji pro hudbu tak širokého rozsahu, jako jsou komerční znělky až po experimentální vážnou hudbu. Zvědavost ohledně syntezátoru Moog rychle vzrostla, když se nástroj začal v roce 1967 objevovat na komerčně dostupných nahrávkách populární hudby.

V rámci svého projektu archivace všech raných nahrávek modulárního syntezátoru Moog jsem často žádán o pojmenování úplně prvních nahrávek. Zdá se, že se o tom na internetu opakovaně diskutuje, a tak jsem si řekl, že by stálo za to zdokumentovat, co jsem při archivaci nahrávek zjistil. Můj seznam prvních deseti komerčních nahrávek syntezátoru Moog Modular Synthesizer zahrnuje jak singlové (45 RPM), tak dlouhohrající (33-1/3rd RPM) vinylové nahrávky. Data vydání byla potvrzena z více zdrojů, včetně jedné nebo více odborných publikací z té doby, amerického úřadu pro autorská práva a kontaktů se samotnými umělci, producenty a inženýry. Nepoužívám data nalezená ve Wikipedii. Obrázky uvedené u původních obalů alb a etiket (u singlů) pocházejí z mé osobní sbírky.

Jednou z radostí tohoto výzkumu jsou nové objevy, ale také upřesňování a vyjasňování faktů. Hudební výzkum, stejně jako výzkum vědecký, je často o odhalování a opravování chyb. Vyzývám čtenáře, aby mi dali vědět, pokud vědí o dalších možných nahrávkách Moog z tohoto raného období nebo pokud mají další informace, které by mohly zlepšit přesnost těchto informací.

Nelze si nevšimnout, že devět z prvních deseti alb Moog mělo jednu společnou osobuhudebníka Paula Beavera. Koncem roku 1966 spojili s Berniem Krausem své prostředky a koupili si vlastní Moog Modular. Beaver byl jmenován zástupcem společnosti Moog na západním pobřeží a společně s Krausem provozovali společnost Parasound, která poskytovala konzultační, nahrávací a produkční služby s využitím Moog Modular a dalších nástrojů. Od dubna 1967 byli spolu s Berniem najímáni, aby přinášeli syntezátor Moog na různé nahrávací relace. Tyto první Moogovy produkce z období dubna 1967 se začaly objevovat na vinylech v květnu a červnu 1967. K dalšímu rozmachu aktivity došlo poté, co Beaver a Krause postavili stánek, aby předvedli Moog na jazzovém festivalu v Monterey v červnu 1967, což vedlo k několika seancím s rockovými skupinami včetně Doors a Monkees. Do ledna však stále stačilo deset prstů, abyste spočítali počet nahrávek s Moogem. Nabízím vám seznam prvních deseti nahrávek s Moogem.

Prvních deset nahrávek s Moog Modular Synthesizer

1. Mort Garson, The Zodiac Cosmic Sounds

LP, Elektra EKL-4009.

Datum vydání: 20. května 1967.

Programátor Moog:

Nahráno v Los Angeles koncem dubna 1967, na Moogu se podílel Paul Beaver. Jedná se o slavnou session, na kterou skladatel-aranžér Mort Garson a producent Alex Hassilev povolali všechny podivínské instrumentalisty v Los Angeles, aby nahráli hudební myšlenkové putování po astrologických znameních. Hudba je směsicí pop rocku s vesmírnými efekty a melodramatickou mluvenou esejí o hodnotách jednotlivých znamení zvěrokruhu. Významnou roli na albu hraje Moog. Spíše než na pouhé strašidelné zvuky přispěl Beaver skutečnou klinikou základních moogových modulací, od uklidňujících melodií a textur až po ostře perkusivní interakce s ostatními session hudebníky. „Musí se hrát ve tmě,“ zní pokyny vytištěné fialovou barvou na zadní straně obalu alba. O tomto bláznivém mashupu hudebních stylů se před jeho vydáním hodně mluvilo jako o „tajném projektu“. Ačkoli syntezátor Moog není v poznámkách k albu zmíněnBeaver je vágně připisován „elektronickým nástrojům“, šlo nejen o první komerční vydání desky s Moogem, ale také o první, která se dostala do hitparád. Tento zážitek byl tak opojný, že jen o měsíc později, v červnu 1967, Garson a Hassilev oznámili založení produkční společnosti, která se bude specializovat na nahrávání elektronické hudby. „Žijeme v elektronickém věku a elektronika mění svět,“ poznamenal Hassilev. Dalšími dvěma pozoruhodnými hudebníky, kteří se zúčastnili sezení, byli bubeník skupiny Wrecking Crew Hal Blaine a mistr paličkových nástrojů Emil Richards. Asi nepřekvapí, že tito dva pánové byli zodpovědní i za nahrávky č. 1 a 2. 2, 3 a 6 na tomto seznamu. Mort Garson se později sám stal vynikajícím producentem a programátorem firmy Moog a vytvořil několik nejoblíbenějších alb Moog všech dob. Patřilo k nim i odvážné pokračování The Zodiac Cosmic Sounds sestávající z dvanácti samostatných alb, po jednom pro každé astrologické znamení, vydané společností A&M v roce 1969.

2. Hal Blaine, Love-In (December) B/W Wiggy

Single, Dunhill 4091.

Datum vydání: 3. června. 1967.

Programátor: Moog:

Jedná se o singl z Blainova tripového alba Psychedelic Percussion (č. 6 níže); případ, kdy singl získává datovou prioritu před albem, z něhož byl převzat. V souladu s tím se jedná o první singlové vydání 45 RPM, na kterém se objevil Moog. Blaine je legendární session bubeník, který hrál pro všechny od Beach Boys po Franka Sinatru a Carpenters. V písni „Love-In“ jsou Blaineovy houpavé bicí doprovázeny Richardsovou bláznivou hrou na paličky a strašidelnou melodickou linkou Moog v pozadí. „Wiggy“ je tajemnější, s nejrůznějším boucháním a cinkáním plus Moogovými tóny bublajícími v pozadí.

3. Emil Richards, New Sound ElementStones

LP, UNI Records 73008.

Datum vydání: červen 1967.

Programátor Moog:

Emil Richards, New Sound Element-Stones, Richardsovi asistoval Paul Beaver. Produkce: Marshall Leib. Richards je dalším známým losangeleským sessionovým hudebníkem. Ačkoli Paul Beaver nastavil Moog, Richards se aktivně podílel na experimentování se syntezátorem pro tuto session. Richards mi řekl: „Beaver při těchto sezeních asistoval jako programátor. Já jsem hrál na syntezátor a všechny paličkové nástroje ve všech dvanácti skladbách“. Jedná se o první komerční nahrávku, na které je „Moog Synthesizer“ uveden jménem. I toto bylo koncepční album, v tomto případě se točilo kolem dvanácti kamenů zrození. Skladby měly názvy jako „Granát (leden)“, „Smaragd (květen)“ a „Opál (říjen)“. Hudba je rozhodně jazzová, takže by se dalo říci, že jde o první jazzovou nahrávku Moogu. Vedlejšími hudebníky byli členové Richardova jazzového komba New Sound Element: Dave Mackay (piano), Bill Plummer (baskytara), Mike Craden (bicí) a Joe Porcaro (bicí). Album bylo jednak experimentem s rytmickými vzory, jednak se na něm objevily paličkové nástroje využívající 22tónovou oktávu. Moog zní v tomto zvukově odvážném prostředí jako doma.

4. The Electric Flag, The Trip soundtrack

LP, Sidewalk ST 5908.

Datum vydání: 9. září 1967. Programátor: Moog: Paul Beaver.

The Electric Flag, losangeleská rocková skupina vedená Mikem Bloomfieldem (kytara), si s Moogem intenzivně pohrávala, což vedlo ke dvěma nahrávkám na tomto seznamu. První z nich byl úžasný soundtrack k béčkovému filmu The Trip, drogovému exploatačnímu filmu Rogera Cormana s Peterem Fondou, Dennisem Hopperem a Brucem Dernem v hlavních rolích. The Electric Flag složili celý soundtrack a angažovali Paula Beavera na „Moog Synthesizer“, aby zajistil elektronické zvukové efekty v několika skladbách. Hudba je především bluesově laděný instrumentální poprock s občasnými elektronickými zvuky pomocí Moogu. Mezi výrazné skladby s použitím syntezátoru patří „Flash, Bam, Pow“ a „Fine Jung Thing.“

5. The Electric Flag, Peters Trip B/W Green and Gold

Singl, Sidewalk 929.

Datum vydání: 16. září 1967.

Programátor Moog:

Singl ze soundtracku k filmu The Trip. Ve skladbě „Peters Trip“ jsou zřetelně slyšet některé zvuky Moogu (bzučivá basová linka, cvrlikání a opakující se klouzavý tón), i když ve srovnání s některými jinými skladbami na soundtracku k filmu The Trip je syntezátor v této skladbě většinou pohřben v mixu. Flipová strana tohoto singlu, „Green and Gold“, neobsahuje žádný Moog.

6. Hal Blaine, Psychedelic Percussion

LP, Dunhill 50019.

Datum vydání: 30. září 1967. Programátor: Moog:

Hal Blaine znal Paula Beavera již jako kolegu ze session. Poté, co se Blaine seznámil s Moogem během The Zodiac Cosmic Sounds session, naverboval Beavera a Emila Richardse, aby se podíleli na nahrávání jednoho z jeho vzácných sólových alb. Stejně jako u desky The Zodiac Cosmic Sounds není v poznámkách pod čarou žádná zmínka o Moogu podle jména, ačkoli Beaver je prominentně přiznán jako hráč „elektronických zařízení“ a „Beaver Electric Modulation Apparatus“. Mike Lang je uveden jako hráč na klávesy „ve spojení s elektronickým přístrojem Beaver“, což naznačuje, že u některých skladeb Beaver programoval a Lang hrál na klávesy. Album obsahuje dvanáct instrumentálních skladeb s Blainovým bubnováním a exotickým seznamem použitých nástrojů, od gongů a ptačích volání po vlakové píšťaly a „subbasového kanára“. Moog má svou roli v každé skladbě. Někdy se objevuje jako melodický nástroj hraný na klávesy, jindy doplňuje hutné textury perkusivních efektů, kterými je album poseto. Každá ze skladeb je částečně pojmenována podle měsíce v roce a názvy skladeb dávají tušit svobodomyslnou povahu hraní: „Freaky (January)“, „Trippin‘ Out (June)“, „Inner-Space (October)“ a „Hallucinations (April)“.

7. The Doors, Strange Days

LP, Elektra EKS 74007.

Datum vydání: 9. října 1967.

Programátor značky Moog: Paul Beaver.

The Doors, Strange Days (7. září 1967), kde Paul Beaver použil Moog k úpravě Morrisonova hlasu v titulní skladbě. Manzarek ve své vlastní knize o Doors vypráví o sezení s Paulem Beaverem, který skupině předváděl nekonečné množství zvuků, měl problém se k nim vrátit a znovu je reprodukovat. Proto skupina zastavovala Beavera, když slyšela něco, co se jí líbilo, a nahrávala to. Moog Modular hrál na tomto albu jen menší roli, používal se především k modulaci hlasu ve skladbě Strange Days, přičemž „Jim při zpěvu každého slova udeřil do kláves“, aby spustil efekt patche. Ve skladbě „Horse Latitudes“ se objevuje něco, co by mohl být modulovaný bílý šum z Moogu. Z alba nebyl vydán žádný singl, na kterém by se Moog objevil.

8. The Monkees, Pisces, Aquarius, Capricorn & Jones Ltd.

LP, Colgems COM-104.

Datum vydání: 11. listopadu 1967. Programátor: Moog:

The Monkees, s Mickym Dolenzem a Paulem Beaverem na Moogu. Moog je slyšet ve dvou skladbách, „Daily Nightly“ a „Star Collector“. Ačkoli tato deska Monkee není doslova první rockovou nahrávkou s Moogem, je pravděpodobně nejčastěji uváděným příkladem raného Moogu, protože ji slyšelo tolik lidí. The Monkees byli v té době nesmírně populární a v jedné epizodě jejich týdenního televizního pořadu se dokonce objevila sekvence, v níž Dolenz hrál na syntezátor, nebo to alespoň předstíral, zatímco hrála předtočená skladba „Daily Nightly“. Nahrávka je velmi zábavná, protože Monkees dokázali v kontextu popové písně použít ty nejprostorovější zvuky, které dokázali vykouzlit.

9. Perrey a Kingsley, The Savers B/W Pioneers of the Stars

Singl, Vanguard 35054. Datum vydání: 9. prosince 1967.

Moog Programmer: Jean Jacques Perrey a Gershon Kingsley.

Jedná se o rané vydání singlu z úžasného alba Kaleidoscopic Vibrations (únor 1968), elektronického popu, na kterém spolupracovali Jean Jacques Perrey a Gershon Kingsley. Jde o první nahrávku Moog, kterou nenaprogramoval Paul Beaver a která nevznikla v Los Angeles.

10. The Byrds, The Notorious Byrd Brothers

LP, Columbia CS 9575.

Datum vydání: 27. ledna 1968.

Programátor Moog:

Roger McGuinn, Paul Beaver a producent Gary Usher na Moogu. Usher hrál na Moog ve skladbě „Space Odyssey“. Paul Beaver hrál ve skladbě „Natural Harmony“. McGuinnova skladba „Moog Raga“ (na kterou hrál Paul Beaver) zůstala nevydána až do digitální reedice alba v roce 1997. Toto album bylo dalším skvělým spojením Moogu a rocku, které využívalo formát rockových skladeb s příměsí vkusně zpracované elektronické hudby. V říjnu 1967 vyšel z alba raný singl s písní „Goin‘ Back“ b/w „Change Is Now“, ale ani v jedné ze skladeb nebyl použit Moog.

Čestné uznání

Paul Beaver měl v roce 1967 napilno. Některé z jeho nejzajímavějších prací pro filmy se tehdy možná ani nedostaly na vydání zvukové desky. Příkladem může být hudba Moog, kterou vytvořil pro film Johna Boormana Point Blank, jehož hudební doprovod získal autorská práva 12. září 1967. Beaver dodal elektronické zvukové efekty a hudbu. Slyšel jsem reedici původního soundtracku, ale nepodařilo se mi potvrdit, že LP s touto hudbou bylo v roce 1967 skutečně vydáno. Moog je v celém filmu hojně využíván pro hudbu a efekty. Na reedici soundtracku je Moog výrazně slyšet ve skladbách „Trackdown“, „At the Window/The Bathroom“ a „Chris Scores“. Bobrovo použití Moogu pro tento soundtrack bylo výjimečně hudební, nikoliv pouze strašidelné zvukové efekty, a dodalo této moderní noirové kultovní klasice skvělou atmosféru. Pokud se mi někdy podaří potvrdit, že tento soundtrack byl vydán v roce 1967, určitě se dostane do první desítky nejlepších nahrávek Moog. Přesto si můžete vychutnat DVD s tímto skvělým filmem a poslechnout si v něm příspěvky Beavera Mooga.“

Chcete-li si přečíst první díl tohoto seriálu blogu, který zkoumá, jak se technologie a hudební umění navzájem ovlivňují, klikněte sem.

Klikněte sem a přečtěte si třetí díl této série blogů, Nahrávky ne-moog, které jsou často mylně považovány za nahrávky Moog.

***Všechny obrázky poskytl Thom Holmes.

.